Oldřich Sirovátka

Oldřich Sirovátka se narodil 8. září 1925 v podkarpatoruské Teresvě, kde jeho otec, bývalý legionář v Itálii, sloužil jako praporčík na četnické stanici. Obecnou školu navštěvoval však již v Oslavanech, kam se rodina na počátku 30. let 20. století přestěhovala.

Jeho syn doc. Tomáš Sirovátka (* 1950) vyučuje sociologii na brněnské Masarykově univerzitě.

Mezi lety 1936 – 1944 studoval na reálném gymnáziu v Ivančicích; po maturitě byl zaměstnán jako pomocný hornický dělník v oslavanském dole Kukla. Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1945 – 1949 vystudoval kombinaci oborů filozofie, český jazyk a národopis, titul doktor filozofie zde získal o rok později prací "Rým folklorního verše".

Titul kandidát historických věd mu byl udělen roku 1959 na základě kandidátské práce "Písně a vyprávění horníků na Rosicku – Oslavansku". V roce 1966 se habilitoval prací "Srovnávací folkloristika a česká lidová slovesnost", docentem pro obor srovnávací folkloristika byl jmenován roku 1967. Doktorem historických věd se stal roku 1991 prací "Srovnávací studie o české lidové slovesnosti" a v tomtéž roce byl rovněž jmenován profesorem národopisu na filozofické fakultě MU v Brně.

Oldřich Sirovátka svůj odborný zájem zasvětil slovesnému folkloru v celé šíři, nejen jeho nejrozsáhlejším žánrům, tedy textové části lidové písně a her lidového divadla, pohádce a pověsti, ale pozornost věnoval i malým formám lidové slovesnosti, které jinak nestály v popředí dobového výzkumného trendu, např. spontánní pouliční nápisy, anekdoty či vzpomínková vyprávění ze života. Zároveň se jako jeden z prvních odborníků zasadil o percepci dělnické kultury i urbánní etnografie jako seriózní vědecké tematiky, nikoli pouze jako diktované tendenci společenskovědních oborů. Po roce 1968 nemohl nadále zastávat vedoucí funkce výzkumných institucí ani se zcela věnovat své dosavadní badatelské oblasti, a právě tehdy nalezl studijní potenciál triviální literatury a pokleslých literárních žánrů. Několik sbírek těchto textů také editorsky připravil k vydání.

Pro srovnávací studie využíval znalostí slovesného folkloru ve středoevropském kontextu, zejména materiál ve slovanských jazycích, ale také německý a maďarský. Nezajímal se jen o jednotlivé slovesné žánry a druhy, studoval mj. regionální i národní specifika, rovněž mezinárodně shodné znaky, způsoby interpretace, životnosti a variability folkloru i atmosféru při vypravěčských příležitostech.

Doposud nenahraditelnou učebnicí pro studenty a další zájemce o souhrnné informace k slovesnému folkloru zůstává jeho kniha "Folklór a folkloristika" vydaná v Bratislavě roku 1982. Příspěvky k teorii jednotlivých žánrů lidové slovesnosti publikoval v mnoha českých i zahraničních sbornících a monografiích, jako spoluautor začasté spolupracoval s kolegy Milanem Leščákem nebo Martou Šrámkovou aj. Kompletní bibliografie Oldřicha Sirovátky byla zpracována redakcí Národopisné revue v roce 1993, kdy vyšla tiskem jako samostatná příručka; další bibliografii lze nalézt také na internetovém Slovníku české literatury.[1]

Během celoživotní kariéry Oldřich Sirovátka usiloval o popularizaci vědy články v regionálním tisku, ale také spoluprací s rozhlasem i televizí. Zastával vedoucí nebo členské funkce všech významných institucí pro studium etnografie a folkloristiky v Československu i v zahraničí, mj. Národopisné společnosti, ČSAV, Ústavu lidové kultury, Mezinárodního folkloristického festivalu ve Strážnici, International Society for Folk Narrative Research nebo také Société Internationale ď Etnologie et de Folklore. Mnoho let externě vyučoval na filozofické i pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.