Josef Bohumír Mikan

Josef Mikan se narodil v německé rodině ševcovského mistra v České Lípě, v Ševcovské, dnes ulici Prokopa Holého. Studoval zprvu na farní škole, potom na zdejším latinském gymnáziu, kde získal středoškolské základy vzdělání. Ve studiích pokračoval v Drážďanech, v Praze a Vídni. Zvládl 8 jazyků.

Svou první lékařskou praxi měl v severočeských lázních Teplice. Tam se mu narodily děti a zemřela žena.[3]

Byl významným přírodovědcem, lékařem, doktorem medicíny a filosofie a již ve věku 32 let se stal 1. května 1775 historicky prvním řádným profesorem chemie na lékařské fakultě pražské univerzity. Zde se zasloužil o vznik chemické laboratoře. Později se stal děkanem a v roce 1799 i na rok rektorem Karlovy university, kde strávil jako učitel 37 let života. Na odpočinek odešel roku 1811.

Byl v roce 1775 zakladatelem pražské univerzitní botanické zahrady na Smíchově. Stal se poradcem císaře Josefa II, zdravotním radou a přičinil se o reformy lékařství a lékárnictví.[4] Zasloužil se o úpravy Malostranského hřbitova.

Město Česká Lípa na jeho rodný dům v ulici Prokopa Holého umístilo pamětní desku. Je po něm pojmenován rod Mikania Willd. (Asteraceae).

• 1769 – Criteria aquarum in dissertatione inaugurali
• 1776 – Catalogus plantarum omnium juxta systematis vegetabilium Caroli a Linné editionem novissimam in usum horti botanici Pragensia
• 1783 – Dispensatorium Pauperum A Facultate Medica Pragensi concinnatum
• 1784 – Schuldige Nachricht an ein wahrheitliebendes Publikum
• 1786 – Dispensatorium oder Arzneiverzeichniß für Arme
• 1834 – Eine von Dr. Gussone auf europäischem Boden entdeckte Stapelia, als neue Gattung aufgestellt und beschreiben