Mahulena Nešlehová

Po maturitě na gymnáziu v Braníku (1962) studovala v letech 1962–1966 obory výtvarná výchova (prof. M. Míčko) a ruština na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kde obhájila diplomovou práci Skupina Osmy a její boj za umělecký názor (1966, Mgr.) Externě vystudovala dějiny umění (prof. Petr Wittlich) a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončila obhajobou diplomové práce Bohumil Kubišta – analýza prací z let 1911–1918, která byla uznána jako rigorózní (1974, PhDr.)[1] Absolvovala studijní pobyty v Paříži a Švýcarsku (1968), Holandsku a Belgii (1969), Paříži a Španělsku (1993), Varšavě a Krakovu (1994), Japonsku (1997) a Paříži (2002 a 2013).

V letech 1964–1968 byla průvodkyní Pražské informační služby. Od roku 1966 pracovala jako externí lektorka, v letech 1969–1975 jako odborná asistentka lektorského oddělení Národní galerie v Praze. Jako externí spolupracovnice Národní galerie se v letech 1975–1985 zabývala zpracováním publicistické činnosti českých výtvarníků z let 1907–1945. Zároveň byla v letech 1972–1983 editorkou 12 ročníků Československé uměnovědné bibliografie, vydávané Ústavem teorie a dějin umění ČSAV v Praze, v letech 1990–1998 členkou redakční rady časopisu Výtvarné umění.

Od roku 1991 byla odbornou a v letech 1992–2018 vědeckou pracovnicí Ústavu dějin umění AV ČR. Členkou české sekce AICA se stala v roce 1989. V letech 1999–2009 působila v Oborové radě pro doktorské studium na VŠUP. Od roku 1975 byla členkou ČFVU, od 1989 členkou výboru a v letech 1990–1991 místopředsedkyní teoretické sekce Unie výtvarných umělců (nástupce SČVU). V letech 1990–1995 byla kurátorkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, 1990–1992 předsedkyní jury. 1997–1999 byla členkou jury Ceny Vladimíra Boudníka.

Působila jako členka výstavní komise galerie Atrium (1985–1989) a ve vědecké radě GVU v Olomouci (1991–1993). V roce 2011 se stala členkou Umělecké rady Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni (nyní Fakulta umění a designu L. Sutnara) a od roku 2014 členkou Umělecké rady a Akviziční komise Musea Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových v Praze. Jako členka působila v nákupních komisích Národní galerie (1990–1993), Středočeské galerie (1991–1992), později ČMVU (1993–2008), Východočeské galerie v Pardubicích (1992–1998, 2002–2003), Muzea umění 0lomouc (1995–1999) a v letech 2003–2018 v GMU v Hradci Králové, GVU v Náchodě a v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě; v roce 2014 se stala členkou nákupní komise Moravské galerie v Brně.

V době normalizace jako členka komise výstavní síně Atrium přispěla k uskutečnění výstav režimem pronásledovaných umělců jako byli Hugo Demartini, Pavel Nešleha, Olbram Zoubek, Stanislav Judl, Hana Purkrábková, Karel Pauzer, Věra Janoušková, Josef Jíra, Vojtěch Adamec, ad. Podílela se na samizdatových sbornících Sborník památce Alberta Kutala, 1984, Sborník památce Jiřího Padrty, 1985, Sborník památce Václava Nebeského, 1986, Sborník památce Václava Navrátila, 1987.

Soustavně se zabývá dílem Bohumila Kubišty[3][4][5] a výtvarníků, kteří proslavili české umění v 60. letech. Někteří po okupaci v srpnu 1968 byli nuceni emigrovat (Jan Koblasa, Jiří Valenta, Čestmír Janošek, Antonín Málek) ostatní tvořili v nelehkých podmínkách tzv. normalizace v letech 1969–1989 a až do pádu režimu patřili mezi pronásledované umělce (Bedřich Dlouhý, Aleš Veselý, Pavel Nešleha, Věra Janoušková, Karel Pauzer, Hana Purkrábková, ad.). Roku 1991 připravila výstavy Českého informelu a Antonína Tomalíka a podílela se na výstavě Situace 92 v Mánesu, kde byli v roce 1992 představeni zástupci tří generací poválečného moderního umění. Je spoluautorkou bilanční výstavy výtvarníků, kteří stáli u zrodu moderního českého poválečného umění koncem 50. let a v letech šedesátých s názvem Ohniska znovuzrození(1994).

Jako kurátorka Ceny Jindřicha Chalupeckého a členka vedení Galerie Václava Špály (1991, 1994, 1995) se podílela projektem Nová jména na uvedení řady výtvarníků nejmladší generace (Černický, Petrbok, Kintera, Holcová, ad.)

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 998–1000, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Annual reports/ Ročenky ÚDU v. v. i.on line

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahulena Nešlehová na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mahulena Nešlehová
• Informační systém abART: Mahulena Nešlehová
• Ústav dějin umění AV ČR: Mahulena Nešlehová
• Fakulta designu a umění ZČU Plzeň: Mahulena Nešlehová Archivováno 1. 7. 2020 na Wayback Machine