Trilobiti

Trilobiti (název podle těla tvořeného třemi laloky – prostředním a dvěma bočními) jsou třída vyhynulých členovců patřící do vyhynulého podkmene Trilobitomorpha – jsou jednou z jejich vývojových větví. Objevili se ve starších prvohorách (kambriu), asi před 550–530 milióny lety. Vyhynuli na konci prvohor během katastrofy na rozhraní permu a triasu (před 251 miliony let). Jednalo se o výlučně mořské živočichy, jejichž článkované tělo bylo pokryto mineralizovaným exoskeletem. Exoskelet trilobiti v průběhu růstu svlékali a odhazovali.

Trilobiti
Stratigrafický výskyt: Prvohory, asi před 530–251 miliony let
Trilobit Koneprusia brutoni
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
PodkmenTrilobitomorpha
TřídaTrilobita
Walch, 1771
třídy a řády
  • Trilobiti (Trilobita)
    • Agnostida
    • Redlichiida
    • Corynexochida
    • Ptychopariida
    • Phacopida
    • Lichida
    • Naraoiida
    • Asaphida
    • Proetida
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Trilobiti patří mezi typické prvohorní živočichy – největšího rozkvětu dosáhli ve svrchním kambriu a ordoviku, další vrchol nastal v devonu. V permu přežívala už jen jediná čeleď Phillipsiidae, při velkém vymírání na konci permu trilobiti nadobro zmizeli. Dosahovali velikosti od 1 milimetru až po 90 centimetrů.

Název „trilobit“ zavedl v roce 1771 Johann Ernst Immanuel Walch,[1][2] ale vědecky přijat byl až počátkem 19. století.

Třída se skládá z devíti uznaných řádů, více než 150 čeledí, více než 5000 rodů a více než 15 000 popsaných druhů. Každý rok jsou nalézány a popsány nové druhy. Jejich různorodost činí z trilobitů nejrozmanitější skupinu ze všech zaniklých organismů vůbec. Největším známým trilobitem s tělem o délce více než 70 centimetrů je Isotelus rex ze svrchně ordovických usazenin Severní Ameriky.

Vzhled a způsob života

Trilobiti byli bentičtí živočichové (žijící při dně); pozdější druhy byly i hlubinné, další (především silurské druhy) se vznášely v chomáčích řas a mořských rostlin. Po dně se pohybovali kráčením spíše než plaváním. Jejich tělo bylo tvořeno hlavou (cephalon) a třemi podélnými laloky (axilárním a 2 plurálními po stranách) dělenými na tělo (thorax) a zadeček (pygidium). Měli mnoho nespecializovaných dvouvětevných nohou se žábrami.[3] Mohli se stáčet do klubíčka a chránit se tak při napadení. Mezi jejich úhlavní nepřátele patřili velcí hlavonožci, dále dravé ryby, draví členovci dinokaridi (např. rod Anomalocaris) atd.

Nálezy

Zachoval se po nich bohatý paleontologický materiál. Velká naleziště trilobitů jsou také v Čechách i na Moravě, nejvíce v oblasti zvané Barrandien (oblast mezi Prahou a Plzní), jehož centrální částí je Český kras. V České republice je nejběžnějším trilobitem Ellipsocephalus hoffi (Jince). Výzkumem českých trilobitů proslul v 19. století zejména francouzský inženýr a přírodovědec Joachim Barrande. Poměrně vzácný je nález celého krunýře, protože jednotlivé články byly u sebe drženy šlachami, které se rozpadly a krunýř se rozdělil na několik částí. Aby k tomu nedošlo, musel být krunýř přikryt velmi brzy nánosem písku nebo bahna.

Potrava

Trilobiti neměli kusadla, potravu si cpali do úst jakýmsi víčkem na spodní straně horního okraje hlavy (rostrum). Někteří se živili detritem (drobným materiálem v kalu u dna), jiní byli draví a napadali jiné trilobity (řád Redlichiida). Ke kousání používali ostré kyčle na svých předních nohách (u dravých druhů).

Výskyt v Česku

Trilobity lze nalézt na téměř celém území Barrandienu. Mnoho trilobitů, zejména druh Ellipsocephalus hoffi, lze nalézt v Jincích. Oblast velkou částí zasahuje do vojenského prostoru Brdy a je chráněna pod několikatisícovou pokutou. Další chráněnou lokalitou je Mořina. Jednou z dobrých nechráněných lokalit je lom Mušlovka v Dalejském údolí v Praze. Zde se dají nalézt trilobiti v hojném počtu, ale převažují především loděnkovití hlavonožci.

Poměrně velké množství (45) nových druhů trilobitů bylo také objeveno a naleziště byla zmapována severovýchodně od Brna (Hády, lom Mokrá) profesorem Ivo Chlupáčem.

Odkazy

Reference
  1. Johann Ernst Immanuel Walch: Die Naturgeschichte der Versteinerungen. Zur Erläuterung der Knorrischen Sammlung von Merkwürdigkeiten der Natur. Theil 3. Felßecker, Nürnberg 1771.
  2. Robert Kihm, James St.John: Walchs trilobite research. In: Donald G. Mikulic, Ed Landing, Joanne Kluessendorf (Hrsg.): Fabulous Fossils. 300 years of worldwide research on trilobites (= New York State Museum. Bulletin. 507). University of the State of New York – State Education Department, Albany NY 2007, ISBN 1-55557-235-9, S. 115–140.
  3. https://phys.org/news/2021-03-million-year-old-sea-creatures-leg.html - 450-million-year-old sea creatures had a leg up on breathing

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.