Cena Jindřicha Chalupeckého

Cena byla založena v roce 1990 z iniciativy prezidenta Václava Havla a výtvarných umělců Jiřího Koláře a Theodora Pištěka. Nazvána je podle českého kritika výtvarného umění a filozofa Jindřicha Chalupeckého. Byla založena za účelem „povznesení úrovně současného českého výtvarného umění a uchování památky myšlenkového odkazu člověka, jemuž se boj o osud českého umění stal životním posláním.“ [1] Je spravována a organizována neziskovou organizací Společnost Jindřicha Chalupeckého. Skupinu finalistů, laureáta či laureátku vybírá nezávislá mezinárodní porota. Vítěz získává finanční odměnu, podporu realizace výstavy nebo katalogu a stipendijní pobyt v New Yorku. Všichni finalisté a finalistky jsou podporováni při vytvoření nového umělecké díla, které je prezentováno v některé z velkých českých galerijních institucích.

Přestože cena vznikla během existence společného československého státu, zaměřila se výhradně na oceňování umělců českého původu. V prvních ročnících porota vybírala pouze laureáta (a dalším případně udělovala čestná uznání). Teprve s koncem prvního desetiletí jejího každoročního konání se ustavila tradice výběru skupiny finalistů a finalistek, z jejichž jádra byl volen laureát. První oceněnou ženou se stala Kateřina Vincourová až během sedmého ročníku ceny v roce 1997. Skupina Rafani byla v roce 2006 prvním kolektivním uskupením přijatým do finále ceny. Původem slovenský umělec Radim Labuda (třebaže působící v České republice) se zase v roce 2008 stal prvním laureátem se zahraničním občanstvím. Většina laureátů a laureátek, ale rovněž účastníků a účastnic finále, nadále patří k výrazným osobnostem českého umění. Například v osobnostech Jána Mančušky, Kateřiny Šedé, Evy Koťátkové nebo Vladimíra Houdka, ale také vícenásobných finalistů Krištofa Kintery či Zbyňka Baladrána, se Ceně Jindřicha Chalupeckého navíc podařilo včasně poukázat na autory a autorky, kteří si brzy vydobyli renomé v zahraničí. Také proto je CJCH považována za nejvýznamnější české ocenění v oblasti výtvarného umění.

Až do roku 2000 byla CJCH udělována ve spolupráci s pražskou Národní galerií v Praze. Od roztržky mezi generálním ředitelem Milanem Knížákem a Davidem Černým, který vyústil v cermoniál na chodníku před Veletržním palácem,[2] se cena střídavě představovala v Brně (Dům umění města Brna, Moravská galerie v Brně) a pražských institucích pro současné umění (např. Centrum současného umení DOX). Spolupráci s Národní galerií Praha opět navázala až v roce 2013.[3] Pravidelné střídání Prahy a Brna jako místa výstavy finalistů a vyhlášení laureáta se však cena držela až do roku 2020, kdy Národní galerie Praha jednostranně vypověděla plánovanou výstavu ve Veletržním paláci.[4] Z iniciativy Společnosti Jindřicha Chalupeckého byla výstava přesunuta do městské galerie PLATO v Ostravě a poprvé se tak konala jinde než v Praze a Brně.[5]

V srpnu roku 2020 vybraní finalisté a finalistky ohlásili záměr nenechat mezi sebou zvolit vítěze či vítězku. Ve společném prohlášení uvedli: „V našich očích není Cena Jindřicha Chalupeckého trofejí jediného laureáta či laureátky, jediného pomyslného vítěze, nýbrž společným oceněním pestré směsice umělkyň a umělců a jejich odlišných uměleckých východisek, jejichž porovnávání nemá smysl.“ [6] Cena tak poprvé ve své historii neměla jednoho vítěze, ale skupinu porotou vybraných umělců a umělkyň. Na tiskové konferenci v lednu 2021 byl pak potvrzen záměr Společnosti Jindřicha Chalupeckého pokračovat v nesoutěžním charakteru ocenění s odvoláním na místní i mezinárodní diskuzi „o tom, zda jsou umělecké ceny ve své tradiční soutěžní podobě ještě relevantní pro současné výtvarné umění i aktuální společenské tendence.“ [7]