Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha-Barrandov

Celkové náklady na stavbu, včetně varhan, činily 200 mil. Kč (včetně DPH). Pětinou nákladů (cca 40 mil. Kč) přispělo Arcibiskupství pražské, jinak byla výstavba hrazena soukromými dárci z řad obyvatel Barrandova a přátel farnosti. Hlavním donátorem se stal varhaník RNDr. Pavel Čížek, který věnoval finanční prostředky nejen na pořízení varhan, ale i na podstatnou část celé stavby. Za své zásluhy obdržel od papeže Františka titul Rytíř řádu sv. Řehoře Velikého.[3][9]

• 1934 – První zmínka o záměru stavby kostela na Barrandově v zápisu z roku 1934 v kronice římskokatolické farnosti Praha-Hlubočepy.[3]
• 1994 – Získání do užívání provizorní montované budovy a vznik Misijního střediska.
• 1996–1997 – Rekonstrukce budovy Misijního střediska.
• 2003 – 1. listopadu: uzavření nájemní smlouvy s MČ Praha 5.[6]
• 2008 – Uzavření smlouvy o získání vlastnictví pozemku Misijního střediska mezi MČ Praha 5 a Pražským arcibiskupstvím.[7][3]
• 2009 – Ekologické odstranění provizorní budovy.
• 2011 – 1. července: jmenování P. Josefa Ptáčka Arcibiskupstvím pražským do funkce faráře Římskokatolické farnosti u kostela sv. Filipa a Jakuba Praha-Hlubočepy.[3]
• 2012 – Oslovení vybraných architektů k předložení návrhů realizace stavby kostela a komunitního centra.[3]
• 2013 – Vybrán projekt společnosti ATELIER Žiška, s.r.o.[3]
• 2013–2014 – Příprava projektu pro povolovací řízení.
• 2015 – Vydání územního rozhodnutí.
• 2017 – Vydání stavebního povolení.
• 2018 – Generálním dodavatelem stavby vybrána firma Metrostav a.s.

• 2018 – 25. října: Začátek zřizování staveniště.
• 2018 – 1. listopadu: Požehnání základního kamene arcibiskupem pražským Dominikem kardinálem Dukou.[3]

• 2020 – Dokončení stavby.

• 2020 – 22. listopadu: Vysvěcení kostela.[3]

• 2021 – 18. října: Vyhlášení kostela Krista Spasitele a komunitního centra Stavbou roku 2021.[2]

Kostel je orientován tradičně východo-západně, má jednoduchý, pravoúhlý půdorys ve tvaru kříže s půlkruhovým závěrem (apsidou) hlavní lodě. Odkazuje k historickým křesťanským chrámům a symbolizuje řád a jistotu. Bílá, hladká omítka symbolizuje čistotu.[3] Na jihozápadní straně stavby je asymetricky umístěna hranolovitá věž, osazená na svém vrcholu velkým křížem z nerezové oceli. Na její východní a západní straně jsou hodiny a pod střechou věže je připraven prostor pro umístění zvonkohry, který je otevřen západním a severním směrem. Kostel je jednolodní, s transeptem. Na západní straně se vstupuje hlavním portálem, před kterým je prostorná podesta a navazující široké, předložené schodiště. Vnější vzhled stavby organicky navazuje na sousední sídlištní zástavbu a nezapře inspiraci ikonickou stavbou Barrandova – objektem Barrandovských teras. Kromě hlavního vchodu do kostela jsou pro návštěvníky objektu k dispozici další vchody. Na levé, severní straně, jsou vstupní dveře do výtahu, propojujícím parkoviště s komunitním centrem, chrámovým předsálím a kůrem. Druhý vchod na této straně je přímý vstup pro návštěvníky komunitního centra. Následuje portálový, bezbariérový vchod, který ústí do transeptu. Na východní straně je kavárna o kapacitě 36 osob, která příhodně sousedí s dětským hřištěm. Vedle ní je služební vchod. Na jižní straně stavby je vchod k věžnímu schodišti, propojujícímu všechna tři podlaží a čítajícímu celkem 147 schodů. Ve všech podlažích a funkčních celcích jsou sociální zařízení. Venkovní dlažba je z mrákotínské šedé žuly a jesenické žuly. Na levé, severní straně objektu je vybudováno parkoviště, navazující na zatravněnou plochu s vysazenými stromy. Kapacita kostela je 358 osob.[3][10]

Výrazným prvkem celého interiéru je kruhové stropní okno o průměru 8 m, lemované prstencem z leštěných nerezových plechů zlatého odstínu, které je minimalistickým moderním odkazem na starobylé kopule křesťanských chrámů z prvního tisíciletí. Jeho nezvyklé umělecké a konstrukční řešení též symbolizuje trnovou korunu Krista na kříži. Je jedním ze hlavních zdrojů denního světla i světla symbolického: průhled k obloze přitahuje pohled věřících k nebi, k úběžníku Božího království.[3]

Dále je prostor kostela osvětlen tzv. pásovým oknem, které se nachází těsně pod subtilním stropem a lemuje obvod celého kostela kromě věže. Strop tak působí, jako by se vznášel nad prostorem kostela[3]

Po obvodu kostela je umístěno 12 konsekračních křížů, které byly při vysvěcení kostela, prostřednictvím přítomných biskupů, pomazány posvátným křižmem.

