Jan Josef Thun-Hohenstein

Zámek Děčín, hlavní rodové sídlo

Narodil se v Praze jako Jan Josef František Antonín Kajetán Maria hrabě z Thun-Hohensteinu, jako jediný syn hraběte Jana Františka z Thun-Hohensteinu (1686–1720), matka Marie Filipína (1693–1763) byla dcerou neapolského místokrále Aloise Tomáše z Harrachu. I když se v rodině Thunů během 17. století vyskytoval dostatek mužských potomků, v první čtvrtině řada z nich zemřela v mládí a bez potomstva. Po předčasné smrti svého otce se tak Jan Josef stal v roce 1720 jediným žijícím potomkem české linie Thunů a v devíti letech zdědil obrovský majetek v různých částech Čech a dva paláce v Praze.

Poručnickou správu po dobu jeho nezletilosti vedla matka Marie Filipína, rozená Harrachová, která si jako hospodářka nevedla nijak dobře, v roce 1731 ale přikoupila panství Choltice, které již předtím Thunům patřilo. Jan Josef v letech 1730–1731 podnikl kavalírskou cestu, která začala na jaře 1730 v Římě. Poté pobýval v různých německých městech a krátce studoval na univerzitě v Leidenu. V roce 1731 strávil čtyři měsíce ve Francii, kde se o něj staral císařský vyslanec Štěpán Vilém Kinský. Ten také Thunovi zprostředkoval audienci u Ludvíka XV. a účast na královském honu. Dalšími zastávkami kavalírské cesty Jana Josefa byly Štrasburk, Frankfurt nad Mohanem a Řezno, odkud se v prosinci 1731 vrátil do Prahy.

Thunovský palác ve Sněmovní ulici, sídlo rodiny v Praze

Patřil k osobním přátelům císaře Františka Štěpána Lotrinského, s nímž se seznámil během kavalírské cesty. Vzhledem k postavení rodiny a obrovskému majetkovému zázemí měl nejlepší předpoklady ke kariéře ve státních službách. Tyto ambice ale Jan Josef neměl a spokojil se s čestnými tituly císařského tajného rady a komořího, jinak se věnoval správě majetku a žil na svých sídlech v Čechách nebo v Praze. Průběžné stavební úpravy vyžadoval zámek v Děčíně, který jako strategický bod na hranicích trpěl během dynastických válek 18. století častými průchody císařských i nepřátelských vojsk. Na děčínském panství nechal v letech 1734–1735 postavit lovecký zámek Kristin Hrádek pojmenovaný po jeho první manželce. Oproti tomu na zámku v Klášterci nad Ohří probíhaly jen drobné udržovací práce.

V dalším centru thunovského majetku v Žehušicích byl na náklady Jana Josefa postaven kostel sv. Marka. Jan Josef proslul také jako mecenáš umění, v Děčíně položil základy zámecké knihovny.[1] Podporoval také hudební skladatele a Wolfgang Amadeus Mozart mu věnoval svou symfonii č. 36 provedenou poprvé v roce 1783 v Linci. Známé jsou aktivity Jana Josefa Thuna v oblasti pražského divadla. Divadelním společnostem propůjčoval svůj palác ve Sněmovní ulici, v divadelních představeních také osobně účinkoval. Doložená je jeho účast na představení dvou francouzských her v roce 1754 za přítomnosti Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.