Krakonoš

Rübenczal jako démon s ocasem na Helwigově mapě Slezska.

Rübezahl, Moritz von Schwind, 1859

Krakonošova kašna v Trutnově

Jedno z vyobrazení pohanského Rýbrcoula jako předchůdce Krakonoše odhalené 18. září 2013 na kruhovém objezdu na Krkonošské ulici v Trutnově

Rübezahls Grab – Krakonošův symbolický hrob ve Szklarské Porębě

Ladislav Šaloun, Krakonoš, Hořice (1908)

Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví horalé původně jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat) podle pověsti vydané Johannem Karlem Augustem Musäem v jeho sbírce Volksmährchen der Deutschen (1782–1786). Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě Krkonošská kleč (1824).[1] Toto jméno nejspíše pochází, stejně jako název horského hřbetu, od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios.^[zdroj?]

Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík, ale dokáže se převtělit v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.^[zdroj?]

První vyobrazení Krakonoše pochází z Helwigovy mapy Slezska z roku 1561.[2]

V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15. a 16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.

Z ústního podání do písemnictví vstoupil Krakonoš rokem 1618. Pražský helvetský kněz Havel Žalanský o něm napsal ve svém spisku O zlých anjělích neb ďáblích. Také další vzdělaný kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce Králové, ve svém díle Miscellanea historiae regni Bohemiae z roku 1679 líčí Krakonoše (Ribenzalla) jako strašidlo, zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana.[1] Největší zásluhy na rozšíření legendy má však patrně univerzitní profesor, spisovatel a básník Hans Schultze, píšící pod pseudonymem Johannes Praetorius (1630–1680), který jej popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii. Novodobým vyobrazením Krakonoše jakožto vousatého, vysokého a silného horala je také inspirován večerníčkový seriál Krkonošské pohádky z roku 1974.

V Trutnově se uprostřed centrálního Krakonošova náměstí nachází Krakonošova kašna s jeho sochou z roku 1892 a v místním pivovaru Krakonoš vaří i stejnojmenné pivo. Větší množství chat a penzionů v celém regionu má rovněž po Krakonošovi své jméno. Figurky, sošky, plakety a další různá vyobrazení Krakonoše jsou neodmyslitelným symbolem Krkonoš a také typickým krkonošským suvenýrem.

Již od roku 1909 existuje tradice stavby Krakonošovy sochy ze sněhu na náměstí v Jilemnici.[3][4]

• Ludmila Grossmannová-Brodská: Nejkrásnější pohádky, báchorky a pověsti o pánu na krkonošských horách
• Ludmila Grossmannová-Brodská: Z říše Krakonošovy. 4. Praha: Šolc a Šimáček, 1930. ISBN neuvedeno.
• František Janalík: Když Krakonoš nekouká, 1. vydání 1980, 2. vydání 2002
• Marie Kubátová: Pohádky o Krakonošovi a Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku – dětské knihy
• Amálie Kutinová: Krkonošské pohádky
• Johann Karl August Musäus: Volksmährchen der Deutschen (1782–1786), ve svazku 2: Legendy o Rübezahlovi (Legenden von Rübezahl) je uvedeno pět pověstí o Rübezahlovi, včetně vysvětlení jeho jména. Krakonoš se zamiloval do princezny Emy, která se chodila koupat do jedné krkonošské tůně. Krakonoš jí vykouzlil z tůně krásnou lázeň a nabídl jí sňatek. Princezna pochopila, že nad mocným duchem hor může zvítězit jen lstí. Naoko se sňatkem souhlasila a poslala Krakonoše přepočítat řepy na poli, ze kterých dokázal kouzlem vytvořit služebnictvo či domácí zvířata. Krakonošovi se ale počítání nedařilo, začínal stále znovu a znovu. Tohoto času princezna Ema využila a utekla. Krakonošovi pak zbyla posměšná přezdívka Rübezahl – česky Řepočet.[5][6]
• Ludmila Pelcová: Než Krakonošovi narostly vousy, Petrklíč, 1993
• Ludmila Pelcová: O Krakonošovi a Lucince aneb Jak se dobrák Krakonoš potká s Lucinkou z Krkonoš, Liberabooks, 2009
• Otfried Preußler: Moje knížka o Krakonošovi, překlad Ladislav Josef Beran, Praha : Vyšehrad, 1998, ISBN 80-7021-276-4
• Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých, Praha : Eminent, 2011, ISBN 978-80-7281-415-2, heslo Rybrcoul
• Božena Šimková: Krkonošská pohádka (podle námětu Marie Kubátové), Liberec : King, 1992, ISBN 80-900789-0-7
• Božena Šimková: Anče a Kuba mají Kubíčka, Praha : Práh, 1993, ISBN 80-901278-6-X; Praha : Motto, 2005, ISBN 80-7246-302-0

• Joseph Schuster: opera Rübenzahl, ossia Il vero amore (1789 Terst)
• Vincenc Tuček: singspiel Rübezahl (1801 Vratislav)
• Carl Maria von Weber: romantická opera Rübezahl (1805 Vratislav)
• Franz Danzi: romantická opera Der Berggeist oder Schicksal und Treue (1813 Karlsruhe)
• Wilhelm Würfel: opera Rübezahl (1824 Praha)
• Louis Spohr: opera Der Berggeist (1825 Kassel)
• August Conradi: komická opera Rübezahl (1849 Berlín)
• Francis Edward Bache: opereta Rubezahl (1853)
• Friedrich von Flotow: opera Rübezahl (1852 Retzin)
• Gustav Mahler: opera Rübezahl (1879–83), nedokončena, nedochována
• Arthur H. Bird: balet Rübezahl (1887)
• Josef Richard Rozkošný: opera Krakonoš (1889 Praha)
• Hans Sommer: opera Rübezahl und der Sackpfeifer von Neiße (1904 Braunschweig)
• Willy Czernik: symfonická báseň Rübezahl (1940)
• Jan Klusák: opera-pasticcio Bertram a Mescalinda aneb Potrestaná věrnost též Očarované housle Einsteinovy čili Krakonošův dar (2002 Praha)
• Trautenberk (hudební skupina): Himlhergotdonrvetr (2016)