Zdeněk Kluka

O hudbu se Zdeněk Kluka zajímal od mala, od druhé třídy se učil hrát na akordeon, později se ale přesunul k bicím.[2] Svoji hudební kariéru začínal koncem první poloviny 60. let 20. století v brněnské skupině Atlantis.[3] Úspěšnou se tato kapela stala zejména po příchodu Hany a Petra Ulrychových o rok později, v roce 1968 bylo dokonce vydáno několik singlů. V roce 1968 Atlantis vystupoval 2× v západním Německu.[4]

Po organizačních problémech právě v NSR Kluka z Atlantisu odešel a na podzim 1968 společně s kytaristou a zpěvákem Pavlem Váněm založil skupinu The Progress Organization, se kterou bubeník na dlouho spojil svoji kariéru.[2] Po příchodu klávesisty Jana Sochora a baskytaristy Emanuela Sideridise začali The Progress Organization zkoušet, první koncert odehráli 3. dubna 1969 v brněnské Redutě.[5] Skupina byla úspěšná, ještě v roce 1969 například hráli jako předkapela americkým The Beach Boys, která vystoupila na brněnském zimním stadionu.[2] Začínající normalizace ale příliš nepřála hudbě tohoto typu, proto The Progress Organization ve druhé polovině roku 1970 ukončili činnost. Opětovně se sešli ještě v lednu 1971 kvůli nahrávání svého prvního alba Barnodaj a poté ještě několikrát během toho roku na jednotlivé koncerty.[6]

Zdeněk Kluka přešel společně s Janem Sochorem a Emanuelem Sideridisem do Skupiny Aleše Sigmunda, která doprovázela popové pěvecké duo Martha a Tena[7] a zpěváka Boba Frídla. V roce 1972 vytvořili Kluka se Sochorem novou skupinu doprovázející Frídla, do které o dva roky později přišel i Pavel Váně. Jediným členem původních The Progress Organization, který chyběl, tak byl Emanuel Sideridis, který se mezitím přestěhoval do Řecka a kterého v této Skupině Jana Sochora nahradil Pavel Pelc.[7]

Tato čtveřice (Kluka – Váně – Pelc – Sochor) začala od roku 1976 vytvářet druhé album skupiny The Progress Organization, přičemž název kapely musel být zaměněn za bezvýznamnové slovo Barnodaj. Deska byla nahrána v roce 1977, jednalo se o monotematické album s názvem Mauglí. V té době již ale byla obnovena i koncertní činnost skupiny, hudebníci začali používat název Progres 2 a také obsazení se částečně změnilo.

Na jaře 1978 měl premiéru dlouho připravovaný audiovizuální projekt Dialog s vesmírem, se kterým Progres 2 pod vedením Zdeňka Kluky objeli do roku 1980 celé Československo. V roce 1978 byla také ukončena spolupráce s Bobem Frídlem a členové se začali plně věnovat rockové hudbě.[7] Začátkem 80. let následoval projekt Třetí kniha džunglí a v roce 1983 Mozek. To již byl definitivním lídrem kapely právě Zdeněk Kluka, frontman Pavel Váně totiž ze skupiny odešel v roce 1980. V roce 1987 nahráli Progres 2 písničkové album Změna! a poté se styl skupiny zcela změnil. Se Zdeňkem Klukou zůstal pouze klávesista Milan Nytra a pod vedením těchto dvou hudebníků (a pod názvem Progres-Pokrok) vznikl projekt Otrava krve, parodie na budovatelské písně a nadšení 50. let 20. století, což v té době byl odvážný počin.[8] V roce 1990 ale Progres-Pokrok svoji činnost ukončil. Obnova skupiny s některými původními hudebníky (Kluka, Váně, Pelc) proběhla v roce 1992 a od té doby Progres koncertuje dodnes.[8] V roce 2018 vydali Progres 2 album Tulák po hvězdách.[9] Zdeněk Kluka je tak jediným členem kapely, který v ní působil nepřetržitě od roku 1968 (s výjimkou přestávek, kdy skupina nehrála).

Od konce 70. let 20. století působí Zdeněk Kluka i jako skladatel scénické hudby pro divadelní představení.[10] Významná je jeho spolupráce zejména s brněnským divadlem Husa na provázku (například inscenace Červený smích, Stříbrný vítr, Shakespearománie, Báječná léta pod psa, Babička, Inženýr lidských duší či Švejk), píše hudbu i pro další divadla nejen v moravské metropoli (Městské divadlo Brno, Divadlo Radost, Městské divadlo Zlín, Jihočeské divadlo, Národní divadlo). Zdeněk Kluka spolupracuje i s televizí, autorsky se podílel na hudbě k některým televizním filmům (Papírový most či Taťka), napsal hudbu i pro slovenské večerníčky Pafka, Ňuf a Hryzka, Pampúšik.[10]

V roce 1999 byla založena skupina Čankišou, která hraje world music – tzv. hudbu (fiktivního) lidu Čanki. Jedním z jejich členů se stal i Zdeněk Kluka, který se za bicími střídá se svým synem Janem a který si k bubenické soupravě přibral i další nástroje jako balafon, blasakoredeon a akordeon.[11] Čankišou koncertovali i například v Pákistánu či na Réunionu a dosud vydali několik alb.

• 1968 – „Jen o to mi nejde“ (singl)
• 1968 – „Wine or Love“ (singl)

Viz kompletní diskografie Progres 2.

• 1970 – Dál než slunce vstává (album)

Viz kompletní diskografie Čankišou.