Šaratica

Šaratica je minerální voda hydrochemického typu SO4 - Na - Mg dosahující velmi silné mineralizace. Pochází z okolí obce Šaratice a města Újezd u Brna. Je známá především projímavým účinkem.[1]

Šaratica
Studně na těžebním poli Kalužiny
Poloha
StátČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°6′4″ s. š., 16°48′6″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V místě je možné navštívit několik těžebních polí s jímacími studnami; vodu však v místě není možné ochutnat nebo odebírat pro vlastní potřebu.[1]

Historie

Minerálka byla objevena náhodně na konci 19. století. Stáčena do lahví je od roku 1896, tehdy ještě v rámci obce Šaratice. Vody obdobného složení se začaly jímat a lahvovat i v okolních obcích pod názvy Otnica, Moravia nebo Šternovka. Po roce 1948 došlo ke sjednocení výroby pod názvem Šaratica.[1]

Těžba a technologie výroby

Gradační věž z roku 1945 na těžebním poli Kalužiny, stav v roce 2013. Zanikla někdy před rokem 2020.

Produkce po druhé světové válce dosahovala 930 m³ za rok, postupně se zvyšovala až v roce 1962 dosáhla 2560 m³.[1] V polovině 20. století se k výrobě používalo tzv. gradačních věží (lidově zvaných sušárna vody). Voda vyčerpaná ze studní se čerpala na dřevěné konstrukce pokryté skleněnými deskami, po kterých stékala dolů. Během tohoto procesu se voda odpařovala a minerální roztok se koncentroval. Takto získané koncentráty (případně samotné soli) se míchaly s čistou vodou pro dosažení roztoku žádané koncentrace, který se plnil do lahví.[2]

V současnosti se požadované koncentrace dosahuje mísením vody z různých studní doplněným řízeným odparem s nuceným prouděním vzduchu, kde se díky použití mikrobiálních filtrů a UV záření snáze zabrání kontaminaci, než v případě gradačních věží.[2]

Nevyužívaná studna na těžebním poli u Újezda u Brna
RokObjem těžby
1949980 m³
19622560 m³
19761620 m³
19831680 m³
19981120 m³
1999980 m³
2001800 m³
2004616 m³
2005535 m³
2006418 m³
2007441 m³
2008304 m³

Jako zdrojů je využíváno těžebních polí Kalužiny (Šaratice), Újezd u Brna, Nesvačilka, Luže (Nesvačilka), Těšany. V současnosti se čerpá na polích Kalužiny (Šaratice) a Újezd u Brna, přičemž využití první lokality roste na úkor lokality druhé.[2]

Šaratica vzniká v relativně malých hloubkách, studny dosahují hloubky 6 - 13 metrů. V současnosti jich je celkem 249, ale využívá se jen část. To jak z důvodu poptávky (těžební limity 1800 m³ nejsou omezující), tak z důvodu postupného vyloužení sedimentů v okolí studní, jejichž voda již nedosahuje požadované koncentrace.[1][2]

Složení

V této velmi silně mineralizované vodě převládají síranové anionty a hořečnaté kationty, které mají vliv na lidské trávení. S tím souvisel i dřívější reklamní slogan:

Pijte Šaratici, zrychlí Váš krok.[2]

Vlivem postupného vyluhování podloží i proměn výrobního postupu se časem mění i úroveň celkové mineralizace.[1][2] Norma ČSN 86 8000 z roku 1965 vyžadovala celkovou mineralizaci hotové Šaratice 26 000 mg/l - získávání tak koncentrovaného roztoku ale bylo značně problematické. Dnes je úroveň mineralizace stanovena na 12 264 mg/l.[2] Následující tabulka udává složení lahvované minerální vody:[2]

[mg/l]Celková
miner.
Na+K+Mg2+Ca2+SO42−
196425 030458859,9201019917 328
199415 164246635,7125736110 287
199712 264220326,39442208141
200212 387206026,910362008365
200413 293214935,610552709062
200513 517221837,910362559282
200614 660229245,6130726210 002
200712 785211729,08612688383

Mineralizace vody ve studních je závislá na konkrétní lokalitě, srážkovém úhrnu i vyloužení podloží. Rozdíly ilustruje následující přehled z roku 1984:[2]

[mg/l]ŠaraticeÚjezdTěšanyNesvačilkaPrůměr
Na+2520,03760,06960,04570,04452,20
K+65,065,0100,080,077,50
Ca2+559,030,0633,0220,0360,50
Mg2+560,0287,01110,0620,0644,25
Cl390,01410,0950,02380,01282,50
SO42−7570,06903,020 400,08993,010 966,50
NO2−17,113,554,47,5223,13

Podobné minerální vody

Reference

  1. JANOŠKA, Martin. Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Academia, 2011. 495 s. ISBN 978-80-200-1841-0.
  2. OUJEZDSKÝ, Michal. Šaratice – významný zdroj minerální vody. Brno: Masarykova Univerzita, 2009. 58 s. Dostupné online. Kapitola 5.2.3 Chemické analýzy výsledného produktu, s. 34.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.