Matouš Béňa

Pokřtěn byl jako Matheus Benia. Narodil se v rodině rolníka (půlláníka) Františka Beni (1851–??) a jeho manželky Antonie, rozené Bartoníkové.[1] (V početné rodině byli při sčítání obyvatel v roce 1880 zaznamenáni rodiče, prarodiče a pět dětí. Matouš Béňa zde byl uveden jako „učitel dětí“.[3])

Vystudoval učitelský ústav v Příboře a v roce 1881 se stal učitelem ve Velké nad Veličkou. Dále byl ředitelem školy v Suchově, kde okolo sebe soustředil skupinu kulturních nadšenců nazývanou Súchovská republika.[4] Členem této společnosti byl i malíř Joža Úprka[5] či spisovatel Otakar Bystřina.

V roce 1888 odešel do Blatničky. (Během Béňova působení v Blatničce byl zaznamenán i jeho zájem o archeologii. Vlasteneckému spolku musejnímu v Olomouci věnoval dvě pravěké kamenné sekyry, lidově nazývané „hromové kameny“, které lidé uchovávali v domácnostech.[6]) Zde se oženil, ale ze dvou dcer jedna zemřela a po pětiletém manželství zemřela i jeho žena. Oženil se podruhé, ale toto manželství se brzy rozpadlo.

Poté, co prodal svůj majetek, odjel Matouš Béňa do Petrohradu. V době pobytu v Rusku (v roce 1898) obdržel od Svatoboru stipendium 150 zlatých na cestování po Rusku.[7] O prvních dojmech z Ruska zveřejnil článek v dubnovém čísle roku 1898 časopisu Květy. Po návratu z Ruska učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a od roku 1901 v Ostravici.[8] Po neshodách se školskými úřady byl předčasně penzionován a s dcerou odešel do Vídně, kde setrval delší dobu, na Moravu se vrátil před 1. světovou válkou.[p 1]

Po vzniku Československa se odstěhoval k dceři do Skalice, kde krátce učil na gymnáziu. Žil též v Javorníku, Strážnici a Luhačovicích. Závěr života prožil u dcery v Olomouci.[2]

Inspirací pro Béňovo dílo bylo Slovácko, ať už popisoval své zážitky z učitelování, nebo místní život; část díla věnoval historii Slovácka.