Pavel Nešleha

Po absolvování Výtvarné školy v Praze (1952–1956), studoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru monumentální a užité malby prof. Aloise Fišárka (1956–1962). Abstraktně koncipovaná diplomní práce, navržená pro prostor Divadla hudby do Hradce Králové, byla z ideologických důvodů zakázaná a zničena; studium končil souborem expresivních maleb z nižších ročníků – získal cenu školy. Stýkal se s avantgardně orientovanými umělci pražských ateliérových Konfrontací I a II (1960); poznal grafika Vladimíra Boudníka, spřátelil se s teoretiky Františkem Šmejkalem a Janem Křížem. Po ukončení povinné vojenské služby (1962–1964) začal vystavovat. V roce 1966 se seznámil s teoretikem Jindřichem Chalupeckým, účastnil se jeho aktivit. Na jaře 1968 získal stipendium francouzské vlády do Paříže, uskutečnil řadu studijní cest. V roce 1968 se oženil s Mahulenou Hromádkovou (Mahulena Nešlehová – historička moderního umění). Nabídka pedagoga v oboru kresby na Akademii výtvarného umění v Kasselu, kterou v roce 1970 získal, byla českými úřady zamítnuta. Povolení k výjezdu nedostal. Roku 1977 se mu narodila dcera Johanka (Johana Nešlehová – matematička). Za normalizace (1970–1989) patřil do okruhu Jindřicha Chalupeckého. Spoluzaložil (1987) skupinu Zaostalí. V roce 1990 obdržel tvůrčí grant The Pollock–Krasner Foundation; od téhož roku vedl (do 2002) ateliér malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; 1991 jmenován profesorem; 1995 se stal se členem S.V.U. Mánes. V září 2003 nečekaně podlehl zhoubnému onemocnění.

Nešlehova tematicky bohatá tvorba zahrnuje kromě malby, kreseb, grafik a fotografií též objekty, instalace, koláže, světelné objekty a reliéfy. Expresivní a informelní, imaginativně zaměřené práce, vznikající na přelomu 50. a 60. let, směrovaly tvorbu k výrazu dramat lidské existence. Od poloviny 60. let se v díle prosazovaly náznaky figurace vedoucí v malbách, grafikách a ve velkoformátových kresbách k expresivně nadsazeným formacím detailů a částí lidského těla. Fotografování (od 1968) a zájem o přesně viděný předmět ovlivňovaly způsob výtvarné práce – veristicky zpracovaný prvek všední reality protínala ironická gotesknost a absurdita. Osobitá, téměř surreálná tematika ústila od konce 70. let do meditativní hloubavosti a do symbolického zhodnocení světla, do něhož se promítla zkušenost se světelnými objekty a reliéfy.

Vztah k přírodě, modifikovaný citacemi romantiků (K. H. Mácha, C. D. Friedrich) a symbolickým pojetím světla, se staly spolu s tématem živlů v 80. letech východiskem umělcovy další práce. Do koncepce děl vstupoval paradox spojení iluzivní malby s reálnými prvky; vznikaly rozměrné objekty dveří, asambláže a obrazové instalace. Téma živlů, přírodní prvky a mytická osudovost, zpracovávané v pastelech, kresbách, fotografiích, malbách a objektech, nalezly v umělcově díle trvalé motivické zakotvení. Od konce 90. let se do centra jeho pozornosti opět dostalo světlo obdařené duchovními významy – někdejší pouto k vizuální realitě postupně mizí v abstrakci barevných znaků a světelných vizích realizovaných v technice pastelu. Jimi se také Nešlehova tvorba v roce 2003 předčasně uzavřela.

• Česko: zastoupen téměř ve všech podstatných veřejných sbírkách. Nejpočetnější soubory vlastní: Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie v Hluboké, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Památník národního písemnictví v Praze a Památník Terezín.
• Francie: Musée national d'art moderne – Centre G. Pompidou, Paříž; Musée d'art moderne de la Ville de Paris
• Chorvatsko: Academy of Zagreb
• Německo: Museum Bochum
• Polsko: Museum Sztuki, Łódž
• Slovinsko: Moderna galerija Ljubljana
• Spojené státy americké: Museum of Drawing and Graphic Art, Washington
• Srbsko: Muzej suvremene umjetnosti, Beograd