Josef Hlavnička (ředitel)

Josef Hlavnička prožil první roky života v Lomnici nad Popelkou, kde vychodil obecnou a měšťanskou školu i tříletou odbornou textilní školu. Před příchodem do Zlína nalezl zaměstnání u firem Sochor v Náchodě (podmistr, mistr, zástupce nadmistra), poté v Ústí nad Orlicí u Hernycha a spol. (úředník) a nakonec u Svobody v Lomnici nad Popelkou (disponent). Poprvé do Zlína zamířil během své vojenské služby ve Vídni v roce 1916, kdy navštívil sestru zaměstnanou ve firmě Baťa. Sestra si práci ve firmě pochvalovala, proto se Josef Hlavnička pokusil po konci války získat ve firmě zaměstnání. Nastoupil již v prosinci 1918 jako saldokontista, později se staral o skladové účetnictví a působil v nákupním oddělení.[2]

V podniku si Hlavnička našel nevěstu Marii Baťovou, nevlastní sestru Tomáše Bati a oženil se s ní 16. února 1924. Vřelý vztah měl především s Janem Antonínem Baťou, vlastním bratrem manželky Marie. Pro neshody s Tomášem Baťou podal společně s Janem Baťou počátkem roku 1928 výpověď, ale již v srpnu 1928 byl do firmy znovu přijat. Počátkem 30. let Tomáš Baťa rozjížděl textilní výrobu, a proto poslal Hlavničku na dva roky do Anglie na zkušenou. V Anglii se naučil jazyk i obchodování na burze. Pod Hlavničkovým vedením začala od května 1931 výstavba továrních budov na Baťově, kde se osvědčil a získal postavení ve vedoucích kruzích firmy. V roce 1939, po odchodu J. A. Bati do zahraničí, stanul s D. Čiperou a H. Vavrečkou v nejužším vedení firmy, kdy měl na starost všechny baťovské podniky v bývalém Československu. Ve své nové funkci musel kličkovat mezi požadavky okupační moci a zájmy firmy a jejích 53 000 zaměstnanců na území Protektorátu.[3] [4]

Hlavnička měl dvě velké záliby, a to filatelii a zemědělství. Do závodních novin psal v letech 1932–1941 články k nejrůznějším zemědělským tématům. Sám se pustil do hospodaření, když koupil statek se zámkem ve Zdislavicích. Snažil se zde vybudovat vzorné hospodaření jako příklad pro další zemědělce v kraji s ušlechtilými druhy hovězího a vepřového dobytka, radil se s odborníky na zemědělství a veterinářství. Ze Zlína do Zdislavic jezdil často, neboť zde nacházel únik před denními pracovními starostmi. Jedna návštěva statku se mu však stala osudnou; když se autem 24. května 1943 vracel ze statku do Zlína, poblíž osady Olšina na železničním přejezdu tragicky zahynul. Spolu s Hlavničkou srážku s vlakem nepřežil i zemědělský ekonom, bývalý ministr zemědělství profesor dr. Eduard Reich.[5]

Hlavnička byl mezi lidmi velmi oblíbený. Obraceli se na něj s nejrůznějšími žádostmi, prosbami a doporučeními častěji než na jiné baťovské funkcionáře. Jeho oblibu v kolektivu spolupracovníků nejlépe dokumentuje velký pohřební průvod 29. května 1943, kdy byl pohřben na Lesním hřbitově ve Zlíně.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Hlavnička na Wikimedia Commons