Dvorní dáma

Dvorní dáma (francouzsky Dame de compagnie, německy Hofdame, anglicky lady-in-waiting, španělsky dama de compañía, rusky Фрейлина) je označení zpravidla příslušnice aristokracie ve službách u královského dvora.

Kněžna Taťána Alexandrovna Jusupovová, dvorní dáma poslední ruské carevny, Alexandry Fjodorovny, na portrétu Franze Xavera Winterhaltera z roku 1858.

Dvorní dámy měly na starost čestné služby a vykonávaly funkci doprovodu.

Za mužský ekvivalent dvorní dámy můžeme považovat stav rytíře a později například komorník nebo komoří.

U dvora císařovny

Dvorní dámy vládnoucí císařovny byly relativně malou a uzavřenou skupinou stálých společnic, které panovnici obsluhovaly a doprovázely. Působily především ve Vídni, kde se nacházelo politické centrum habsburské monarchie, a jejím blízkém okolí, kam se císařovna mohla vydat na vyjížďku (Laxenburg, Favorita, Prater). Panovnici doprovázely téměř nepřetržitě, vystupovaly po jejím boku během bohoslužeb, oslav a zábav, audiencí, divadelních představení a dokonce i lovů. Pozice u dvora jim zajišťovala byt, jídlo, stravu a většinou i stálý plat. Dvůr nesměly opouštět ani na krátkou dobu, výjimkou byla svatba jiné dvorní dámy. Na delší dobu opouštěly dvůr zřídka, důvodem k odjezdu mohla být jejich nemoc nebo nemoc příbuzných. Dvorní dámy byly téměř výhradně mladé a svobodné slečny, které pocházely z předních aristokratických rodin. Jejich nadřízenou byla hofmistryně dvorních dam (Hofdamenhofmeisterin nebo Fräuleinhofmeisterin), která směla být vdaná, ale ve většině případů byla vdovou. Z dvorních dam se vydělovaly komornice (Kammerfräulein), které měly mimořádnou důvěru císařovny a na rozdíl od jiných dvorních dam měly volný přístup až do její ložnice. Jejich symbolem byl zlatý klíč. Vyvrcholením kariéry dvorních dam byl sňatek. Při této příležitosti obdržely finanční dar, někdy dokonce doživotní penzi, v 17. století dostaly také od císařovny její portrét zasazený v diamantech. Svůj vlastní okruh dvorních dam si u vídeňského dvora vydržovala každá dospělá příslušnice arcirodiny, samozřejmostí je císařovna vdova. Obdobou dvorních dam císařovny byli císařští komorníci v mužské části dvora.[1]

Některé známé dvorní dámy

Umělecká díla

Reference
  1. VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 297–299.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.