Koloman Sokol

Po nelehkém dětství, kdy ho ve čtyřech letech opustila matka, se výchovy ujal strýc. Jako učeň se seznámil s doktorem Mathém, který rozeznal jeho výtvarné nadání a umožnil mu studium na soukromé škole Eugena Króna v Košicích. Později navštěvoval soukromou školu Gustáva Mallého v Bratislavě a roku 1925 byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde jeho profesory byli Max Švabinský a Tavík František Šimon. Roku 1932 získal stipendium francouzské vlády a následujícího roku studoval v Paříži u Františka Kupky, seznámil se s Bohuslavem Martinů a poznal zde svou manželku Lydii Kratinu, dceru americko-českého sochaře. V Praze se stal členem SČUG Hollar. Roku 1937 se účastnil na spolkové výstavě Hollaru v Mexiku a vzápětí přijal pozvání Mexického Ministerstva kultury a školství aby zde vyučoval. Stal se zakladatelem školy grafických technik na Escuela de las Artes del Libro na Univerzitě v Mexico City, kde pak jako profesor působil do roku 1941. Roku 1941 odešel do USA, kde se mu narodil syn George, v letech 1942-1946 žil v New Yorku. Roku 1946 se vrátil na Slovensko, vyučoval na Technické Univerzitě a na Univerzitě Komenského v Bratislavě a stal se členem Slovenské akademie věd.

Po komunistickém převratu v roce 1948 se vrátil do Spojených států a usadil se na předměstí Philadelphie v Bryn Mawr. Po celý život cítil sepětí se svými slovenskými kořeny a na sklonku života daroval 48 svých obrazů rodnému Slovensku. Ty se později staly základem Centra Kolomana Sokola v Liptovském Mikuláši. V 90. letech žil u svého syna v Tucsonu v Arizoně, kde zemřel roku 2003 ve věku 100 let.

Dílo Kolomana Sokola bylo inspirováno Vincentem van Goghem, Käthe Kollwitz, George Groszem a silně také expresionismem skupiny Die Brücke. Již během studií byl odpůrcem akademismu a jeho díla se vyznačovala silným emotivním podtónem. Zpočátku se věnoval grafickým technikám a později v Mexiku také kresbě a malbě.

Jeho malby jsou často dramatické a tvoří specifický slovenský příspěvek evropskému expresionismu. Pokud jde o formu a tvar, jsou malby odvozené z grafických předloh. V díle se spojují umělecké, etnické a sociální aspekty. Kolomanovým hlavním námětem je člověk a v jeho kresbách a dřevorytech ze 30. let dominuje drsné a expresivní ztvárnění sociálních motivů, utrpení, bolesti, chudoby a nezaměstnanosti. Jeho tvorbu ovlivnil pobyt v Mexiku a mentalita Mexičanů. Kromě lidských figur a mezilidských vztahů se jako motiv v jeho díle často objevují koně, psi nebo býčí zápasy. V 60. letech žil uzavřen do sebe a vytvářel díla zvláštního symbolicko-mytologického stylu.