Johann Karl August Musäus

Dům ve kterém Musäus ve Výmaru žil, dnes Albert-Schweitzer-Gedenkstätte

Musäův náhrobek na Jacobsfriedhofu ve Výmaru

Johann Karl August Musäus se narodil 29. března 1735 jako jediný syn přednosty úřadu a zemského soudce Johanna Christopha Musäuse (1697–1764) a jeho manželky Wilhelminy Julie Streit (* 1712) narozené v Jeně. Jako devětiletý přišel ke svému strýci v Allstedtu, který ho vychovával podle křesťanských hodnot. Oba se po několika letech přestěhovali do Eisenachu, protože tam měl Musäusův otec práci jako soudní a vyšší úředník. V roce 1754 začal studovat teologii na univerzitě v Jeně v roce 1758 přešel na studium klasické filologie. Důvodem této změny byla skutečnost, že se kvůli určitým církevním přestupkům nemohl ucházet o místo pastora ve Farnrodě poblíž Eisenachu .

V roce 1763 získal Musäus místo vychovatele ve Výmaru a o tři roky později začal působit jako literární kritik pro spisovatele a vydavatele Friedricha Nicolaie, který vydával .Všeobecnou německou knihovnu (Allgemeine deutsche Bibliothek). pro tuto edici napsal asi 350 kritik současných románů. V 1769 byl jmenován Annou Amalií, sasko-výmarsko-eisenašskou vévodkyní, profesorem klasických jazyků a dějepisu na Gymnáziu Wilhelma Ernsta ve Výmaru (Wilhelm-Ernst-Gymnasium Weimar). Na této škole také učil svého synovce Augusta von Kotzebue, který se později proslavil jako spisovatel.

V následujícím roce se oženil s Julianou Krügerovou (1743–1819), která mu později dala dva syny Karla (1772–1831) a Augusta, který zemřel v dětském věku. Obživa rodiny byla zajištěna profesorskou pozicí a autorskou činností. Od té doby Musaeus vedl pohodlný život stranou centra Výmarské klasiky a jeho hlavních představitelů. Byl kritikem kultu geniality a sentimentálního umění. Od roku 1776 byl členem zednářského řádu jako člen lóže vévodkyně Anny Amálie U tří růží (Anna Amalia zu den drei Rosen) ve Výmaru. Mnoho času trávil ve svém letním domě se zahradou, v posledních letech svého života zde psal své paměti. Zde jej navštěvovali jeho přátelé a známí, mezi které patřili intelektuální velikáni té doby, včetně vévody Karla Augusta, Friedricha Justina Bertucha, Gottfrieda Augusta Bürgera, Johanna Gottfrieda Herdera, Johanna Kaspara Lavatera, Friedricha Nicolaie, Corony Schröterové a v neposlední řadě Christopha Martina Wielanda. V roce 1783 byl přijat do řádu Illuminátů jako takzvaný presbyter pod jménem “Dante Alighieri / Priscillan”.

Zemřel dne 28. října 1787 ve Výmaru. Johann Gottfried Herder pronesl na jeho památku vzpomínku dne 30. října 1787. Místem jeho posledního odpočinku je hřbitov Jacobsfriedhof ve Výmaru. Musäuseoovo dílo bylo posmrtně publikováno v roce 1791 Augustem von Kotzebue pod názvem „Nachlassene Schriften“.

Musäův dům na náměstí Kegelplatz ve Výmaru využívá Nadace Alberta Schweitzera, která zde spravuje muzeum. Jeho jméno nese škola Výmaru (Carl-August-Musäus Regelschule). [2]

• Grandison der Zweite, oder Geschichte des Herrn von N***, 1760–1762, trojdílný román, který paroduje sentimentální román Historie sira Charlesa Grandisona Samuela Richardsona (původně anonymní)
• Das Gärtnermädchen von Vincennes, 1771, operní libretto, které použili dva skladatelé: Ernst Wilhelm Wolf (1769) a Františkek Ondřej Holý (Franz Andreas Holly, 1775)
• Physiognomische Reisen, 1778–1779, satirický román namířený proti Johannovi Kasparovi Lavaterovi a jeho fyziognomické nauce a kultu geniality skupiny Sturm und Drang.
• Der deutsche Grandison, auch eine Familiengeschichte, 1781–1782, dvoudílná adaptace jeho románu Grandison z roku 1762.
• Volksmährchen der Deutschen. 1782–1786: Sbírka pohádek a legend v pěti svazcích. Pohádky a pověsti jsou prezentovány jako lidové, ve skutečnosti se ale jedná o Musäovo autorské dílo. Zdůrazněny jsou rovněž satirické prvky.
  • Svazek 1: Die Bücher der Chronika der drei Schwestern, Richilde, Rolands Knappen
  • Svazek 2: Legendy o Rübezahlovi, Die Nymphe des Brunnens
  • Svazek 3: Libussa, Der geraubte Schleier, Liebestreue
  • Svazek 4: Stumme Liebe, Ulrich mit dem Bühel, Dämon Amor
  • Svazek 5: Melechsala, Der Schatzgräber, Die Entführung
• Volksmährchen der Deutschen. S dřevoryty podle původních kreseb R. Jordana, G. Osterwalda, L. Richtera a A. Schrödtera, Leipzig : Mayer und Wigand, 1842.
• Freund Hein's Erscheinungen in Holbein's Manier. 1785, Moderní tanec smrti v próze.
• Straußfedern. 1787, první svazek sbírky novel, dokončení znemožnila autorova smrt.
• Moralische Kinderklapper für Kinder und Nichtkinder. 1794, učebnice pro děti. Volná adaptace knihy „Les Hochets Moraux“ od M. Mongeta z roku 1782. Práci na ní přerušila Musäuova smrt. Jeho přítel Friedrich Justin Bertuch jej upravil a posmrtně vydal.

Musäova sbírka Lidové pohádky Němců (Volksmährchen der Deutschen) obsahuje dvě významné české pověsti: O kněžně Libuši a O Krakonošovi.

V roce 1989 byla na jeho počest pojmenována planetka (10749) Musaeus.