Presbytář vybíhá z apsidy obdélníkovým pódiem až pod transept. Lemuje ho ze tří stran třístupňové schodiště. Stupně i podlaha jsou z carrarského mramoru (světlý s jemným žilkováním).

Nachází se zde:

• Adorační kaple Nejsvětější svátosti, která má tvar válce o průměru 5 m a výšce téměř 8 m. Její tvar, tvořený subtilní stěnou s horizontálními otvory, které se šroubovicově vytrácejí směrem nahoru, symbolizuje cestu vzhůru k Bohu.[11]
• Svatostánek je umístěn na mramorovém podstavci s vytesanou splývající drapérií (pozlacená schránka s křížem z rubínového taveného skla) – nad svatostánkem je Věčné světlo.
• Skleněný kříž, stojící v levé části presbytáře, vyvažuje excentricky umístěnou kapli Nejsvětější svátosti. Je složen ze tří částí, každá je tvořena 9 vrstvami temperovaného skla, proloženými fóliemi. Středová spojka je z leštěné nerezové oceli a na ní je upevněn korpus Krista Spasitele (olše). Kříž má výšku 5,75 m a hmotnost přes 1 t.[12]
• Oltářní menzu (řecký mramor Kozanis) s vloženým ostatkem sv. Ludmily, podepírají tři sloupy, symbolizující Nejsvětější Trojici[3] (zlacený kov).
• Ambon tvoří rozevřená kniha (pozlacený kov) ležící na dvou mramorových sloupech – symbol Starého a Nového zákona[3] (mramor Kozanis).
• Sedes je soubor tři křesel pro celebranta a dva přísedící (olejovaný dub v kombinaci s prvky z mramoru Kozanis).
• Schránka na posvátné oleje se nachází ve výklenku v levé části presbytáře, nad abakem (kararský mramor s intarzií ze skotského zeleného mramoru).
• V zadní stěně presbytáře, za adorační kaplí, je vchod do sakristie.

• V levé části transeptu se nachází bezbariérový, prosklený portál.
• Vpravo od něho je zabudovaná kropenka (mrákotínská žula).
• Na levé, čelní straně je výstupek, pro umístění evangeliáře, krytý mramorovou deskou.
• Křtitelnice se nachází na rozhraní transeptu a hlavní lodě. Je ve tvaru hranolu (mramor Kozanis) s pozlacenou prohlubní na křestní vodu. Jeden sloup křtitelnice odkazuje na biblický citát z Bible: „jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, ...“ (Ef 4, 5–6).[3][13]
• V obou křídlech transeptu jsou vždy dva soubory dubových lavic.

• Pravou stěnu zaujímá rozměrná vitráž Andělé. Ti symbolicky doprovázejí návštěvníka k oltáři. Jejich trup má tvar srdce a postupně, směrem k oltáři, se stávají průsvitnější (sklo, bílé díly: onyx).
• Na stěně vedle vitráže je socha Panny Marie Barrandovské (kararský mramor). Marie vychází ze svého domu poté, co jí bylo zvěstováno Ježíšovo narození a sestupuje po schodech k věřícím. Autorský název: „Madona sestupující se schodů“[3](šedý mramor Bardiglio).
• Pod sochou Panny Marie je nádoba s pískem pro uložení hořících svíček (mrákotínská žlutá žula).
• Střední prostor lodě zaujímají dva soubory dubových lavic.
• V zadní stěně lodě jsou po obou stranách hlavního vchodu dveře do zpovědních místností. Ve dveřích vpravo je instalována vitráž Ježíš a cizoložnice (sklo, surový slivenecký mramor), v levých Ježíš a kající lotr na kříži (sklo, imitace dřeva).
• V obou zadních rozích, na bočních stěnách, jsou výstupky, kryté mramorovou deskou, pro tiskoviny.
• Podlahy v interiéru jsou z mrákotínské žuly (žlutý melír) a kararského mramoru (melír).

• Vstup do chrámové předsíně tvoří prosklený portál, navazující na prostornou podestu a předsunuté schodiště.
• Vpravo je vchod na vnitřní schodiště propojující kostel s komunitním centrem, kůrem a věží.
• Vlevo úklidová místnost a výtah.
• Uprostřed prosklený vchod do hlavní lodě.
• Do obou bočních stěn jsou zabudovány dvě kropenky (mrákotínská žula).

