Strašidlo

Strašidlo je mytická bytost, která svou podobou či náhlým zjevením vyvolává strach, která může být také označena jako příšera, obluda či přízrak. Strašidla se objevují v lidové slovesnosti, především pověstech a pověrách. Přeneseně může slovo strašidlo označovat také představu či vidinu něčeho hrozivého, nevzhledného či nevkusně oblečeného člověka. Podobným způsobem mohou být v různých kontextech užita také slova jako strašák, bubák nebo hastroš.[1][2] Typická je „pedagogická“ funkce strašidel, například polednice měla trestat děti, které zválely obilí a klekánice zase ty, které se nevrátily do soumraku domů. Mezi další takové bytosti patří nemodlenka, která unáší děti, které se nechtějí modlit, postelníček budící děti dlouho se povalující na posteli a pucnoha či škrabinožka, který ostrým nožem seškrabuje bláto z nohou.[3] Podobně jsou děti strašeny čertem. Jako strašidla jsou také běžně označovány přízraky či duchové zemřelých, ale i jiné bytosti z mýtů a pověstí, jako upíři, vodníci, skřítci a další. Strašení dětí je dnes jako výchovný prostředek odmítáno.[4][5]

Francisco Goya, Que viene el coco „Strašidlo přichází“, 1797