Korunní princ

Korunní princ je označení následníka trůnu. Zpravidla se jedná o nejstarší dítě (či jeho potomka) panovníka v monarchii vyššího stupně (tzn. císaře nebo krále), ale nemusí tomu tak vždy být. Panovník může určit i jinou způsobilou osobu, umožňuje-li to právo dané země. V historii byl někdy korunní princ spoluvládcem předchozího panovníka (v českých zemích to byl např. Josef II., jenž pomáhal při výkonu vladařských povinností své matce Marii Terezii). Následník trůnu, který není synem aktuálního panovníka, neměl v mnohých monarchiích nárok na titul korunního prince. Platilo to např. v Rakousku-Uhersku, kde po smrti císařova syna Rudolfa měli arcivévodové Franz Ferdinand a Karel nárok jen na titul následníka trůnu. Korunní princ v císařství bývá mnohdy titulován jako císařský korunní princ.

Charles, princ z Walesu, následník britského trůnu

V některých zemích je pro následníka trůnu vyhrazen zvláštní titul, například ve Velké Británii je to titul Prince z Walesu, ve Skotsku vévoda z Rothesay, ve Španělském království Kníže z Asturie, ve Francii to byl Dauphin apod. V Českém království neměl následník trůnu vyhrazený žádný titul. Někdy byl však korunován králem ještě za života svého předchůdce jako tzv. mladší král. Fakticky se ujal vlády až po smrti svého předchůdce. Takovým mladším králem byl i Ferdinand IV. Habsburský, který však zemřel ještě dříve než jeho otec Ferdinand III. Habsburský a nikdy se vlády neujal.

V pohádkách bývá následník krále označován jako kralevic.

V ruských reáliích se následník panovníka (cara, později imperátora) nazývá cesarevič (na rozdíl od careviče, což je označení všech carových synů).

Následníci trůnu v monarchiích nižšího stupně (následníci kurfiřtů, velkovévodů, knížat, hrabat apod.) užívají vlastní tituly. Viz heslo dědičný princ.