Zdeněk Johan

Zdeněk Johan se narodil 18. listopadu 1935 v Lomnici nad Popelkou. Po studiu (1950 – 1953[3]) na gymnáziu v Semilech pokračoval (1953 – 1958[4]) ve studiu geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zde dokončil studia v roce 1958. Na téže fakultě pracoval jako asistent, ale pro nekonformní postoj k tehdejšímu socialistickému režimu musel fakultu opustit. Přešel do Ústavu pro výzkum rud (a později do Geologického ústavu ČSAV). V roce 1964 získal titul doktora přírodních věd (RNDr.) a téhož roku získal vědecký titul kandidáta věd (CSc.)[4][3] Dva roky (1964 – 1965[4]) pracoval jako expert[1] (geolog a mineralog) v Tunisu. Po návratu z Tuniska byl zaměstnán (v letech 1965 až 1968) jako vědecký pracovník v Geologickém ústavu ČSAV v Praze.

V roce 1968 dostal nabídku na jednoroční vědeckou stáž ve francouzském BRGM (Bureau de Recherches Géologiques et Minières) v Orleáns – ve francouzské geologické službě.[1] Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa (v srpnu 1968) se z této stáže ve Francii již do Československa zpět nevrátil. Byl odsouzen v nepřítomnosti na rok vězení za opuštění republiky. Do Československa se vrátil až po sametové revoluci (v roce 1989).[1]

Z vedoucího mineralogického oddělení v BRGM se Zdeněk Johan postupem času propracoval až na vědeckého ředitele BRGM. V letech 1989 až 1997 byl odborným ředitelem BRGM.[4] Rovněž byl jmenován ředitelem CNRS (Centre de recherches sur la synthese et la chimie des minéraux, Orléans) což je francouzská obdoba Akademie věd České republiky.[4] Byl rovněž zvolen členem korespondentem Francouzské akademie věd. V mezinárodních vědeckých kruzích byl:[1]

• zahraničním členem Ruské akademie věd,
• členem korespondentem Rakouské akademie věd,
• členem (Fellow) Mineralogical Society of America,
• čestným členem Učené společnosti České republiky
• a členem Evropské akademie věd a umění.

Byl rovněž zvolen členem Francouzského národního komitétu při UNESCO.[1]

Za své vědecké práce z oborů mineralogie a geologie byl poctěn několika čestnými doktoráty a tituly.[1] Byl nositelem řady medailí a vyznamenání. Rytíř francouzského řádu Za zásluhy a důstojník řádu „Palmes Académiques“ (řádu Akademických palem) patří k těm nejvýznamnějším, kterých se Zdeňkovi Johanovi dostalo.[1][4] Doktorát honoris causa mu byl udělen kanadskou Carleton University.

V Československu byl Zdeněk Johan oceněn v roce 1989 zlatou medailí Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze[3] a v roce 1991 pak medailí Emanuela Bořického[3] (Tato medaile je udělována Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze.) Roku 1995 byl zvolen členem Učené společnosti ČR.[5]

Ve francouzských ale i v mezinárodních institucích zastával Zdeněk Johan různé funkce, byl například:[1]

• prezidentem Francouzské společnosti pro mineralogii a krystalografii,
• viceprezidentem International Mineralogical Association (IMA) nebo
• pokladníkem International Union of Geological Sciences (instituce koordinující celosvětový geologický výzkum)

Po roce 1989 působil jako externí pedagog Ústavu mineralogie, geochemie a nerostných zdrojů Univerzity Karlovy v Praze. Spolupracoval i s Českou geologickou službou.[4] Také se velkou měrou zasloužil o vyjednávání stáží českých geologů ve Francii (v BRGM). Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze daroval elektronový mikroanalyzátor mnohamilionové hodnoty.

Po odchodu do důchodu byl zvolen starostou francouzské obce Isdes u Orléans a tuto funkci vykonával po dobu sedmi let.[1] Byl čestným občanem českých měst: Lužic u Hodonína, Lomnice nad Popelkou a Semil.[1] (Čestné občanství města Semily získal spolu s prof. RNDr. Josefem Paldusem FRSC. v roce 2009.) Měl dvojí občanství (francouzské a české), ctil odkaz T. G. Masaryka a Českou republiku vždy propagoval.[1] Zasloužil se o vznik partnerství mezi obcemi Lužice u Hodonína a Isdes u Orléans.[2]

• Tomeš, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. Praha: Paseka, 1999. 3 sv. ISBN 80-7185-248-1.
• Česká televize se Zdeňkem Johanem natočila pořad GEN