Luiz Inácio Lula da Silva

Narodil se ve velmi chudých poměrech ve vesnici Caetés v brazilském státě Pernambuco jako jedno ze sedmi dětí. Číst se naučil až v deseti letech[1] a základní školu po čtyřech letech opustil, aby ve 12 letech začal pracovat jako pouliční prodavač a leštič bot, aby tak vypomáhal své rodině[2]. V 19 letech přišel o levý malíček na ruce, když obsluhoval lis v továrně na výrobu automobilových součástek.[1] Od té doby začal být aktivní v odborech.[2]

V roce 1969 se oženil s Marií de Lourdes, která téhož roku zemřela na hepatitidu.[1] V roce 1974 se oženil se vdovou Marisou Letícií, se kterou má tři syny (také adoptoval syna Marisy z předchozího manželství), také má jednu nemanželskou dceru s Miriam Cordeiro.

V roce 1978 byl zvolen prezidentem ocelářských odborů ve městě São Bernardo do Campo, centru brazilského automobilového průmyslu. Organizoval i několik stávek, měsíc strávil ve vězení, po protestech veřejnosti byl propuštěn. V roce 1980 spoluzakládal levicovou Partido dos Trabalhadores (česky Strana pracujících). V roce 1982 neúspěšně kandidoval na post guvernéra státu São Paulo.

V roce 1986 byl zvolen poslancem. Roku 1989, kdy byl prezident v Brazílii poprvé přímo volen, kandidoval a se ziskem 16,08% hlasů jako druhý postoupil do druhého kola, které prohrál (získal 44,23 % hlasů). Po skončení svého poslaneckého mandátu v roce 1990 již znovu na poslance nekandidoval. Znovu se stal prezidentským kandidátem v dalších volbách v roce 1994, kdy opět skončil druhý (se ziskem 27,04 % hlasů, vítěz Fernando Henrique Cardoso vyhrál již v prvním kole. Stejně dopadl i v roce 1998 (tentokrát se ziskem 31,7 % hlasů).

V prezidentských volbách v roce 2002 již první kolo vyhrál (získal 46,4 % hlasů), svého soupeře porazil i v druhém kole (tam získal 61,3 % hlasů) a stal se tak prezidentem Brazílie. Jeho sociální politika je pragmatická a umírněně levicová.

V roce 2006 byl znovu zvolen, když zvítězil v prvním (získal 48,61 % hlasů) i druhém (získal 60,83 %) kole prezidentských voleb. O rok později pak prohlásil, že nebude usilovat o změnu ústavy, která by mu umožňovala kandidovat potřetí.[3]

V březnu 2016 ho zadržela brazilská policie pro podezření z korupce, provedla u něj domovní prohlídku a podrobila ho výslechu. Vyšetřování se týká korupce kolem ropné společnosti Petrobras, jejíž manažeři záměrně předražovali zakázky, přičemž část peněz plynula předním brazilským politikům, včetně vládní Strany práce.[4] Podle policie měl konečné slovo při jmenování manažerů firmy Petrobras a byl jednou z hlavních osob, které z těchto zločinů těžily. Dále podle policie existují důkazy, že se Lula obohatil a že peníze přispěly k financování jeho volební kampaně. Podle obžaloby dostával úplatky v hodnotě 3,7 milionu realů (asi 26 milionů korun) od stavební firmy OAS, ať už formou luxusního bytu ve městě Guarujá. [5]

V první polovině července roku 2017 byl Lula nepravomocně odsouzen v první z pěti kauz ke trestu 9, 5 roků odnětí svobody za korupci a praní špinavých peněz.[6][7] V lednu 2018 soud jednomyslně zamítl odvolání da Silvy a zvýšil mu trest z devíti na 12 let.[8] 8. listopadu 2019 byl Lula z vězení po 580 dnech propuštěn a 8. března 2021 byl Nejvyšším federálním soudem všech obvinění zproštěn s odkazem na to, že soudce, který dohlížel na Lulův proces, byl proti němu zaujatý.

• velkokříž Řádu svatého Olafa – Norsko, 2003
• velkokříž Norského královského řádu za zásluhy – Norsko, 2003
• velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce – Peru, 2003 – udělil prezident Alejandro Toledo[9]
• Řád knížete Jaroslava Moudrého I. třídy – Ukrajina, 20. října 2003 – udělil prezident Leonid Kučma za významný přínos k rozvoji ukrajinsko-brazilské vztahů[10]
• velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 11. července 2003 – udělil král Juan Carlos I.[11]
• velkokříž s řetězem Řádu svobody – 23. července 2003[12]
• Řád Amílcara Cabrala I. třídy – Kapverdy, 2004[13]
• velkokříž Řádu Boyacá – Kolumbie, 2005 – udělil prezident Álvaro Uribe[14]
• čestný rytíř velkokříže Řádu lázně – Spojené království, 2006[15]
• athir Národního řádu za zásluhy – Alžírsko, 7. února 2006 – udělil prezident Abdelazíz Buteflika[16][17]
• velkokříž s řetězem Řádu andského kondora – Bolívie, 2007[18]
• řádový řetěz Řádu aztéckého orla – Mexiko, 2007[19]
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 12. září 2007[20]
• velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, 5. března 2008[12]
• řetěz Řádu krále Abd al-Azíze – Saúdská Arábie, 2009
• Řád svobody – Ukrajina, 24. listopadu 2009 – udělil prezident Viktor Juščenko za významný přínos k rozvoji ukrajinsko-brazilské spolupráce[21]
• Medaile Amílcara Cabrala – Guinea-Bissau, 2010 – udělil prezident Malam Bacai Sanhá[22]
• Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2010 – udělil Bašár al-Asad[23]
• řetěz Řádu zambijského orla – Zambie, 2011[24]
• velkokříž Národního řádu Beninu – Benin, 2013[25]
• velkokříž Řádu rovníkové hvězdy – Gabon[26]
• Řád ghanské hvězdy – Ghana
• velkokříž Řádu Omara Torrijose Herrery – Panama