Miroslav Ponc

Miroslav Ponc (2. prosince 1902, Vysoké Mýto – 1. dubna 1976, Praha) byl český hudební skladatel a dirigent.

Miroslav Ponc
Miroslav Ponc
Základní informace
Narození2. prosince 1902
Vysoké Mýto
Úmrtí1. dubna 1976 (ve věku 73 let)
Praha
Povoláníhudební skladatel, dirigent, malíř a kreslíř
Oceněnízasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Vystudoval reálné gymnázium, dvouletou obchodní a hudební školu v Pardubicích a v letech 1920 až 1922 studoval na varhanickém oddělení Konzervatoře Praha. Od roku 1922 pokračoval ve studie v Berlíně na Sternově konzervatoři – obor varhany a klavír a v roce 1923 pokračoval na Vysoké hudební škole a univerzitě v Berlíně. Kompozici studoval u Aloise Háby v Berlíně 1923/1924 a v Praze 1925 až 1927. Klavír studoval u E. Schulhoffa (1926 až 1929) a v roce 1930 absolvoval kompoziční oddělení Mistrovské školy u Josefa Suka. Dirigování studoval v Benátkách a Terstu u H. Scherchena[1].

Byl členem brněnského Devětsilu a zapojil se do hnutí české levicové avantgardy. Na výstavě Devětsilu v Praze 1926 a na divadelní výstavě v Magdeburgu v roce 1927 vystavoval model „barevné hudby“, umožňující mechanické spojení hudby, slova, světel a barev[1].

Od roku 1926 spolupracoval s Osvobozeným divadlem, v roce 1929 se stal po E. F. Burianovi hudebním dramaturgem Moderního studia. V období září 1931 až září 1934 byl angažován v Národním divadle v Praze pro obor scénické hudby a zvukové spolupráce v činohře. Mezi lety 1934 až 1942 spolupracoval s činohrou ND externě a působil zde jako hostující dirigent. Od října 1942 až do konce roku 1970 byl v Národním divadle znovu v angažmá jako skladatel a dirigent a v letech 1951 až 1970 byl současně i šéfem činoherního orchestru ND[2].

Scénické hudbě se začal věnovat od roku 1929 a za svůj život vytvořil více než 250 partitur pro různá divadla. Skládal hudbu rovněž pro rozhlas a film. Během svého působení v Národním divadle ustanovil v roce 1945 poprvé samostatný a stálý orchestr činohry[3].

Jeho manželkou byla herečka Ludmila Skleničková.

Citát
„ Ponc, který v průběhu okupace vystřídal A. Podaševského jak v úloze hlavního tvůrce hudeb pro činoherní inscenace Národního divadla, tak za dirigentským pultem činoherního orchestru tohoto divadla byl ze všech tehdejších skladatelů zabývajících se komponováním scénických hudeb skladatelem nejplodnějším. V letech 1939–1944 vytvořil 35 scénických hudeb pro Národní divadlo a 12 pro Městská divadla pražská. “
— Bořivoj Srba[4]

Ocenění

Výběr z díla

Scénická hudba

Filmová hudba
  • 1937 Kříž u potoka, režie Miroslav Jareš

Dirigent

Ostatní tvorba
  • 1935 balet Osudy (uvedeno v Národním divadle v roce 1935)

Odkazy

Reference
  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 386
  2. Národní divadlo: http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  3. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 387
  4. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 143–4

Literatura
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 207, 456, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 391
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 87, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 98–9, 189, 212, 219, 224, 249, 271, 365, 373, 418, 473, 478, 512–3, 571, 598, 607, 615–6, 625–7
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 386–7
  • Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 23–5, 67, 178, 183–4, 205, 277
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 173, 175–180, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 136–8, 143–7, 151, 160, 171–2, 217
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 302, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.