Liptovský Mikuláš

Liptovský Mikuláš leží uprostřed Liptovské kotliny, na úpatí Nízkých a Západních Tater.

Výhled z vrchu Háj-Nicovô poskytne výhled na město, vodní nádrž Liptovská Mara, mohutné pohoří Nízkých Tater, Západních Tater i Chočských vrchů. Bezprostřední okolí města nabízí krátké procházky i několikahodinové výlety nenáročným horským terénem nebo celodenní vysokohorské túry.

Podle statutu města je Liptovský Mikuláš tvořen 16 městskými částmi: Andice, Benice, Bodice, Demänová, Iľanovo, Liptovská Ondrašová, Nábrežie-Vrbica, Okoličné, Palúdzka, Ploštín, Podbreziny, Ráztoky, Staré Mesto, Stošice, Svätý Štefan, Vitálišovce.

První písemná zmínka o Liptovském Mikuláši je z roku 1286. Základem osídlení byl kostel svatého Mikuláše, okolo kterého se od 14. století postupně formovalo náměstí – dnešní náměstí Osvoboditelů. Po svém patronovi, svatém Mikuláši, získalo město své jméno. V první polovině 14. století mělo město významné obchodní postavení, od roku 1424 mělo výsadu organizovat dvakrát ročně trhy. Od roku 1677 se stalo i sídlem okresu, Liptovské stolice, pozdější župy. Ve městě sídlily úřady a soudy.

Roku 1713 zde byli popraveni zbojníci Juraj Jánošík a Tomáš Uhorčík.

Roku 1865 se stal starostou Žid Izák Diner, což bylo na tehdejší poměry unikátní.

V 19. století byl jedním z významných středisek Slovenského národního obrození. Ve 30. letech 20. století zde vybudovala firma Baťa svou sesterskou společnost Darina, která se věnovala výrobě gumového zboží.[3]

Pongrácovské panské sídlo

Synagoga

Centrem města je náměstí Osvoboditelů, jehož základy vznikly už ve 14. století. Nynější rozměry má od dokončení výstavby měšťanských domů v 18. století. Na začátku třetího tisíciletí prošlo celkovou rekonstrukcí.[4]

Kostel svatého Mikuláše je gotická stavba v jižní části Náměstí Osvoboditelů postavená kolem roku 1280 na místě staršího románského kostela. V 15. století byl přestavěn, rozšířen a v 18. století barokně upraven. Další úpravy proběhly v letech 1883, 1940–1943 a 1965. V letech 1632–1637 zde kázal český evangelický kazatel Jiří Třanovský. Na náměstí se nachází druhá nejstarší budova ve městě – Pongrácovské panské sídlo. Dnes v něm sídlí Centrum Kolomana Sokola – galerie věnovaná grafikovi, malíři a mikulášskému rodákovi Kolomanu Sokolovi a v jejím sklepení je expozice Mikulášské mučírny. V její blízkosti stojí další reprezentativní panské sídlo s názvem Illésházyovská kúria, které z řady ostatních domů vystupuje mohutnou trojitou arkádou. V současnosti ji užívá městské Muzeum Janka Krále, v 18. století však v ní měla svoje sídlo Liptovská stolice. Právě v jednom z těchto panských sídel byl v roku 1713 souzený zbojník Juraj Jánošík. Nepřehlédnutelná je i rozsáhlá budova bývalého župního domu uprostřed hlavního náměstí. Západně od něj stojí klasicistní synagoga postavená v letech 1842–1846 a patří mezi největší synagogy na Slovensku. V roce 1906 ji přestavěl maďarský architekt Leopold Baumhorn.

Ve východní části města ve čtvrti Okoličné se nachází Kostel svatého Petra z Alkantary z konce 15. století.

Východně od župního domu na Tranovského ulici je klasicistní evangelický kostel postavený jako toleranční v letech 1783–1785. Společně se starou evangelickou farou a budovou Liptovské galerie Petra Michala Bohúňa vytváří menší náměstí, které nese název Náměstí Žádostí slovenského národa. V prostorech galerie sídlí i Dům fotografie. Nedaleko se nacházejí i další dvě kulturní instituce. V někdejším jezuitském klášteře má svoje sídlo Slovenské muzeum ochrany přírody a jeskyňářství, Černý orel poskytuje svoje prostory stálé expozici Liptovského muzea přibližující dějiny myslivosti a rybářství na Liptově.[4]

V okolí města se nachází řada památek lidové architektury, jako jsou Muzeum liptovské dědiny v Pribylině, vodní mlýny v Kvačianské dolině a osada Vlkolínec na vrchu Sidorovo. Keltské osídlení na vrchu Úložisko dokumentuje archeologický skanzen Havránok.[5]

Díky úrodné Liptovské kotlině se ve městě vyvinul potravinářský průmysl. Dnes je důležitý hlavně díky turistům, kteří se odsud vydávají do Tater a k přehradě Liptovská Mara. Město je také významnou křižovatkou – okolo Mikuláše vede dálnice D1 a prochází jím i důležitá železniční trať z Košic do Žiliny. Městská hromadná doprava provozuje 13 autobusových linek.

Vodní nádrž Liptovská Mara

Aquapark Tatralandia

Město žije mnohými kulturními a sportovními událostmi. V červnu pěší zóna ožívá Stoličnými dny, v prosinci tradičním Mikulášským jarmarkem a během prázdnin bohatým kulturním programem Mikulášského léta.

Pomník Janko Kráľa

• Jerguš Bača (* 1965), hokejista
• Ján Levoslav Bella (1843–1936), hudební skladatel
• Peter Michal Bohúň (1822–1879), malíř
• Diana Doll (* 1976), pornoherečka
• Martin Harich (* 1995), zpěvák
• Juraj Jánošík (1688–1713), zbojník
• Milan Jurčina (* 1983), hokejista
• Milan Jurčo (* 1957), cyklista
• Elena Kaliská (* 1972), vodní slalomářka
• Jozef Božetech Klemens (1817–1883), malíř a vynálezce
• Eva Kollárová (* 1939), slovenská vysokoškolská učitelka a rusistka
• Janko Kráľ (1822–1876), spisovatel a národní buditel
• Pavol Kuna (1895–1982), generál
• Michal Martikán (* 1979), vodní slalomář
• Mikuláš Pružinský (1886–1953), politik
• Mária Rázusová-Martáková (1905–1964), slovenská básnířka, dramatička a překladatelka
• Koloman Sokol (1902–2003), malíř a grafik
• Aurel Stodola (1859–1942), fyzik
• Jiří Třanovský (1592–1637), český spisovatel, skladatel a evangelický kazatel
• Marek Uram (* 1974), hokejista