Marie Kristina z Ditrichštejna

Narodila se 28. dubna 1738 v Praze jako čtvrté dítě a nejstarší dcera hraběte Jana Josefa Thun-Hohensteina a jeho první manželky Marie Kristiny z Hohenzollern-Hechingenu. V jedenácti letech jí zemřela matka a otec se následně ještě třikrát oženil a zplodil celkem 24 potomků. Jan Josef v té době vlastnil rozsáhlé majoráty Klášterec nad Ohří a Děčín, kromě toho mu patřilo i panství Choltice a dva paláce v Praze na Malé Straně.

Hrabě při výchově kladl velký důraz na vzdělání, které se snažil rovnoměrně rozložit mezi své syny i dcery. Mladší potomky vzdělávali domácí učitelé, starší podstupovali tradiční cesty po Evropě. Zatímco u mužů bývaly za vrchol jejich studií tzv. kavalírské cesty, při kterých získávali a ověřovali si praktické zkušenosti, ženy takové možnosti neměly a proto u nich býval tím vrcholem pobyt u některého z panovnických dvorů v pozici dvorní dámy.

Z evropských panovnických dvorů byl tím nejprestižnějším v této době dvůr vídeňský. Na něm pobývala nejen císařovna Marie Terezie, ale také jejích osm dcer, přičemž každá z nich měla svůj hofštát, neboli dvorskou společnost. Dvorní dámy zde sice musely zastávat určitou práci, zároveň se jim však dostávalo dalšího vzdělání, především v oblasti etiky a dvorského protokolu. V neposlední řadě zde získávaly cenné a důležité kontakty (muži je získávali při kavalírských cestách) a často právě u dvora poznávaly své budoucí manžely, což byl i případ Marie Kristiny.

Marie Kristina se na vídeňském panovnickém dvoře stala dvorní dámou arcivévodkyně Marie Alžběty, třetí dcery císařovny, pro své časté flirtování nazývanou „sličná koketa“. Sama Marie Kristina neměla o nápadníky nouzi. Hned při prvním setkání okouzlila i knížete Jana Karla z Ditrichštejna, v té době nejvyššího podkoního u arcivévody Josefa (pozdějšího císaře Josefa II.). Jan Karel však na ní neobdivoval její vzhled, ale především její mnohostranné vzdělání, které v té době nebylo u žen obvyklé, a kromě toho i moudrost a přívětivost. Jak se dozvídáme ze zpráv jeho strýce Josefa Khevenhüllera, chtěl tehdy již šestatřicetiletý kníže původně předat správu rodových statků svému bratrovi a sám se chtěl věnovat esoterice, alchymii a především svobodnému zednářství, se kterým se seznámil během svých cest po Dánsku a Prusku. Po setkání s Marií Kristinou však své plány změnil.

Svatba Marie Kristiny z Thun-Hohensteinu a Jana Karla z Ditrichštejna se uskutečnila 30. ledna 1764 ve Vídni za účasti celého dvora. Oddal je vídeňský arcibiskup kardinál Migazzi. Po svatbě byli přijati v císařových soukromých komnatách. Následně se usadili ve vídeňském Ditrichštejnském paláci, protože mikulovský zámek ještě obývali Janovi rodiče. První rok po svatbě se nesl ve znamení slavností a ceremonií. V listopadu se jim pak narodil první potomek, syn Josef Jan z Ditrichštejna a v následujících letech přišli na svět i další potomci. V roce 1769 však Janův otec Karel Maxmilián z Ditrichštejna předal svému synovi správu majetku v Čechách, na severní Moravě a ve Slezsku. Kníže tak často opouštěl Vídeň, aby se mohl věnovat správě panství. Zároveň se nechtěl vzdát svého společenského života u dvora, proto v roce 1777 správu převzala Marie Kristina.

• Mgr. Kristina Popelka. Miss osvícenství. Tajemství české minulosti. Duben 2013, s. 26–29.
• KROUPA, Jiří: Alchymie štěstí: pozdní osvícenství a moravská společnost 1770–1810. Brno 2006.