Prčice

Vstup židovského hřbitova

Dva ze starších náhrobků na židovském hřbitově

Někdy před rokem 1724 vzniklo v Prčici židovské osídlení, z něhož se posléze vyvinula samostatná židovská obec. Velmi pravděpodobně zde byly jednotlivé židovské rodiny usazeny rozptýleně mezi křesťanským obyvatelstvem (což bylo v té době ve středních Čechách obvyklé) již v průběhu 17. století, tudíž zde nebylo ghetto. Exaktnější prameny z tohoto období zatím nejsou podrobněji popsány. Víme pouze, že v městském soupisu židů (pochází z roku 1724) je k roku 1618 uváděn "neurčitý počet Židů", dále pak jakákoliv zmínka o židovském obyvatelstvu z městských zápisů mizí, až k roku 1702 je tu evidováno 7 Židů starších deseti let, poté již jsou až do josefínských reforem ve familiantských seznamech vedeni zdejší Židé s neomylnou přesností co do počtu, jmen, povolání i bydliště.

V soupisu Židů z roku 1724 je uvedeno, že v panské vinopalně v patře bývala od roku 1689 modlitebna a kromě toho tu jsou zmíněny tři rodiny: draslař Salomon Cantor se ženou a pěti dětmi (jeden ženatý syn Bernard se ženou Perl a jednou dcerou se živil jako palírník, druhý syn Jakob pomáhal otci s výrobou potaše a třetí syn, patnáctiletý Zacharias, pomáhal bratrovi Bernardovi ve vinoplaně a obchodoval s kůžemi a dalším zbožím), koželuh Feischel Moises se ženou Hanele a třemi dcerami (zaměstnával pomocníka v koželužně Lebenmana původem z Nadějkova) a obchodník lněným i jiným zbožím Josef Israel se ženou a čtyřmi dětmi.

Roku 1880 bydlelo v Prčici 31 Židů, roku 1890 45 Židů, roku 1900 52 Židů, v roce 1910 žilo v obci 43 Židů, v roce 1921, jak uvádějí Hugo Gold a Jan Polák-Rokycana "méně než 30 duší" (ve skutečnosti 24 osob) a roku 1930 23 obyvatel hlásících se k židovskému náboženství.

K židovské obci místně náležely ve 20. století i tyto dříve samostatné židovské obce: Borotín, Divišovice, Jetřichovice, Kvasejovice, Lhota, Libešnice, Mezno, Měštice, Nadějkov, Nosetín, Petříkovice, Přestavlky, Ředice, Sedlec, Střežmíř, Stupčice, Uhřice, Veletice, Bolechovice, Červený Újezd, Velké Heřmanice.

Z Prčice pocházeli dirigent Adolf Čech (vlastním jménem Adolf Taussig, 1842-1903 Praha) a jeho bratr, sólista Opery Národního divadla, Karel Čech (vlastním jménem Karel Taussig, 1844-1913 Praha). Richard Neumann padl jako voják c.k. rakouské armády v první světové válce v Srbsku.

V roce 1942 zdejší židovská obec zanikla. Židé byli v rámci holocaustu okradeni a následně transportováni do ghetta v Terezíně (Transport "Bd" dne 4. září 1942), a posléze zavražděni v koncentračních táborech. Seznam zavražděných prčických obětí holocaustu čítá 31 jmen, zachránila se pouze rodina Friedmannů, a to emigrací do Palestiny na začátku války.

Bývalé ne nevýznamné židovské osídlení Prčice připomíná dnes židovský hřbitov z poloviny 18. století, ležící asi půl kilometru od okraje zástavby Prčice, severovýchodním směrem, kde se dochovalo cca 50 klasicistních a novodobých náhrobků. Po druhé světové válce hřbitov podlehl zpustnutí a devastaci, počínaje rokem 1995 byl upraven a byla zrekonstruována márnice a ohradní zeď.[5]

Přímo na Vítkově náměstí v centru městyse se dodnes dochovala také původní, i když značně přestavěná budova židovské náboženské obce, školy a synagogy, objekt čp. 68 (dům pod radnicí). Pozemek pro stavbu zakoupil pro židovskou náboženskou obec Moises Strauss od Johanna Pištěka, synagoga postavena v roce 1852-1854 v zadním traktu nové budovy jako náhrada za starší modlitebnu z 18. století v domě čp. 109. Slavnostně vysvěcena za účasti votického rabína Moisese Schiffmanna v předvečer šabatu, v pátek 18. srpna 1854 (24. Avu 5614 podle židovského letopočtu).

Synagoga sloužila prčickým i přespolním židům po téměř pět generací až do nacistické okupace v roce 1939. V modlitebním sále se nacházelo 58 mužských sedadel a na galerii 22 sedadel ženských, interiér byl vyzdoben dekorativní malbou, vyřezávanými dřevěnými prvky, východní stěna byla prosvětlena dvěma typickými půlkruhovými okny s vitrážemi a nad svatostánkem aron ha-kodeš byla rozeta. Do roku 1924 byl rabínem 41 let Hynek Kohn, po něm od 1924 Viktor Taussig.

Od 2. poloviny 19. století do roku 1910 v témže objektu fungovala i německá židovská škola, a do počátku 20. století zřejmě i židovská rituální lázeň mikve, jejíž zbytky se pravděpodobně dodnes nacházejí ve sklepení objektu. V přední části domu, s okny do náměstí, byl byt šámese.

Židovská náboženská obec v Prčici nebyla po 2. sv. válce obnovena a objekt bývalé synagogy přešel pod správu pražské židovské obce, která jej roku 1961 odprodala družstvu Opus, které zde po radikální přestavbě zřídilo výrobní provozovnu speciálních sedlářských výrobků. V roce 2007 zakoupil objekt soukromý majitel, který následně započal s jeho rekonstrukcí.

Na počátku nacistické okupace byly ritální předměty ze synagogy odvezeny do Prahy, kde jsou dodnes uchovány ve sbírkách Židovského muzea. Celkem se jedná o 129 předmětů a 80 archiválií, včetně tří dochovaných fotografií synagogy z roku 1942. Nejstarší předmět pochází z roku 1722.

Od roku 1966 je Prčice cílovým místem pochodu Praha-Prčice, nejznámější a nejmasovější české turistické akce. V jedné ze svých písní se o něm zmiňuje i Ivan Mládek.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prčice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Prčice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Slovníkové heslo Prčice ve Wikislovníku
• Zpráva Archeologové našli v Prčici sídlo Vítkovců ve Wikizprávách
• Prčice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)