Arcibiskupský zámek Kroměříž

Dominantu zámku i celé Kroměříže představuje 84 metrů vysoká věž, jejíž součástí je čtyřboká hranolová obranná věž – pozůstatek biskupského hradu. Roku 1643 a 1752 padla věž za oběť požáru, v roce 1768 byla definitivně opravena a nově pokryta mědí. Na konci druhé světové války věž zapálili němečtí vojáci, avšak obětavostí Kroměřížanů byl požár uhašen a věž byla v letech 1947–1948 zrekonstruována do dnešní podoby.

Sněmovní sál kroměřížského zámku je jeden z nejkrásnějších rokokových interiérů ve střední Evropě.[5] Zajímavostí sálu je nástropní malba, která je ve skutečnosti provedena na plátně. Sál byl místem konání Ústavodárného říšského sněmu (Kroměřížský sněm) rakouských národů z roku 1848. Tento sněm začal původně 22. července 1848 ve Vídni, ale 7. října 1848 byl kvůli eskalaci událostí revoluce v Rakouském císařství přerušen a přesunut do Kroměříže.

Sněmovní sál neboli Velká jídelna je jedním z nejkrásnějších a největších sálů na zámku. Impozantní sál značných rozměrů (d30xš14xv16 m),[3] vyzdobený nástropními olejomalbami a 22 lustry. Tři velké nástropní obrazy jsou dílem Franze Adolpha z Freenthalu, prostřední z nich je apoteózou biskupa Hamiltona.[3] Původně sloužil jako hlavní slavnostní sál a jídelna, avšak v letech 1848 - 49 proslul jako dějiště konání Ústavodárného říšského sněmu (Kroměřížský sněm) – proto bylo v sále po dobu sněmu zbudováno dřevěné stupňovité podium pro jednání poslanců. V roce 1900 byl sál elektrifikován podle návrhu Františka Křižíka.[3]

Jeho interiér patří k nejkrásnějším rokokovým interiérům ve  střední Evropě a často je využíván při filmovém natáčení.

Sloužila k  slavnostním jídlům v  menší společnosti. Stoly, komody i sedací nábytek, jimiž je vybavena, vznikly v druhé polovině 18. století. Stěny  pokrývá paneláž 111 obrazů se zvířecímí, biblickými i mytologickými náměty.

V tomto sále s ornamentální štukovou výzdobou stropů a obrazovou paneláží na stěnách přijímali olomoučtí arcibiskupové vzácnější a významnější návštěvy. Do 60. let 20. století zde byl umístěn originál obrazu Apollo a Marsyas italského renesančního malíře Tiziana, jedno z nejcennějších děl na území České republiky, v současné době vystavené v zámecké obrazárně.

Název připomíná události roku 1848, kdy na zámku zasedal Ústavodárný říšský sněm. Během zasedání sněmu se v tomto pokoji scházel klub slovanských poslanců k  poradám. Sál s nábytkem v novobarokním stylu je zároveň portrétní galerií nejvýznamnějších olomouckých biskupů a  arcibiskupů.

Sál byl zařízen jako památka na setkání Cara Alexandra III. a rakouského císaře Františka Josefa I. v roce 1885.

Sloužil k  reprezentaci světské moci olomouckých biskupů a byl místem pro konání manských sněmů a soudů, což připomínají tři manské truhlice v interiéru. Výzdoba sálu patří k z uměleckého hlediska nejhodnotnějším. Stěny jsou obloženy umělým mramorem se zlacenými rokokovými řezbami. Fresková výzdoba z roku 1759 je dílem Franze Antona Maulbertscha, figurální a ornamentální štukovou výzdobu provedl sochař František Ondřej Hirnle.[6]

Současný vzhled knihovny pochází z druhé poloviny 18. století. Autorem výmalby velkého sálu, oslavující zakladatele knihovny biskupa Lichtensteina a jejího obnovitele biskupa Egkha, je brněnský malíř Josef Stern. Mobiliář doplňují čtyři velké glóby s hvězdnou a zemskou mapou ze 17. století.[3]

Soukromá kaple ve druhém patře zámku byla vysvěcena v r. 1766. Sochy, štuky a oltáře zhotovil kroměřížský sochař František Ondřej Hirnle, autorem malířské výzdoby je Josef Stern. Oltářní obraz sv. Šebestiána pochází zřejmě z Vídně.[3]

Nachází se v přízemí zahradního křídla zámku, zajišťovala přechod ze zámku do Podzámecké zahrady a sloužila k pořádání hudebních a divadelních produkcí. Zatímco vyšší patra zámku prošla různými stavebními úpravami, sala terrena si uchovala původní podobu z konce 17. století. Skládá se ze tří velkých sálů upravených podle projektů Giovanniho Pietra Tencally se sochařskou a štukovou výzdobou Jeana Baptista Dusarta, freskami na stropech od významného italského malíře Paola Antonia Paganiho,[7] a dvěma umělými jeskyněmi po stranách (tzv. grotty). Nechybí umělé krápníky, ornamenty z mušlí a lastur a fontánka uprostřed.[3]

Obrazárna zámku Kroměříž je po Národní galerii druhou nejvýznamnější sbírkou obrazů v České republice. Část obrazů je vystavena v historických sálech zámku a zbytek tvoří samostatný prohlídkový okruh zámku. Jádro jedinečné obrazové sbírky tvoří kolekce obrazů zakoupená biskupem Karlem Liechtensteinem Kastelkornem v 2. polovině 17. století. Na konci 90. let byla provedena rozsáhlá reinstalace arcibiskupské obrazárny v duchu nejnovějších zásad a trendů galerijní praxe. Nově instalovanou obrazárnu doprovodil dosud nejucelenější katalog z roku 1998. Celkový počet obrazů na zámku je 538.