Varhany vyrábí varhanářská dílna Kánský-Brachtl (Krnov). Koncepce nástroje vychází z romantických francouzských nástrojů. Inspiraci si bere zejména v nástrojích stavitele Aristide Cavaillé-Coll. Varhany budou mít dva manuály, pedál, 40 rejstříků (I. manuál 14 rejstříků, II. manuál 16 rejstříků, pedál 10 rejstříků), celkem 2.265 píšťal. Rozsahy obou manuálů budou C – a³ (58 tónů), pedál C – f¹ (30 tónů). Autory výtvarného návrhu varhanní skříně jsou varhanář Mgr. Jaromír Kánský a akad. sochař Petr Váňa. Stavba varhan byla zahájena v únoru 2019, termín dokončení je stanoven na 16. 9. 2022.[3]

Navržená varhanní skříň je jednodílná, s instalací sochy, která je tvořena píšťalami. Socha znázorňuje Strom poznání dobra a zla z Rajské zahrady. Kmen stromu tvoří dřevěná dubová píšťala o výšce kolem 4 m. Z této píšťaly „vyrůstají“ větve a z nich cínové prospektové píšťaly – symbolika rajských plodů.[3]

Korpus skříně je hranolovité konstrukce. Před korpusem se nacházejí „krajinné pásy“ zhotovené z dubového dřeva. Jednotlivé pásy jsou již „skrytě“ rozděleny na nepravidelné žaluzie, které varhaník ovládá z hracího stolu. Při zavřených žaluziích korpus pásů tvoří vrásnění „krajiny“, dosažené opracováním dřeva drásáním a frézováním v různých strukturách a o rozdílné hrubosti, což vytváří různou hloubku a tím plasticitu. Povrch tvoří vytíraná šedobílá lazura, která po spojení s dubovou barvou získává různé odstíny – od bílé po světle hnědavou. Plasticitu zvýrazňuje slabé podsvětlení v barvě vitráží, nacházejících se v hlavní lodi. Při otevřených žaluziích je průhled do píšťaliště nástroje. Tím je dán druhý prospekt varhan a jiná tvář nástroje. Je zde určitá reminiscence na staré nástroje s uzavíratelným prospektem, pro období liturgického adventu a postu. Vnitřní část píšťaliště je slabě osvětlena. Korpus hracího stolu z čelní strany respektuje materiál, hmotu a strukturu „pásu krajiny“.[3]

SPOJKY: I/P, II/P, II/I, II/1 16'
Trémolo II

Nedílnou součástí stavby je komunitní centrum, umístěné v polozapuštěném suterénu, s prosklenou stěnou orientovanou jižně, k lesu. Nachází se zde multifunkční sál pro přibližně 140 osob, k němu přiléhá kuchyňka pro výdej občerstvení. Sál je vhodný pro konání přednášek, oslav, tanečních kursů, plesů, koncertů, filmových projekcí i dalších kulturních a společenských akcí. Dále jsou zde dvě klubovny s širokým využitím, od farní výuky náboženství přes setkávání různých věkových skupin až po hudební zkoušky, cvičení, výuku jazyků, zájmové kroužky a jiné aktivity. Jsou zde též dvě kanceláře a recepce, do vstupní haly byla ze zlíchovské fary přemístěna farní knihovna. Celková kapacita komunitního centra je 198 osob.[3]

Kavárna o kapacitě 36 osob se nachází v přízemí stavby, na její východní straně a sousedí s dětským hřištěm. Její jméno navozuje jednak prvotní význam „náležící Kristu“, jednak odkazuje k filmu „Kristián“. Na jeho scénáři se podílel, spolu s Martinem Fričem, také herec Josef Gruss, po němž je pojmenována ulice, ve které se areál nachází.[3]

Vytápění celého objektu je zajištěno pomocí účinného a úsporného tepelného čerpadla typu země-voda, jehož 7 zemních vrtů zasahuje do hloubky 110 m. V prostoru kostela je vytápění podlahové, komunitní centrum a celé ostatní provozní zázemí budovy je vytápěno radiátory. Budova je větrána kromě přirozeného způsobu okny, zároveň vzduchotechnickou jednotkou, která je umístěna v technické místnosti v suterénu. V ní se také nachází většina technologického zařízení budovy – tepelné čerpadlo, elektrokotel jako doplňkový zdroj tepla, hlavní systémy regulace technologie, ovládací panel elektronického požárního systému, elektronika ovládání osvětlení kostela včetně kůru a další zařízení.[10][3]

Exteriérové stěny jsou zatepleny, pro modulaci akustiky prostoru jsou v interiéru realizovány akustické prvky ve formě svislých pruhů na stěnách, textilních obkladů a žebrování stropu a závěru kůru.[11] Všechny stěny jsou bílé a mají hladký, broušený povrch.[11]

