Karl Heidler von Heilborn
Karl Joseph Heidler Edler von Heilborn[pozn. 1] (26. leden 1792 Falkenau an der Eger[1], jako Joseph Karl Heidler – 13. května 1866 Praha), byl český lázeňský lékař, příznivec a propagátor Mariánských Lázní a autor nejméně 25 lékařských odborných publikací. Byl prvním lázeňským lékařem v Mariánských Lázních v nově zřízené funkci „Zemského knížecího lékaře pramenů“.[2] Patří k osobnostem, které se významně zasloužily o vznik a rozvoj Mariánských Lázní.
Karl Heidler von Heilborn | |
---|---|
Karl Joseph Heidler von Heilborn (litografie, autor Josef Kriehuber, 1849) | |
Narození | 26. ledna 1792 nebo 22. ledna 1792 Falkenau an der Eger České království |
Úmrtí | 13. května 1866 (ve věku 74 let) Praha Rakouské císařství |
Místo pohřbení | Mariánské Lázně |
Povolání | lékař a učitel |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
Joseph Karl Heidler se narodil jako syn falknovského měšťana a kožešnického mistra Johanna Antona Heidlera (1765–1829) a jeho ženy Clary, roz. Fischer (1754–1815). Jeho matka ovdověla v roce 1786, prvním manželem byl bednářský mistr Andreas Brambach (1757–1778), z tohoto manželství vzešel syn, který v roce zemřel. Její starší syn, Joseph Anton Heidler (1786–1864) byl otcem Karla Heidlera (1809–1887), rakousko-uherského generála (Generál štábní lékař – Generalstabsarzt) a profesora, povýšeného do šlechtického stavu s titulem „von Egeregg“.
Karl Heidler navštěvoval Piaristické gymnázium v Ostrově (Schlackenwerth) a lyceum v Plzni. Poté pokračoval ve studiu medicíny na Karlově univerzitě v Praze, kde 14. dubna 1818 promoval jako Doktor medicíny a magistr porodnictví. Heidlerův otec Anton, už jako vdovec, se společně se synem přesunul do nově vznikajících lázní a postavil zde velký dům, zvaný Römer.
Od roku 1820 byl Heidler také osobním lékařem Johanna Wolfganga von Goethe, který jej nazval „moudrým mladým mužem“. Oba si vyměňovali své poznatky v oblastech zájmu o geologii a přírodní vědy a vzájemně se podporovali.[3] Jejich práce zahrnovala 52stránkový herbář, který začal vytvářet Goethe v roce 1823 a Heidler jej později dokončil.[4] Goetheho s Heidlerem pojilo přátelství, byl kmotrem jednoho z Heidlerových synů. Při křtu syna Michaela (1821–1892) byl kmotrem nejmladší syn ruského cara Pavla I. Michail Pavlovič (1798–1849).
Už v roce 1822 označil mariánskolázeňské sady za významnou součást zdejšího léčebného procesu.[5][6] Od roku 1822, kromě své lékařské práce, sestavoval za pomoci přítele z Prahy, Dr. Duchla, Dr. Kunze z Lipska a zakladatele lázeňských sadů, zahradníka Václava Skalníka soupis místního rostlinstva a zabýval se zejména určováním rostlin z rašeliništních polí. Václav Skalník byl také autorem ilustrací v jím sestavovaném herbáři.[5]
V roce 1828 byl Karl povolán do nové funkce funkce na místě zakladatele lázní Johanna Josefa Nehra, na doporučení místodržícího F. A. Kolowrata a přijat opatem opatem premonstrátského kláštera v Teplé Karlem Reitenbergrem. Od roku 1829 byl císařským radou, od roku 1832 měl titul Sasko-míšeňského lékařského rady (Herzogl. Sachsen-Meiningscher Medizinalrat), v roce 1835 byl jmenován carským státním radou a o dva roky později Saským dvorním radou.
Jeho zásluhou bylo i vybudování mnoha prospěšných lázeňských zařízení, jako byla čerpadla k jímání minerálních vod, užívání skleněných měřidel nebo úprava okolí lázeňských pramenů.
V roce 1844 získal Karl Heidler panství zámek Staré Sedliště, který až do roku 1945 zůstal ve vlastnictví rodiny. Heidler byl v roce 1846 zakladatelem první městské nemocnice v rodném městě Falkenau, ke kterému patřila i zahrada. Jeho odborné znalosti, všestrannost a mezi jinými i poznatky o léčbě cholery jsou zaznamenány v různých dobových knižních tiscích.[7]
Za své zásluhy byl 12. února 1858 císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu s čestným titulem Edler a predikátem von Heilborn. Heidler odešel v roce 1857 na odpočinek, kromě Mariánských Lázní pobýval i v Praze, kde po cévní mozkové příhodě 13. května 1866 zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Mariánských Lázní, kde bylo 18. května 1866 uloženo vedle jeho manželky Theresie (1795–1861[8]). Karl Heidler zanechal, kromě zámku ve Starém Sedlišti také dva velké domy v Mariánských Lázních.
