Vesnická památková rezervace

Vesnická památková rezervace (zkracována jako VPR) je vyšší stupeň plošné ochrany památkového území.

VPR je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek. Jedná se o území se zachovanými stavbami lidového charakteru, tedy vesnice, dělnické kolonie nebo předměstské čtvrti s lidovou architekturou. Důležitá je zachovaná (případně jenom minimálně narušená) urbanistická struktura takového území.[1]

V Česku bylo zřízeno 61 vesnických památkových rezervací.

Vesnické památkové rezervace v Česku mají podle typu regionu různorodý charakter. V táhlém pohraničním pásmu podhorských oblastí bývalých Sudet se jedná vesměs o roubená stavení, od velkých statků s uzavřenou nádvorní dispozicí až po drobné objekty typu stodol atd. Na Šumavě nebo v Podkrkonoší jsou vesnické památkové rezervace rozprostřeny na velkém prostoru opuštěných samot. Roubená architektura zasahující do vnitřní části Čech se naopak dochovala v kompaktních celcích na menším prostoru (například v Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko– Máchův kraj nebo na Vysočině). Odlišný charakter mají vesnické památkové rezervace v jižních Čechách, kde se hlavně na Českobudějovicku a Táborsku dochovaly honosné statky ve stylu tzv. selského baroka soustředěné kolem návsi. Na jižní Moravě má status vesnické památkové rezervace několik obcí díky vinařské tradici a dochovanému celku vinných sklípků.

Jedna vesnická památková rezervace má zároveň status památky UNESCO (Holašovice).