Do stěn tubusu kruhového okna nad presbytářem byly instalovány automaticky otvírané průvětrníky pro provětrávání prostoru pod zasklením v letním období a použity zasklívací jednotky s vyhříváním pro vyloučení kondenzace na vnitřním povrchu při poklesu vnějších teplot a nárůstu vlhkosti v interiéru při plném obsazení. Vyhřívání zároveň umožňuje v případě potřeby urychlit odtávání sněhu. Hlavní rošt nosné konstrukce zasklení je z plných nerezových profilů 70×50 mm, na které jsou šroubovány přes separační podložky nízké hliníkové profily systému ALUPROF s těsněním pro uložení zasklívacích jednotek a s vnitřním odvodněním kondenzátu ze zasklívacích drážek – za zlatým obkladem je pak kondenzát odváděn obvodovým žlabem. Pro zamezení průhybu konstrukce je hlavní rošt doplněn křížem vedenými věšadly na 2/3 rozpětí s táhly z pásků leštěné nerezové oceli průřezu 5×20 mm a kloubově připojenými vzpěrami černé metalické barvy. Skla mají povlak pro omezení solárních zisků v letním období. Zlatý obklad je připevněn na nerezovém roštu, kotveném do nosné železobetonové konstrukce tubusu. Pro zamezení vibrací při varhanní produkci je obklad podložený pružnými pásy a kotvený spoji s pružnými podložkami.[14]

Kaple byla vyrobena přímo na svém místě, je z 20 mm ohýbaných plechů z hliníkové slitiny a má hmotnost přes 10 t. Pod podlahou je připevněna do kotevního prvku ve tvaru obruče, ukotvené přes pružné elementy do železobetonové konstrukce stavby.[11]

Zastropení lodi kostela nesou subtilní ocelové sloupy obložené leštěným nerezovým plechem. Odvodnění střechy bylo nutné vést uvnitř nosných konstrukcí, vzhledem k absenci podhledů a celkové subtilitě stropní a střešní konstrukce. Je realizováno ze svařovaných nerezových trubek obalených nenasákavou zvukovou a tepelnou izolací s ochrannou fólií, dále jsou svody vedeny vnitřkem nosných sloupů a uvnitř železobetonových stěn kostela.

Konstrukční řešení pásu prosklení z tvrzených tepelněizolačních dvojskel se muselo vyrovnat s předpokládanými poměrně značnými dilatačními pohyby stropní desky a s požadavkem na úplné potlačení rámů. Ty se podařilo zcela skrýt do navazujících konstrukcí a viditelné jsou tak jen svislé tmelené spáry mezi skly. Skryté rámy jsou provedeny z nerezových profilů s přerušeným tepelným mostem, ve spodní části s možností vyhřívání proti rosení a žlábkem pro záchyt případného kondenzátu. V oblém závěru lodi je prosklení z ohýbaných skel.[15]

Celá konstrukce dveří hlavního portálu vyplňuje otvor 4×4 m a je realizována jako celoskleněná a bezrámová, z tvrzených tepelně izolačních dvojskel, kde je převážná část kování skryta v dutině mezi skly. Náročnost konstrukčního řešení dále značně zvyšoval legislativní požadavek na vybavení dveří panikovým kováním a velká atypická klika z leštěného hliníku.

Křídla jsou z důvodu velké hmotnosti osazena na ložiskové závěsy, hrany skel chráněny subtilními svislými leštěnými nerezovými profily. Další vybavení dveří doplňují povinné okopové plechy z balotinované nerezi a značky ve formě pruhů a holubic v ploše skel.[16]

Bezpečnost celého objektu je zajištěna elektronickým zabezpečovacím systémem, zahrnujícím i kamery.

• Zasvěcení nového kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově. Zpravodaj pražské arcidieceze. Listopad 2020, roč. 28, čís. 11, s. 3.
• ZEMAN, Stanislav. Sídliště už dávno nejsou „králíkárny na přespávání“. Zpravodaj pražské arcidieceze. Listopad 2020, roč. 28, čís. 11, s. 6–7.

• Kostel svatého Jana Nepomuckého (Košíře)
• Kostel svatého Filipa a Jakuba (Zlíchov)
• Kostel svatého Vavřince (Jinonice)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha-Barrandov na Wikimedia Commons
• Kostel Krista Spasitele
• Mše svatá se zasvěcením kostela Krista Spasitele v Praze na Barrandově
• Farnost u kostela sv. Filipa a Jakuba
• Kostel Krista Spasitele a komunitní centrum Praha Barrandov, ATELIER Žiška, s.r.o.
• Skleněný kříž – Lhotský, s.r.o.
• Modlitba za domov 2021
• WebKamera s pohledem na kostel