František Belani

Otec Jan Belani přišel do Čech z Itálie jako voják rakouské armády za napoleonských válek, matka Anna pocházela z Florencie. František se jim narodil roku 1815 v Nové Bystřici u Jindřichova Hradce. Jan Belani pracoval jako hutník u vícero majitelů hutí, zpravidla šlechtického původu. Začátkem 30. let 19. století se s rodinou za prací odstěhoval na panství Colloredo-Mansfeldů u Dobříše. Zde František a jeho mladší bratr Josef získávali od otce první praktické zkušenosti při výrobě oceli.

Výtahová věž Valdštejnských sléváren, Sedlec u Starého Plzence

Následně se rodina přesunula na panství Valdštejnů na jižní Plzeňsko. František Belani začal od konce 30. let pracovat jako hutní písař a mistr v hutích hraběte Christiana Valdštejna v Sedlci u Starého Plzence. Roku 1841 je podle jeho návrhu postavena jeho první vysoká pec na Kladně. Vytvořil vlastní konstrukci válcových dmychadel pro snížení spotřeby uhlí při výrobě železa. Přestavěl, rozšířil a zmodernizoval hutě v Sedlci, vystavěl zde také přidružený závod na strojírenskou výrobu. 21. října 1851 jej hrabě Valdštejn jmenoval ředitelem sedleckých železáren.

Kvůli neshodám nad další modernizací a rozšíření výroby odchází již roku 1851 František Belani pracovat do železáren bratří Kleinů ve Štěpánově u Olomouce, postavil zde první provoz válcoven. V polovině 50. let staví další pece na Kladně. Do Sedlce se vrací roku 1859 po smrti konzervativního hraběte Christiana a nástupu jeho bratra Arnošta. Z jeho pověření je František Belani pověřen zřízením a vedením Valdštejnských strojíren v Plzni poblíž silnice do Domažlic a Bavorska, Belani se tak odstěhoval do Plzně. Jeho bratr Josef byl pověřen vybavením továrny stroji.

V Plzni se František Belani zapojil do společenského a politického života. Stal se spolumajitelem první plzeňské plynárny zajišťující městské osvětlení plynem, aktivně usiloval o železniční propojení Prahy, Plzně a Bavorska, posléze se stal obecním zastupitelem. Trať mezi Prahou a Bavorskem byla zprovozněna společností České západní dráhy (BWB) v letech 1861–1862. Dále byl přísedícím báňského soudu a členem rady pro správu městských dolů. V témže roce se z přepracování zhoršil Belaniho zdravotní stav, ve funkci ředitele plzeňského závodu jej vystřídal Josef Belani.

Blok obytných domů postavených po demolici strojírny Belani ve 30. letech 20. století, Plzeň

Neshody mezi novým vrchním inženýrem Valdštejnských strojíren Emilem Škodou a ředitelem Josefem Belanim vedly k rozhodnutí bratrů Belaniú vlastní strojírenský podnik. K jeho vzniku došlo již roku 1862 na pozemku nedaleko nového městského nádraží na Jižním předměstí při silnici na Klatovy. K podniku byla následně přistavěna vlastní slévárna. Probíhala zde především výroba kotlů, železničních součástí či plynových motorů. Roku 1872 továrnu odkoupilo za 250 000 zlatých konsorcium plzeňských podnikatelů.

Firma byla zastižena finanční krizí v říši počátkem 70. let, 11. ledna 1874 pak umírá v 52 letech Františkův bratr a celoživotní obchodní partner Josef. Majitelé továrny již v únoru téhož roku rozhodli o transformaci v akciovou společnost, což předznamenalo postupný úpadek společnosti (definitivně zanikla ve 30. letech 20. století). Továrna bratří Belaniů dala název křižovatce silnice na Klatovy a cesty podél bavorské dráhy, Belánka.

František Belani zemřel 22. listopadu 1882 v Plzni ve věku 66 nebo 67 let a byl pravděpodobně pohřben na Mikulášském hřbitově v Plzni. Byl majitelem několika plzeňských domů.

František Belani byl dvakrát ženatý, byl otcem čtyř synů a dvou dcer. Jeho synové taktéž pracovali v hutním a důlním průmyslu, většinou v severozápadních Čechách.