Muhammad VI.

Maroku patří 121. místo v indexu lidského rozvoje OSN. Deset procent populace žije v absolutní chudobě. Uprostřed pandemie covidu-19 údajně koupil Muhammad VI. od saúdské královské rodiny panské sídlo v Paříži blízko Eiffelovy věže za 80 milionů EUR.[10]

Muhammad VI. (vpravo) hovořil s americkým prezidentem Georgem W. Bushem ve Washingtonu 23. dubna 2002

Krátce poté, co nastoupil na trůn, promluvil Muhammad VI. ke svému národu prostřednictvím televize a slíbil, že zvládne chudobu a korupci, a zároveň vytvoří pracovní místa a zlepší situaci v oblasti lidských práv. Proti jeho reformní rétorice se postavili islamističtí konzervativci a některé z jeho reforem rozhněvaly fundamentalisty. V únoru 2004 přijal nový zákon o rodině neboli Mudawana, který ženám poskytl více práv.

Muhammad VI. s americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym v roce 2014

V prosinci 2020 Muhammad VI. souhlasil s normalizací vztahů s Izraelem pod podmínkou, že USA uznají Západní Saharu jako zemi pod svrchovaností Maroka. Dohoda bude zahrnovat přímé lety mezi těmito dvěma národy.

Muhammad VI. také vytvořil takzvanou Instance Equité et Réconciliation (IER), jejímž úkolem bylo zkoumat porušování lidských práv za vlády Hasana II. Mnozí tento krok vítali jako podporu demokracie, ale byl také kritizován, protože zprávy o porušování lidských práv nemohly jmenovat pachatele. Podle organizací pro lidská práva je v Maroku stále běžné zneužívání.[11][12] Marocké protesty v roce 2011 byly motivovány korupcí a obecnou nespokojeností s politikou, jakož i těžkostmi globální hospodářské krize.

Muhammad VI. (vlevo) s brazilským prezidentem Luizem Ináciom Lulou da Silvou v roce 2004

Muhammad VI. (vlevo) s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v roce 2016

Společná americko-izraelská delegace se setkala s Muhammadem VI. během návštěvy Rabatu dne 22. prosince 2020

Ve svém projevu předneseném dne 9. března 2011 uvedl, že parlament obdrží „nové pravomoci, které mu umožní vykonávat svou zastupitelskou, legislativní a regulační misi“. Kromě toho byla pravomocem soudnictví udělena větší nezávislost na králi, který oznámil, že pověřuje komisi právních vědců, aby do června 2011 vypracovala návrh ústavy.[13] 1. července voliči schválili soubor politických reforem navrhovaných Muhammadem VI.

Reformy sestávaly z následujících bodů:

• Berberština je oficiálním národním jazykem spolu se standardní arabštinou.
• Stát zachovává a chrání jazyk Hassānīya a všechny jazykové složky marocké kultury jako dědictví národa.
• Muhammad VI. má nyní povinnost jmenovat předsedu vlády ze strany, která získala nejvíce křesel v parlamentních volbách, ale může to být kterýkoli člen vítězné strany a ne nutně její vůdce. Předtím mohl král na tuto pozici nominovat kohokoli chtěl, bez ohledu na volební výsledky. Tak tomu obvykle bylo, když žádná strana neměla oproti ostatním stranám velkou výhodu, pokud jde o počet křesel v parlamentu.
• Král již není „posvátný nebo svatý“, ale „čest jeho osoby“ je „nedotknutelná“.
• Vysoké správní a diplomatické funkce (včetně velvyslanců, generálních ředitelů státních společností, provinčních a regionálních guvernérů) jsou nyní jmenovány předsedou vlády a ministerskou radou, které předsedá král; dříve měl tuto moc výlučně ten druhý.
• Předseda vlády je hlavou vlády a předsedou rady vlády, má pravomoc rozpustit parlament.
• Předseda vlády bude předsedat Radě vlády, která připravuje obecnou politiku státu. Předtím tuto pozici zastával král.
• Parlament má pravomoc udělovat amnestie. Dříve byla tato pravomoc výlučně v držení krále.
• Systém soudnictví je nezávislý na zákonodárné a výkonné moci, král tuto nezávislost zaručuje.
• Ženám je zaručena „občanská a sociální“ rovnost s muži. Dříve byla zaručena pouze „politická rovnost“, ačkoli ústava z roku 1996 zaručuje všem občanům rovnost, pokud jde o práva před tímto zákonem.
• Král si zachovává úplnou kontrolu nad ozbrojenými silami a soudnictvím i nad záležitostmi týkajícími se náboženství a zahraniční politiky; král si rovněž ponechává pravomoc jmenovat a odvolávat předsedy vlád.
• Všichni občané mají svobodu myšlení, myšlenek, uměleckého projevu a tvorby. Dříve byla zaručena pouze svoboda projevu a svoboda sdružování.[14] Kritika krále nebo přímý odpor je však stále trestán vězením.

V lednu 2017 Maroko zakázalo výrobu, marketing a prodej burky.[15]

Hnutí 20. února vyústilo v částečné reformy.

Protesty vypukly v marockém hlavním městě Rabatu 2. srpna 2013 poté, co Mohammed omilostnil 48 uvězněných Španělů, včetně pedofila, který si odpykával 30letý trest za znásilnění 11 dětí ve věku od 4 do 15 let. [35]

Bylo také odhaleno, že mezi omilostněnými osobami byl podezřelý z obchodování s drogami, který byl omilostněn před samotným soudem. Brnáil se zatčení pomocí střelné zbraně.[16] Antonio García, recidivista s drogami, byl zatčen za držení 9 tun hašiše v Tangeru a odsouzen na 10 let. Některá média tvrdila, že jeho propuštění uvedlo Španělsko do rozpaků.[17]

• Alaouite
• Hasan II.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Muhammad VI. na Wikimedia Commons
• Laurenson, John. Nejmocnější muž v Maroku. BBC News. 11. března 2006.
• Ústavní reforma v Maroku: Já jsem reforma!

Předchůdce: Hasan II.

Marocký král od 1999