Kuandu

Jako kuandu se označují celkem 3 ze 5 rodů čeledi urzonovitých (Erethizontidae):[2]

• rod Coendou – kuandu – čtyři druhy obývají Střední Ameriku od Mexika po Panamu; v Jižní Americe zasahují do Kolumbie, Bolívie, na Trinidad a Tobago, do Ekvádoru, Peru, Brazílie a Paraguay,
• rod Echinoprocta – kuandu – jeden druh vyskytujících se v Andách ve střední Kolumbii,
• rod Sphiggurus – kuandu – šest druhů obývá Venezuelu, Bolívii, Surinam, Brazílii, Paraguay, Uruguay a severovýchodní Argentinu.

Tři rody kuandu spolu s urzony patří do podčeledi Erethizontinae.[3] Ta pak s rodem koro (Chaetomys) tvoří dohromady čeleď urzonovitých (Erethizontidae).[4]

Tělo je u kuandů rodu Coendou dlouhé 300–600 mm, jejich ocas měří 330–485 mm, je chápavý a nemá na sobě ostny.[2] Jeho horní ke konci lysá část je přizpůsobená k uchycování ve větvích. Kuandové rodu Sphiggurus jsou přibližně stejně velcí (280–650 mm); rod Echinoprocta je výrazně menší (300–370 mm). Oba mají výrazně kratší ocas, který není chápavý. Nejtěžší jsou jednotlivé druhy rodu Coendou – jejich jedinci váží 0,9–5,0 kg – zatímco u rodu Sphiggurus 0,5–1,3 kg.

Srst na svrchní straně těla je obecně žlutohnědá nebo šedohnědá, někdy až dočerna; spodní část je obvykle našedlá až dohněda.[2] Některé druhy mají hustou podsadu. Ostny jsou krátké a silnější než u dikobrazů. Jedinci rodu Echinoprocta mají na nose krátký bílý pruh.

Nohy jsou krátké a přizpůsobené pohybu na stromech. Na každé z nich mají čtyři prsty.[2] Stejně jako urzonové mají 20 zubů – jejich zubní vzorec je

• 1.0.1.3
• 1.0.1.3

Etologie je nejlépe prozkoumána u rodu Coendou.[2] Jednotlivé druhy tohoto rodu žijí především v lesích, ale někdy se vyskytují i v obydlených oblastech. Jsou to noční zvířata pohybující se pomalu ale jistě ve větvích, která však občas slézají na zem. Často byla pozorována, jak sedí na zadních nohách a třesou ostny. Přes den se skrývají ve větvích nebo v dutinách stromů, ale byli nalezeni i ve skrýších v jeskyních.

Pokud jsou napadena, brání se nejen tím, že útočníkovi vystavují zadní část těla s ostny, ale pokoušejí se jej také udeřit. Jsou-li zastiženi ve volném prostoru, stočí se do kuličky.

Podle pozorování kuandu mexického (Sphiggurus mexicanus) v zoologických zahradách se samci umístění společně nesnášejí, ale samec může žít dohromady s několika samicemi.[2]

Konzumují listy a další měkké části stromů, ovoce, květy i kořínky. Příležitostně škodí na plantážích banánů, kukuřice a kvajávy. Někdy jsou loveni místním obyvatelstvem.

Rozmnožování

Hlava kuandu

V jednom vrhu bývá obvykle jen jedno mládě.[2] To se rodí již vyvinuté. Je podobně vybarvené jako rodiče, jen ostny má měkké (ztvrdnou asi za týden). U kuandu obecného (Coendou prehensilis) byla v zajetí zjištěna doba březosti 203 dní. Narozená mláďata vážila 415 g, měla otevřené oči a hned byla schopna lézt po větvích. Kojila se 10 týdnů. Velikosti dospělých dosáhla mláďata ve 48 týdnech a dospělosti v asi 19 měsících.

Samice kuandu obecného mohou zabřeznout již brzy po porodu, takže v některých letech mohou mít i dva vrhy. Naopak u kuandu mexického byl pozorován vrh jen jednou za dva roky. V přírodě si nestavějí pro porod žádné hnízdo: mláďata rodí v dutinách stromů nebo přímo ve větvích.[2]

V zajetí je nejdelší zjištěný věk kuandu 17 let.[2]

Urzonovití nejsou v přírodě zásadně ohroženi – většina druhů tohoto rodu je v červeném seznamu druhů vyhodnocena jako málo dotčený druh.

Druhy kuandu Koopmanův (Coendou nycthemera),[5] kuandu panamský (Coendou quichua),[6] Coendou sanctamartae, [7] Sphiggurus ichillus,[8] Sphiggurus roosmalenorum[9] a kuandu hnědý (Sphiggurus vestitus)[10] však nemohly být pro nedostatek údajů vyhodnoceny a proto je jejich stupeň ohrožení označen jako „Chybí údaje“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kuandu na Wikimedia Commons