Milan Knobloch

Narodil se v Praze na Vinohradech rodičům pocházejících z vesnice Rodov, nyní je to součást města Smiřice v okrese Hradec Králové. Otec, zaměstnanec Pražské úvěrní banky, byl krátce po jeho narození vyslán služebně s celou rodinou do tehdejší Jugoslávie, kde malý Milan strávil prvých 6 let svého života. Během studia na gymnáziu a následně na obchodní akademii se prvotní zájem o modelování transformoval na malířství. Oceňoval hlavně velké krajináře např. Julia Mařáka, Otakara Lebedu a Antonína Slavíčka které se snažil ve svých prvých olejomalbách napodobovat. Pro umělecký vývoj mladého Milana Knoblocha byla podstatná podpora obou rodičů projevována od útlého mládí.[2]

Po maturitě v roce 1941 bylo jeho přání dalšího vysokoškolského studia nereálné, vysoké školy byly během 2. světové války uzavřeny. Po krátké epizodě v Zemské bance pracoval jako účetní v Karlínských kovodílnách, později byl nacistickou mocí totálně nasazen v letecké továrně Letov v Praze-Letňanech, odsunu na nucené práce do Německa zabránila jeho dlouhodobá nemoc.[2]

Po ukončení války se v létech 1945 a 1946 neúspěšně hlásil na Akademii výtvarných umění obor malířství stejně jako na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou obor sochařství. Teprve na třetí pokus byl roku 1947 přijat na AVU do třídy profesora Jana Laudy a později do tříleté speciálky profesora Otakara Španiela. Během studia vytvořil prvé samostatné práce: plastiku "Kapr", závěrečnou školní práci "Oštěpař" a absolventskou portrétní plastiku "Vlasta" kterou studium na AVU v roce 1953 uzavíral. Pedagogické působení Otakara Španiela mělo na jeho pozdější tvorbu nemalý vliv. Téměř deset let mu trvalo, než nalezl osobité vyjadřování ve své práci a její uplatnění ve společnosti. V té době prováděl hlavně štukatérské práce, nebo pomáhal starším kolegům.[2]

Autorovo celoživotní dílo je velmi rozsáhlé, obsahuje na 400 položek. Jeho umělecká díla jsou zastoupena např. v Národní galerii v Praze, Galerii hl. města Prahy, Národním muzeu v Praze, Galerii Lyry Pragensis, Muzeu mincí a medailí v Kremnici, Britském muzeu v Londýně, Muzeu Pařížské mincovny, Státním muzeu v Berlíně, Uměleckoprůmyslovém muzeu ve Vídni, Petrohradské Ermitáži či v Uměleckých sbírkách v Drážďanech. Tvořil až do pozdního věku.

Roku 1964 byl Milanu Knoblochovi udělen Ministerstvem kultury Polské republiky Řád za zásluhu o kulturu, v roce 1979 získal cenu Svazu českých výtvarných umělců a Českého fondu výtvarných umění, roku 1980 byl jmenován Zasloužilým umělcem a v roce 1984 získal cenu Ministerstva kultury České republiky.[2]

• 
  Pomník Milady Horákové v Praze na Pankráci
• 
  Pamětní deska Gustava Mahlera ve Státní opeře v Hamburku