Rodina a potomci
Karl Heidler von Heilborn se 14. dubna 1819 oženil s Marií Theresií Pfrogner (18. Januar 1795, Königswart – 17. srpna 1861, Mariánské Lázně). Jejími rodiči byli Dr. jur. Alexander Pfrogner (* 24. října 1761, Planá, úředník v Kynžvartu a advokát v Plané) a Victoria, roz. Steiner. Pfrogner přišel o svůj majetek v důsledku státního bankrotu Rakouského císařství v roce 1811 na základě „finančního patentu“ rakouského císaře Františka I.
Karl a Theresie Heidlerovi měli v letech 1820 až 1831 sedm dětí, z nichž se ale dospělosti dožila pouze jediná dcera a syn:
- Therese Heidler von Heilborn (16. ledna 1820, Praha – 17. prosince 1903, tamtéž): provdala se 14. září 1841 v Mariánských Lázních za lékaře Dr. med. Emila Kratzmanna (1815–1867) z Chrastavy (Kratzau), místního lázeňského lékaře.
- Michael Karl Heidler von Heilborn (16. srpna 1821, Mariánské Lázně – 16. ledna 1892, Královské Vinohrady): dědic a držitel panství Alt Zedlisch, Lukavec a Innichen a čestný občan města Tachov; 11. listopadu 1845 se v Jablonci (Gablonz) oženil s Barbarou Pfeiffer (1825–1869)
- Jeho syn Karl Heidler von Heilborn (28. ledna 1846, Alt Zedlisch – 8. ledna 1907, tamtéž): lázeňský lékař v Mariánských Lázních, dědic panství svého otce; 29. října 1875 si v Liberci vzal za manželku Herminu Horn (1855–1924) z Liberce (Reichenberg).
Publikace
- výběr
- 1819: Über die Gas-Bäder in Marienbad, nebst einer skizzierten Beschreibung dieses Curortes
- 1822: Marienbad nach eigenen bisherigen Beobachtungen und Ansichten ärztlich dargestellt
- 1826: Regeln für den Gebrauch der Gesundbrunnen und Heilbäder in Marienbad
- 1833: Die Waldquelle zu Marienbad
- 1836: Über den Gebrauch mineralischer Wässer am Abend
- 1837: Alte Gründe für den neuen Ruf von Marienbad
- 1837: Naturhistorische Darstellung des Curorts Marienbad
- 1837: Die Waldquelle zu Marienbad
- 1839: Über die Heilerde oder den Badeschlamm von Marienbad (spoluautor R. Brandes), Hannover 1839
- 1860: Der neue Mineralmorr zu Marienbad, als eine Bereicherung der medicinischen Vielseitigkeit dieses Curorts
Ocenění
- 1835: Imperátorský a carský řád svatého Stanislava III. třídy
- 1836: Rytířský kříž Řádu Spasitele Řeckého království
- 1836: Pruský Řád červené orlice
Heidler byl čestným, respektive korespondujícím členem většiny učených, lékařských a přírodovědeckých učených společností své doby (Vídeň, Berlín, Bonn, Vratislav, Drážďany, Halle (Saale), Jena, Lipsko, Brusel, Krakov, Londýn, Moskva, Paříž, Stockholm).[9] Na jeho počest byla pojmenováno náměstí ulice v rodném Sokolově (tehdy Falkenau an der Eger), v lázeňském parku založeném Václavem Skalníkem v Mariánských lázních byl vztyčen pískovcový Heidlerův obelisk. Postavit jej nechali vděční polští lázeňští hosté (grati poloni) v roce 1858.[10]
Odkazy
Poznámky
- v některých zdrojích uváděn i s přídomkem „von Heillborn“; Heidler, Karl Joseph, www.deutsche-biografie.de
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karl Heidler von Heilborn na německé Wikipedii.
- Matriční záznam o narození a křtu farnosti v Sokolově
- ŠVANDRLÍK, Richard. Johann Josef Nehr a Mariánské Lázně. I.. vyd. Mariánské Lázně: vlastní náklad, 2008. 30 s. Kapitola Nehrovy dokumenty v archivu a poslední léta života, s. 22. (česky)
- Heidler-Heilborn, Karl. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. 2. přepracované vydání], (německy), 2016-06-05
- Městské muzeum Mariánské Lázně
- Václav Skalník, zakladatel a budovatel sadů a města Mariánských Lázní.
- ŠTĚPÁNEK, Ladislav. Mariánskolázeňské sady: jejich vývoj, květena a zakladatel Václav Skalník. [s.l.]: MNV Mariánské Lázně 32 s.
- Der Kurort Marienbad; Dr. E. Kratzmann, Prag 1862, s. 18
- Theresia, roz. Pfrogner, narozena v Lázních Kynžvart jako dcera advokáta Alexandra Pfrognera.
- Denkwürdigkeiten der Stadt Falkenau a.d. Eger, Mich. Pelleter, Tachau 1882, Bd. 2, s. 131 ff
- Hamelika, Historie Mariánských Lázní a okolí, Heidlerův obelisk, 2016-06-05
Literatura
- Constantin von Wurzbach: Heidler Edler von Heilborn, Karl Joseph. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 8. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1862, s. 209–212 (Digitalisat).
- August Hirsch: Heidler, Karl Joseph. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Sv. 11, Duncker & Humblot, Leipzig 1880, s. 307.
- Heidler-Heilborn, Karl. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. 2. přepracované vydání. (online)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Heidler von Heilborn na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karl Heidler von Heilborn
- Encyklopedické heslo Heidler v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích