Karel Kašpar Reitenberger

Karel Kašpar Reitenberger OPraem (29. prosince 1779, Úterý[1] – 21. března 1860, Innsbruck) byl v letech 1812–1827 opatem premonstrátského kláštera v Teplé. Patří k osobnostem, které se významně zasloužily o vznik a rozvoj Mariánských Lázní.

Karel Kašpar Reitenberger
opat Karel Kašpar Reitenberger
Narození29. prosince 1779
Úterý
České království České království
Úmrtí21. března 1860 (ve věku 80 let)
Innsbruck
Rakouské císařství Rakouské císařství
Povoláníduchovní
Funkceopat
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Socha Reitenbergera v Mariánských Lázních

Život

Narodil se jako Kašpar Prokop v pročesky orientované rodině Františka Johanna Josefa Reitenbergera (1750–1809), pekaře, úředníka a starosty města Úterý a jeho manželky Judity, rozené Lippertové (1758–1817); měl sedm sourozenců. Vystudoval gymnázium v Praze, nastoupil do premonstrátského kláštera v Teplé, obdržel klášterní jméno Karel, pak vystudoval teologii v Praze a roku 1804 byl vysvěcen na kněze. V roce 1807 byl jmenován sekretářem tepelského opata Chrysostoma Laurentia Pfrognera. Po jeho smrti v roce 1812 byl Karel Prokop Reitenberger ve věku 32 let zvolen tepelským opatem. V roce 1819 se stal prelátem. Zabýval se ekonomickými zájmy kláštera, které řešil nekonvenčně a sebevědomě. Byl stoupencem katolické obnovy, údajně odmítl reformy císaře Josefa II. z roku 1773 a jeho Toleranční patent z roku 1781.

Založení a rozvoj Mariánských Lázní

K majetku kláštera patřil v té době téměř nepřístupný močálovitý areál se známými minerálními prameny. Reitenberger pověřil klášterního lékaře MUDr.Jana Josefa Nehra (1757-1820) průzkumem mariánskolázeňských pramenů a poté financoval výstavbu nově založeného města.[2]. Velkým nákladem dal vysušit bažinatou půdu v okolí léčivých minerálních pramenů a postavit první lázeňské budovy, nemocnici a kapli Panny Marie, podle které byly lázně pojmenovány Marienquelle. Jeho zásluhou byly Mariánské Lázně prohlášeny 6. listopadu 1818 veřejným lázeňským místem.[3]. V rychlém sledu zde bylo postaveno dalších 46 srubů a přibližně 800 lázeňským hostům byly nabízeny pestré léčebné a odpočinkové programy. V roce 1821 opat Reitenberger poznal lázeňského hosta Johanna Wolfganga Goetha a pravidelně se s ním setkával při ranní pitné kúře u Křížového pramene. 21. srpna 1821 Goethe na jeho pozvání poprvé navštívil klášter v Teplé a referoval o něm, jak je ohromen kulturním prostředím. Goethe o pramenech napsal pojednání "Popisy minerálních pramenů v Mariánských Lázních". Opat Reitenberger založil a podpořil rozvoj lázeňského města Mariánské Lázně, v krátké době odvodnil území, odstranil kopce, dal vylámat skály, upravit cesty, stavěl promenády, silnice, koupací a ubytovací zařízení v luxusním stylu.

Sesazení a exil

Na výstavbu a vybavení lázeňského města Mariánské Lázně bylo třeba vynaložit značné finanční výdaje, které zpočátku nepřinesly očekávaný finanční zisk, ani s expedicí pramenité vody v hliněných lahvích. Úspěch nadace však vedl k závisti, zášti a intrikám mezi kanovníky kláštera i mimo něj. Reitenberger byl obviněn ze špatného řízení. Údajná impertinentní opatova poznámka o věku čtvrté, značně mladší manželky císaře Františka I. spolu s pomluvami přispěla k jeho sesazení v roce 1826 a jeho přeložení do premonstrátského opatství ve Wiltenu v Tyrolsku. Tam žil v ústraní a zemřel v roce 1860; byl pohřben ve farním kostele ve Wiltenu. V roce 1879 město Mariánské Lázně jeho zakladatelskou a budovatelskou roli uznalo a postavilo mu u Křížového pramene památník od vídeňského sochaře Karla Kundmanna. V roce 1906 byl tento pomník slavnostně přemístěn do opatství v Teplé.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Historie kláštera v Teplé [online]. Klášter Teplá [cit. 2014-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-07-2007.
  3. KUMPERA, Jan: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, Ševčík nakladatelství, 2005; cit. dle PrirodaKarlovarska.cz Archivováno 2. 2. 2014 na Wayback Machine

Literatura
  • Constantin von Wurzbach: Reittenberger, Kaspar Karl. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 25.svazek. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1873, s. 261–263, dostupné online[[]].
  • Heřman TYL: Klášter Teplá. Plzeň 1947, s. 22

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.