Jozef Božetech Klemens

Narodil se v rodině slezského sedláře, původem z Kladska. V roce 1837 byl na přímluvu Gašpara Fejérpatakyho-Belopotockého a na pozvání Karla Slavoje Amerlinga a Václava Štulce přijat na zkušební dobu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru monumentální malby k Františku Tkadlíkovi. V letech 1838-1843 zde pak studoval jako řádný student, po Tkadlíkově smrti pokračoval v ateliéru Christiana Rubena, zaujala ho portrétní malba. Současně navštěvoval i přírodovědné a technické přednášky.

Od roku 1839 současně působil jako učitel na Amerlingově dívčí škole v Budči, kde experimentoval s vyučovacími metodami Jana Ámose Komenského. Zaujal ho objev daguerrotypie a v dubnu 1842 si v zahradě Budečské školy založil fotografický ateliér zvaný Světloobrazárna[2]. Byl to první fotografický ateliér v Praze. Kvůli finančním potížím zanikl následujícího roku. Není známo, že by se některá jeho daguerrotypie zachovala.

V roce 1843 se vrátil na Slovensko. Věnoval se geologickému průzkumu, působil na Oravě a v Šariši, pracoval ve spolku Tatrín, pro který vytvořil portréty několika slovenských buditelů. V roce 1846 jej pověřila městská rada Banské Bystrice vypracováním projektu průmyslové školy. Ve školním roce 1847-1848 odjel zpět do Prahy, kde navštěvoval lékařské a chemické přednášky na pražské universitě a chemii na Polytechnickém ústavu. Studia ukončil v srpnu 1849. Téhož roku odešel i s rodinou do Liptovského Mikuláše, kde si za věno své ženy postavil dílnu na výrobu zinkové běloby. Sám navrhl a sestrojil vybavení dílny. Podnik ale skončil úpadkem. Živil se pak především malováním chrámových obrazů. Uvažoval o emigraci do Ruska. Nakonec přijal nabídku Jána Šafárika, aby přijal učitelské místo na lyceu v Bělehradě. Odcestoval tam na jaře 1855 na vlastnoručně zhotoveném voru. Na něm se s rodinou a majetkem doplavil až do Pešti, kde vor prodal a pokračoval do cíle lodí.

V Bělehradě působil pouze krátce, protože místní podnebí mělo špatný vliv na zdraví ženy a dětí. Ještě v roce 1855 odcestoval do Prahy. Zde v roce 1855-1856 studoval na vyšší reálce, aby získal aprobaci pro výuku na středních školách. Složil učitelské zkoušky z chemie, fyziky, přírodních věd, češtiny a němčiny pro gymnázia. Na základě konkurzu získal roku 1856 místo učitele kreslení na reálce v Žilině, kde působil až do jejího zrušení roku 1863. Poté byl suplujícím a od roku 1873 řádným profesorem přírodních věd a kreslení na katolickém gymnáziu v Banské Bystrici. V roce 1878 byl penzionován, přičemž tato skutečnost byla ovlivněna Klemensovými vlasteneckými názory.

Byl sužován ledvinovými kameny a proto odjel roku 1883 do Vídně, aby se podrobil operaci. Ta se však nezdařila a Klemens na její následky zemřel. Byl pochován na Ústředním vídeňském hřbitově. Jeho hrob byl v roce 1960 zrušen.

Spolu s P. M. Bohuněm byl ústřední postavou výtvarného života vrcholné fáze romantismu slovenského národního obrození, byl iniciátorem specifické slovenské výtvarné linie. Výtvarný koncept kompozice vycházející z klasicismu spojoval s romantickými prvky. Jeho umělecký význam je především v portrétní tvorbě, v další etapě nebyl jeho umělecký vývoj již vzestupný, ovlivnil ho římský nazarénizmus. Maloval schematické náboženské kompozice oltářních obrazůl, opakoval je bez vlastního tvůrčího přístupu.

Zájem o technické vědy ho přivedl v roce 1865 k vypracování návrhu na tiskařský stroj pojmenovaný „Samotlač“, jehož výkresy odeslal na výstavu do Londýna, od 2. poloviny 70. let se pokoušel o sestrojení parního stroje „Žiaroruchu“, založeného na principu pohonu suchým ledem, stavbu stroje se mu nepodařilo prosadit ani získat patent. Zajímavým momentem tohoto vynálezu byla i možnost využití horkých zplodin k plnění balónu, který bylo možné použít pro snadnější přemisťování stroje.

Zajímal se také o geografii, v roce 1854 objevil spolu s P. Árvajsem ložisko kamenného uhlí a barevného mramoru. Věnoval se také botanice. Byl členem Matice české a zakládajícím členem Matice slovenské. Od roku 1858 byl členem c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni, od 1862 čestným členem Uherské přírodovědné společnosti v Pešti a od 1869 člen přírodopisných-geologického odboru Matice slovenské. Vlastnil jednu z největších sbírek minerálů na Slovensku.

Jeho výtvarná díla jsou ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě, v Národní galerii v Praze a v Muzeu hlavního města Prahy.