Marie Antonie Španělská

Marie Antonie se narodila 17. listopadu 1729 v královském paláci Alcázar v Seville jako nejmladší dcera španělského krále Filipa V. a jeho druhé manželky Alžběty Parmské. V době jejího narození byla situace ve Španělsku nestálá, právě probíhaly i přípravy na podepsání mírové smlouvy v Seville, která měla ukončit Anglo-španělskou válku.[1] Několik let strávila Marie Antonie v Seville, nicméně, již roku 1733 se královská rodina přesunula do Madridu.[2] Poslední dcera Filipa V. se původně narodila pouze jako Marie Antonie, ale na počest bratra a pozdějšího španělského krále získala i třetí jméno Ferdinanda. Již od narození měla titul španělské infantky, což je obdoba titulu princezny v jiných evropských zemích.

Mariini rodiče současně plánovaly dva sňatky: sňatek její s francouzským dauphinem Ludvíkem a zároveň i sňatek Mariina bratra Filipa s dauphinovou sestrou Luisou Alžbětou. Se sňatkem Marie a dauphina Ludvíka souhlasili všichni členové rodiny, ale její matka Alžběta si přála, aby se její dcera provdala ve zralejším věku; zásnuby tedy byly posunuty. Mezitím se o mladou Marii Antonii ucházel například pozdější saský kurfiřt Fridrich Kristián, který byl o sedm let starší.[1] Manželství mezi Filipem a Luisou Alžbětou se nakonec uskutečnilo roku 1739, ale dauphin Ludvík se nakonec rozhodl pro sňatek s Mariinou starší sestrou Marií Terezou Rafaelou. Roku 1746, rok po svatbě, ale Marie Tereza zemřela a Mariin bratr Ferdinand se dauphinovi pokusil znovu „dohodit“ nejmladší sestru Marii Antonii. To ale urazilo francouzského krále Ludvíka XV., který to označil za nehoráznost a incest.

Po nezdaru se sňatkem Marie Antonie a dauphina Ludvíka se mladá infantka zasnoubila s budoucím sardinským králem Viktorem Amadeem, synem Karla Emanuela III. a jeho druhé manželky Polyxeny. 12. dubna 1750 v Madridu se v zastoupení odehrál první svatební obřad, až 31. května toho roku se konal obřad s oběma snoubenci a to v Oulx. Samotný sňatek byl dojednán Mariiným nevlastním bratrem Ferdinandem, který si přál posílit vztahy mezi Turínem a Madridem, které rozdělovaly Války o rakouské dědictví. Jako svatební dar pro novomanžele posloužila rekonstrukce královského paláce v Turíně architektem Benedettem Alfierim. Marie Antonie navíc dostala od rodiny Viktora Amadea velký finanční obnos a pozemky v Miláně.[3] Italský hudební skladatel Baldassare Galuppi na počest uzavření sňatku dokonce napsal několik oper.

Manželství bylo šťastné, manželé se obklopovali i mistry a učenci různých řemesel. Marie Antonie si ale z rodného Španělska přinesla neuhlazenou etiketu a nebyla u dvora příliš oblíbená. Byla popisována jako chladná a plachá dáma, ale zároveň byla také známá svojí zbožností.

Po smrti tchána Karla Emanuela v roce 1773 na trůn nastoupil jediný přeživší syn Viktor Amadeus, Mariin manžel. Společně s ním nastoupila na trůn i jeho manželky a Marie Antonie se tak stala sardinskou královnou. Později dohodla též sňatek nejstaršího syna Karla Emanuela s francouzskou princeznou Marií Klotildou, se kterou měla výborný vztah.[4] Dvanáct let byla královnou Sardinie, pak ve věku pětapadesáti let zemřela a byla pohřbena v turínské bazilice Superga. Manžel Viktor Amadeus ji přežil o jedenáct let.