Kontinentální filosofie

Kontinentální filosofie je pojem vymezující filosofické proudy, metody a nauky od 19. století do současnosti, které se liší od analytické filosofie (převládající v anglo-americkém světě) a jejichž přední představitelé pochází z kontinentální Evropy a píší především německy a francouzsky. Mezi těmito mysliteli je obecně méně jednoty než mezi analytickými filosofy, kteří je původně takto označili, aby je od sebe odlišili. Přesto je ve vývoji kontinentální tradice určitá návaznost a tím pádem i spojující rysy, například důraz na základní význam subjektivní zkušenosti a/nebo historického kontextu, který problematizuje možnost objektivního poznání světa a člověka. Oproti analytické filosofii je tedy silněji propojena se společenskými a humanitními vědami než s přírodními vědami, matematikou a logikou: mnoho kontinentálních filosofů bylo také historiky, sociology, psychology, estetiky, teology, jazykovědci, ekonomy nebo literárními vědci. Je tím pádem také silněji propojena s uměním, náboženstvím, a radikální politikou, a úzce souvisí s kulturní kritikou.

Friedrich Nietzsche – německý filosof, filolog, a básník druhé poloviny 19. století – ovlivnil všechny hlavní proudy kontinentální filosofie 20. století, a mimo filosofii také umění, náboženství a moderní kulturu obecně. Jeho kritika ideálů pravdy a morálky byla v evropské historii bezprecedentní. Pro analytickou tradici filosofie ale nikdy zvlášť důležitý nebyl.

Proudy

Jako kontinentální bývají označovány tyto filosofické proudy:

Analytickou filosofii paralelně vymezili jako vlastní tradici na přelomu 19. a 20. století Gottlob Frege, Bertrand Russell a Ludwig Wittgenstein. Frege a Wittgenstein (a další ústřední představitelé této tradice, včetně Vídeňského kroužku novopozitivistů) ale ironicky také pocházeli z německy mluvících kontinentálních zemí.

Společný kořen kontinentální i analytické filosofie lze nalézt u Kanta, který ovlivnil veškerou moderní filosofii po osvícenství, včetně její „třetí“ hlavní tradice, amerického pragmatismu (zakladatelé: Charles Sanders Peirce, William James). Další autoři, jejichž vliv přesahuje rozdělení tradic, jsou: Hegel, zakladatel pozitivismu Auguste Comte, a zakladatel evoluční teorie Charles Darwin.

Význam

Někteří kontinentální myslitelé měli obrovský vliv na kulturu, přesahující oblast filosofie i humanitních věd, a to především Marx (na politiku a ekonomiku), Nietzsche (na umění a náboženství), a Freud (na terapii a popkulturu). Z kritické teorie a postmodernismu se také v druhé polovině 20. století především v anglo-americkém světě vyvinuly kulturální studia a další teoretické proudy (například genderová studia a kritická rasová teorie), vlivné v současných společenských vědách a levicové politice.

Mezi nejvýznamnější filosofy 20. století bývá řazen ontolog Martin Heidegger, který ve své práci sjednotil fenomenologii, existencialismus a hermeneutiku, a ovlivnil celou pozdější kontinentální tradici. Mezi jeho hlavní žáky patřili Hannah Arendtová, Hans-Georg Gadamer, Emmanuel Levinas, Maurice Merleau-Ponty, ale i český myslitel Jan Patočka; současná filosofie v Česku je také většinově kontinentální.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.