Milan Knobloch

Milan Knobloch (10. srpna 1921, Praha29. března 2020[1]) byl český sochař a především medailér.

Milan Knobloch
Narození10. srpna 1921
Praha
Československo Československo
Úmrtí29. března 2020 (ve věku 98 let)
Národnostčeská
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař a medailér
Rodičematka Anna Knoblochová, otec Josef Knobloch
Znám jakosochař a medailér
Oceněnízasloužilý umělec
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

Narodil se v Praze na Vinohradech rodičům pocházejících z vesnice Rodov, nyní je to součást města Smiřice v okrese Hradec Králové. Otec, zaměstnanec Pražské úvěrní banky, byl krátce po jeho narození vyslán služebně s celou rodinou do tehdejší Jugoslávie, kde malý Milan strávil prvých 6 let svého života. Během studia na gymnáziu a následně na obchodní akademii se prvotní zájem o modelování transformoval na malířství. Oceňoval hlavně velké krajináře např. Julia Mařáka, Otakara Lebedu a Antonína Slavíčka které se snažil ve svých prvých olejomalbách napodobovat. Pro umělecký vývoj mladého Milana Knoblocha byla podstatná podpora obou rodičů projevována od útlého mládí.[2]

Po maturitě v roce 1941 bylo jeho přání dalšího vysokoškolského studia nereálné, vysoké školy byly během 2. světové války uzavřeny. Po krátké epizodě v Zemské bance pracoval jako účetní v Karlínských kovodílnách, později byl nacistickou mocí totálně nasazen v letecké továrně Letov v Praze-Letňanech, odsunu na nucené práce do Německa zabránila jeho dlouhodobá nemoc.[2]

Příprava

Po ukončení války se v létech 1945 a 1946 neúspěšně hlásil na Akademii výtvarných umění obor malířství stejně jako na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou obor sochařství. Teprve na třetí pokus byl roku 1947 přijat na AVU do třídy profesora Jana Laudy a později do tříleté speciálky profesora Otakara Španiela. Během studia vytvořil prvé samostatné práce: plastiku "Kapr", závěrečnou školní práci "Oštěpař" a absolventskou portrétní plastiku "Vlasta" kterou studium na AVU v roce 1953 uzavíral. Pedagogické působení Otakara Španiela mělo na jeho pozdější tvorbu nemalý vliv. Téměř deset let mu trvalo, než nalezl osobité vyjadřování ve své práci a její uplatnění ve společnosti. V té době prováděl hlavně štukatérské práce, nebo pomáhal starším kolegům.[2]

Umělecká tvorba

Autorovo celoživotní dílo je velmi rozsáhlé, obsahuje na 400 položek. Jeho umělecká díla jsou zastoupena např. v Národní galerii v Praze, Galerii hl. města Prahy, Národním muzeu v Praze, Galerii Lyry Pragensis, Muzeu mincí a medailí v Kremnici, Britském muzeu v Londýně, Muzeu Pařížské mincovny, Státním muzeu v Berlíně, Uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni, Petrohradské Ermitáži či v Uměleckých sbírkách v Drážďanech. Tvořil až do pozdního věku.

Medailérství

Milan Knobloch je řazen k nejvýznamnějším žákům zakladatele české medailérské školy Otakara Španiela. Projevuje se to dokonalou znalostí zákonitosti při tvorbě reliéfu, zvládnutí portrétu, pečlivosti při tvorbě písma a celkovou vyvážeností kompozice. Všechny tyto přednosti vynikly hlavně při tvorbě rozměrově drobných artefaktů, při medailérství. Jednou z důležitých podmínek pro ztvárnění portrétu je nejen znalost fyziognomie, ale i vcítění se do duše zobrazovaného a vystižení atmosféry doby. Při tvorbě bust nebo pamětních medailí je to navíc složité i proto, že je jedná převážně o osoby neživé již po mnoho let, často i století.

Velkého ohlasu se dočkala např. portrétní medaile Williama Shakespeara která byla uložena ve Shakespearově muzeu ve Stratfordu a byla zároveň reprodukována v Encyklopedie Britannica. Busta Aleše Hrdličky byla zařazena do expozice Národního muzea USA ve Washingtonu. Ve švýcarském městě Vevey na břehu Ženevského jezera (poslední sídlo Charlie Chaplina) je umístěn Knoblochův bronzový památník Jana Palacha, ve Hamburské státní opeře je busta a pamětní deska Gustava Mahlera, v Panteonu Walhalla u Řezna je busta Johannese Brahmse.

Oceňovány jsou zejména medaile s portréty Karla IV, Václava Hollara, Johannese Keplera, Mikuláše Koperníka a Marie Curie-Skłodowské, Wolfganga Amadea Mozarta, Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Boženy Němcové, Aloise Jiráska, Karla Havlíčka Borovského, Jana Evangelisty Purkyně, Aloise Rašína, Jiřího Trnky a dalších.

Jeho dílem je také 15 pamětních mincí zobrazujících např. Národní muzeum, Národní divadlo, Karla IV, Jana Evangelistu Purkyně, Bohuslava Martinů, Bedřicha Smetanu a Otakara Španiela.

U příležitosti návštěvy papeže v roce 2009 vytvořil pamětní minci "Svatováclavská pocta Benediktu XVI".[3]

Sochařská a jiná tvorba

Mimo medailérství se věnoval i tvorbě památníků, pamětních desek a bust, kterých vytvořil také úctyhodné množství. Z významných postav naší historie ve výčtu figurují např. Adolf Born, Alfons Mucha, Antonín Dvořák, Antonín Slavíček, Bohuslav Martinů, Eduard Beneš, František Křižík, František Palacký, Jan Amos Komenský, Jan Masaryk, Jindřich Honzl, Johannes Kepler, Karla Hynka Máchy, Matyáš Bernard Braun, Nikola Tesla, Otokar Březina, Tomáš Garrigue Masaryk, Václav Vilém Štech, Václav Hollar a Vojta Náprstek.

O všestrannosti jeho tvorby svědčí i vydání tří poštovních známek s jeho náměty.

Ocenění

Roku 1964 byl Milanu Knoblochovi udělen Ministerstvem kultury Polské republiky Řád za zásluhu o kulturu, v roce 1979 získal cenu Svazu českých výtvarných umělců a Českého fondu výtvarných umění, roku 1980 byl jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1984 získal cenu Ministerstva kultury České republiky.[2]

Ukázky tvorby

Odkazy

Reference

  1. KLÍMOVÁ-BREJCHOVÁ, Alena. 29. 3. 2020 ve věku 99 let zemřel pražský medailér, sochař a malíř Milan Knobloch. S. 92–93. ZHOŘ ART [online]. Spolek přátel umění Dr. Igora Zhoře [cit. 2021-05-06]. Roč. čtvrtý, čís. 2/2020, s. 92–93. Dostupné online.
  2. Milan Knobloch | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online.
  3. Svatováclavská pocta Benediktu XVI.. Numismatikus [online]. [cit. 2011-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

Literatura

  • Milan Knobloch: medaile, mince, plastiky. Praha: Nadace Lyry Pragensis, 1998. 216 s. ISBN 80-7059-072-6.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.