Apollo a Marsyas, obraz italského pozdně renesančního umělce Tiziana. Nachází se v obrazárně kroměřížského zámku jako součást arcidiecézního muzea.

Tizian Vecellio – Apollon a Marsyas, gotický cyklus Mistra kroměřížského mariánského oltáře, Lucas Cranach st. – Stětí sv. Kateřiny a Stětí sv. Jana Křtitele, Paolo Veronese – Jedenáct apoštolů, Jan I Brueghel – Selská rvačka, Annibale Carracci – Latona proměňuje sedláky v žáby, Luca Giordano – Tři Marie u Kristova hrobu, Anthonis van Dyck – Portrét anglického krále Karla I. a jeho manželky Henrietty Marie a Portrét muže s rukavicemi ad.

V roce 2011 byl z podnětu prof. Ivo Hlobila na půdě zámku znovuobjeven velkoformátový obraz Zavraždění svatého Václava vídeňského malíře Antona Pettera namalovaný v roce 1844, který zachycuje moment zavraždění knížete Václava jeho bratrem Boleslavem. Se svými rozměry 8,5 na 5,1 metru se řadí k největším obrazům v České republice. Obraz byl po restaurování dlouhodobě zapůjčen do Opavy, kde je vystaven v gotickém kostele sv. Václava.[10]

Součástí zámecké obrazárny je kabinet kresby a grafiky, který byl zřízen v r. 2016. Jsou zde vystaveny faksimilie nejcennějších starých kreseb ze 16. století.[3]

Hudební archiv Kroměřížského zámku je rozsáhlá a svým významem ojedinělá sbírka hudebnin. Obsahuje díla P. J. Vejvanovského, A. M. z Otradovic, H. I. F. Bibera, J. H. Schmelzera, A. Pogliettiho, J. Haydna, W. A. Mozarta, Ludwiga van Beethovena a dalších. V roce 2018 byl ve 2. patře zámku otevřen Kabinet hudby, představující výběr dokumentů a hudebnin.[3]

Zámecká knihovna patří k významným světovým historickým knižním fondům. V knihovně je i uložena jedna z nejstarších liturgických knih dochovaných v českých zemích. Nejstarší památkou je Kroměřížský sakramentář (Sacramentarium Cremsiriense) – Kodex Sacramentale z 2. pol. 9. století, Francouzsko-burgundská bible z 13. století, Kutnohorská bible Martina z  Tišnova z konce 15. století, korány ze 16. století atd. Unikátní sbírka, založená biskupem Karlem z Lichtensteinu-Kastelkornu čítá téměř 90 000 svazků, více než 400 rukopisů a téměř 200 prvotisků.[3]

Sbírka je nejvýznamnější numismatickým souborem na našem území a zároveň přední sbírka církevních ražeb na světě (svým rozsahem, výběrem a uměleckou hodnotou). Byla postupně budována od 2. poloviny 17. století, počínajíc biskupem Karlem II. z Liechtenštejna - Kastelkornu, který odkázal svou kolekci biskupství. V  darech dále pokračovali i další biskupové a arcibiskupové. V polovině 19. století olomoucký arcibiskup Bedřich z Fürstenberka vyčlenil dostatečné finanční prostředky na nákup vybraných mincí a medailí a také stanovil jasnou akviziční politiku, čímž zásadně povýšil její význam a hodnotu. Sbírka je považována za jednu z největších svého druhu v celé Evropě. Její celkový stav čítá 10 167 mincí a medailí. Po radikální rekonstrukci biskupské mincovny umístěné na sladovnickém předměstí za Mlýnskou branou využívá správa Arcibiskupského zámku pro stálou expozici mincovnictví olomouckých arcibiskupů přízemí této budovy.[11] Část sbírky zaměřená na ražby porýnských arcibiskupů a kurfiřtů je vystavena v prostorách trezorové knihovny v zámku.[3]

• České památky UNESCO, Fragment,2008
• Radovan Lipus: Šumná města (třetí kniha), nakl. Druhé město, 2008
• Milena Blažková: 12 pokladů Čech a Moravy, Albatros, 2008
• PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. Díl I., Obsahující dobu po rok 1620 / dle původních pramenů vypravuje Frant. Vácsl. Peřinka. Kroměříž: Obecní rada, 1913. 544 s.
• PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže : (dějiny let 1619-1695) ; Díl druhý ; část I., Kroměříž za války třicetileté ; část II., Nový život - Biskup Karel z Lichtenštejna / dle původních pramenů vypravuje František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Národní výbor, 1947. 1072 s.
• Zatloukal, Ondřej a kol.: Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, průvodce. Kroměříž: Národní památkový ústav a Muzeum umění Olomouc. 2011. 221 s.
• ZATLOUKAL, Pavel (ed.); KINDL, Miroslav; ZATLOUKAL, Ondřej. Zámek a zahrady v Kroměříži. 1. vyd. Praha: FOIBOS BOOKS s.r.o, 2018. 244 s. ISBN 978-80-88258-13-1.

• Světové dědictví
• Kroměříž
• Podzámecká zahrada
• Hudební archiv Kroměřížského zámku
• Květná zahrada
• Obrazárna zámku Kroměříž
• Kroměřížská arcibiskupská zámecká knihovna

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arcibiskupský zámek Kroměříž na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Zámek a zahrady na stránkách UNESCO