Minerální voda

Do roku 2001 byla v souladu s normou ČSN jako minerální voda chápána taková, která splňovala alespoň jedno z následujících sedmi kritérií:[1]

• mineralizace minimálně 1 gram / litr
• obsah CO₂ minimálně 1 gram / litr
• obsah H₂S minimálně 1 gram / litr
• obsah Fe²⁺ minimálně 10 miligramů na litr
• zvýšené množství pro zdraví významného chemického prvku (I, F, S, H₂SiO₃ aj.)
• teplota vývěru přesahuje 20 °C
• vykazuje radioaktivitu 1500 bq/l způsobenou radonem (²²²Rn)

V souvislosti se sjednocením právního systému po vstupu České republiky do Evropské unie došlo ke změně legislativy a původní normu ČSN nahradil zmíněný lázeňský zákon[2] a vyhláška o zdrojích a lázních[3], podle jejíž přílohy č. 1 (kritéria pro hodnocení minerálních vod, plynů a peloidů) je minerální voda přirozeně se vyskytující podzemní voda původní čistoty, stálého složení a vlastností, která má z hlediska výživy fyziologické účinky dané obsahem minerálních látek, stopových prvků nebo jiných součástí, které umožňují její použití jako potraviny a k výrobě balených minerálních vod. To je prakticky každá voda vytěžená z podzemí bez ohledu na úroveň mineralizace.[1]

Má-li být nějaká minerální voda oficiálně lázeňsky a léčebně využívána, pak konkrétní pramen (vrt) musí být osvědčen rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví jako přírodní léčivý zdroj. Stejně tak musí být rozhodnutím Ministerstva zdravotnictví osvědčen i zdroj přírodní minerální vody, která se používá na výrobu balených minerálních vod.[1]

Výrobce přírodní minerální vody musí splnit požadavky „lázeňského zákona“, tzn. např. prokázat, že podzemní voda s obsahem minerálních látek nižším než 1 gram na litr má prokazatelné příznivé fyziologické účinky na lidský organismus. Fyziologický účinek znamená, že přírodní minerální voda obsahuje nějaký prvek, který organismus potřebuje ke svému zdárnému vývoji.[4][5]

Odlišnou skupinou minerálních vod jsou minerální vody léčivé, tedy vody s prokazatelnými léčivými účinky. Podle původní klasifikace v podobném významovém rozsahu byly tyto vody dříve značené jako minerální[1]. Dnešní léčivé vody musejí splňovat alespoň jedno z následujících pěti kritérií:

• mineralizace minimálně 1 gram / litr
• obsah CO₂ minimálně 1 gram / litr
• obsah pro zdraví významného chemického prvku
• teplota vývěru přesahuje 20 °C
• radioaktivita přes 1500 bq/l

Na základě legislativy z roku 2001 jsou minerální vody dělené:[1]

• Podle celkové mineralizace
  • velmi slabě mineralizované - do 50 mg/l
  • slabě mineralizované - 50 - 500 mg/l (např. Dobrá voda - 146 mg/l)
  • středně mineralizované - 500 - 1500 mg/l (např. Ondrášovka - 740 mg/l)
  • silně mineralizované - 1500 - 5000 mg/l (např. Poděbradka)
  • velmi silně mineralizované - přes 5000 mg/l (např. Šaratica - 12785 mg/l)
• Podle rozpuštěných plynů a obsahu významných složek
  • uhličité - obsah CO₂ minimálně 1000 mg/l
  • sirné - obsah titrovatelné síry nad 2 mg/l
  • jodidové - obsah jodidů nad 5 mg/l
  • ostatní (např.:)
    • se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité (nad 70 mg/l)
    • se zvýšeným obsahem fluoridů (nad 2 mg/l)
• Podle pH pouze tehdy, jde-li o vody:
  • silně kyselé - pH pod 3,5
  • silně alkalické - pH nad 8,5
• Podle radioaktivity
  • radonové - radioaktivita nad 1500 bq/l způsobená radonem ²²²Rn
• Podle přirozené teploty u vývěru
  • studené - do 20 °C
  • termální
    • vlažné - do 35 °C
    • teplé - do 42 °C
    • horké - nad 42 °C
• Podle osmotického tlaku
  • hypotonické - <710 kPa (280 mOsm)
  • isotonické - 710 - 760 kPa (280-300 mOsm)
  • hypertonické - >760 kPa (300 mOsm)
• Podle hlavních složek – podle složek, které jsou v součtu součinů látkové koncentrace a nábojového čísla všech aniontů (nebo kationtů) zastoupeny alespoň 20 %. Charakterizuje se v pořadí od nejvíce zastoupených složek (nejprve pro anionty, poté pro kationty)
• Podle využitelnosti jako léčivé, pokud jsou na základě odborného posudku použitelné k léčebným účelům.
• Podle vlastností jako stabilní, pokud splňuje následující podmínky:
  • teplota, mineralizace a obsah CO₂ kolísá jen v rámci přirozených výkyvů max. ±20 %
  • typ vody stanovený podle hlavních složek (viz kapitola výše) se nemění
  • obsah léčivých látek (např. I, F atp.) či radioaktivita nekolísá o více než ±30 % - pokud je na základě jejich obsahu voda klasifikována jako léčivá
  • minimální hodnoty neklesají pod stanovená kritéria

I přes novou legislativu z roku 2001 se v hydrogeologické praxi stále užívá termín minerální voda v rozsahu normy ČSN 86 8000.[1] Pokud mluvíme o minerální vodě, je proto důležité specifikovat, jaký význam máme na mysli.

• prostá voda - neobsahuje významné množství rozpuštěných látek; dříve nesplňovala limity normy ČSN 86 8000; voda běžně používaná k pití[1]
• mineralizovaná voda - obsahuje zvýšené množství minerálních látek, ale není přírodního původu[1]
• důlní voda - nejčastější případ mineralizované vody, definuje ji zákon č. 44 / 1988[1]
• kyselka - minerální voda s obsahem CO₂ minimálně 1 gram / litr
• lázeňský pramen - pramen se specifickým složením užívaný v evropském lázeňství k vnitřnímu užití pitím či ke koupelím či inhalacím.
• zřídlo - obecně místo, z něhož jsou získávány přírodní zdroje, ve vztahu k minerální vodě pramen (přírodní) či vrt (umělý)[1]

• Bílinská kyselka - Bílina (okres Teplice)
• Dobrá voda - Byňov u Nových Hradů
• Hanácká kyselka - Horní Moštěnice
• Mattoni - Kyselka
• Korunní – Korunní
• Magnesia - Karlovy Vary
• Il-Sano - Chodová Planá
• Ondrášovka - Moravský Beroun
• Poděbradka - Poděbrady
• Šaratica - Šaratice
• Vincentka - Luhačovice
• Vratislavická kyselka - Vratislavice nad Nisou
• Ida - Běloves
• Rudolfův pramen - Mariánské Lázně
• Zaječická hořká - Bílina (okres Teplice)

• Františkovy Lázně
• Janské Lázně
• Konstantinovy Lázně
• Luhačovice
• Mariánské Lázně
• Teplice
• Bílina
• Karlovy Vary