Milan Ferko

Milan Ferko studoval na gymnáziích v Nitře a v Žilině, kde roku 1949 maturoval. Roku 1953 pak absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Do roku 1955 pracoval jako redaktor v deníku Smena a v letech 1955–1956 v týdeníku Kultúrny život. Roku 1956 založil literární měsíčník Mladá tvorba, který vedl do roku 1960. V letech 1960–1969 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov, ve kterých roku 1968 podporoval obrodný proces v Československu. Byl za to roku 1969 ze své funkce odvolán a vyloučen ze Svazu slovenských spisovatelů. Následně mu ale bylo umožněno, aby v letech 1970–1975 mohl pracovat jako redaktor v nakladatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1976 se pak mohl ve svobodném povolání věnovat své literární tvorbě.[1][2]

Po sametové revoluci se začal angažovat v politice. Sestavil Deklaráciu zvrchovanosti Slovenskej republiky (1991) a výrazně se podílel na tvorbě slovenského Jazykového zákona (1995). V letech 1993–1994 opět vedl Slovenské pohľady, byl ředitelem uměleckého odboru Matice slovenské. V letech 1994–1998 pracoval na Ministerstvu kultury Slovenské republiky jako sekční šéf sekce státního jazyka a národního písemnictví.[2] V kontrole čistoty slovenštiny byl velmi aktivní a vytvořil funkci jazykových inspektorů. Dostal se rovněž do ostrého konfliktu s umělci, kteří roku 1995 protestovali proti autoritářským praktikám ministra kultury Ivana Hudce z HZDS.[3]

Ferkovo literární dílo se vyznačuje velkou rozmanitostí témat a žánrů. Začínal jako básník schematických sbírek, jako byly například Zväzácka česť (1951), Víťazná mladosť (1953) nebo dětem určená Veselo, pionieri (1955), které byly napsány v duchu sovětských vzorů, nadšení ze staveb mládeže atp. Pro děti napsal i pohádkové knihy.[1]

Hlavní část jeho tvorby však tvoří historické romány a rozhlasové hry z období Velké Moravy, dobrodružné příběhy ze života Indiánů, pirátů nebo slavných zbojníků a díla s dětským a dospívajícím hrdinou založená na jeho vlastních zážitcích z druhé světové války. Je rovněž autorem knih literatury faktu, operetního libreta a filmových scénářů. Na jeho texty napsali písně Ján Cikker, Bartolomej Urbanec, Vieroslav Matušík, Pavol Zelenay a především Milan Novák.[4]

Věnoval se též překladům, především z ruštiny, bulharštiny a srbochorvatštiny.[1][2]

Jeho díla byla přeložena do osmi jazyků (do angličtiny, češtiny, maďarštiny, němčiny, ruštiny, slovinštiny, srbochorvatštiny a ukrajinštiny).[5]

Milan Ferko je nositelem ceny Fraňa Kráľa (1960 a 1963), bulharského Řádu Cyrila a Metoděje (1969), Slovenského filmu (1971), ceny Mladých liet (2000), ceny Svetového kongresu Slovákov (2000), Trojruže Bibiany (2000) a dalších.[5]

Roku 2011 jej slovenský prezident Ivan Gašparovič vyznamenal in memoriam Řádem Ľudovíta Štúra za mimořádné zásluhy o rozvoj kultury. Toto vyznamenání zaskočilo širokou slovenskou kulturní veřejnost, která Ferka považuje za velmi kontroverzního umělce, který svým dílem sloužil především politickým požadavkům a také militantnímu nacionalismu.[3]

• Koliesko (1966), slovenský film podle knihy Dobrodružstvá s kolieskom, režie Dimitrij Plichta.
• Keby som mal pušku (1972), slovenský film, režie Štefan Uher.
• Keby som mal dievča (1976), slovenský film, režie Štefan Uher.
• Svadba bez nevesty (1980), slovenský televizní film, režie Pavol Haspra.
• Drotárskym chodníčkom (1983), slovenský třídílný televizní film podle knihy Bohatier v býčej koži, režie František Chmiel.
• Solúnski bratia (1989), původní scénář k slovenskému dvoudílnému televiznímu filmu, režie Pavol Haspra.

• Kouzelník a zvířátka, SNDK, Praha 1965, přeložil Jindřich Hilčr.
• První film, SNDK, Praha 1966, přeložila Jarmila Urbánková.
• Pirátští králové a královští piráti, Albatros, Praha 1969, přeložil Ondřej, J. Sekora.
• Dobrodružství s kolečkem, (Albatros, Praha 1969, přeložila Marie Bieblová.
• Kdybych měl pušku, (Albatros, Praha 1979, přeložila Olga Hostovská.
• Pirátská dobrodružství, (Albatros, Praha 1982, přeložili Zuzana Bělinová a Alena Benešová.
• Kdybych já měl děvče, Mladá fronta, Praha 1983, přeložil Emil Charous.