Herbář

Vlákna konopí setého (Cannabis sativa)

Fotomontáž různých dřevěných desek

Animace rozvíjející se Růže z Jericha (Selaginella lepidophylla)

Tradičním herbářem je sbírka sušených rostlin (někdy nabízená digitálně přes internet) na bílých čtvrtkách. S rozvojem botanizování a technických možností se však rozvíjí i možnosti pro kolekce rostlin. V poslední době je to hlavě fotografie a video. Pravdou je, že kvalitní herbáře jsou většinou postaveny na suchých rostlinách a obsahují k tomu jako doplněk nějaký jiný typ kolekce. Zde jsou typy herbářů:

• Sbírka sušených rostlin – to je nejstarší typ herbáře a zároveň v současnosti nejrozšířenější. Jedná se o sušené rostliny, které jsou zčásti slisované. Bývají položeny na bílém papíru či čtvrtce (schedě), která je opatřena etiketou. Z hlediska uložení na papíru se dělí na:
  • podlepované – vyskytují se v nejstarších kolekcích. Styčná plocha rostliny a papíru je slepena lepidlem;
  • volně pokládané – rostliny jsou volně kladeny na papír či do desek;
  • páskované – rostliny jsou k podkladu připevněny za jednotlivé větve normovanými pásky papírové lepenky či izolepy;
  • přichycované – rostliny jsou přichyceny k podložce dvěma normovanými pásky přes celou osu rostliny.
• Sbírka sušených mechorostů – specifický typ rostlinného herbáře uzpůsobený pro skladování mechů, játrovek a hlevíků. Jedná se o sušené mechorosty, které jsou zabaleny v papírové obálce, která je opatřena schedou. Obálky bývají obvykle uchovávány v deskách.
• Sbírka sušených semen a plodů – obsahuje usušená semena a plody, které jsou buď v papírovém pytlíčku přilepeny na čtvrtce (menší), nebo jsou uzavřeny ve skleněných nebo plastových skleničkách.
• Sbírka ovoce a rostlinných částí v lihu – je tvořena nejčastěji ovocem, které je namočeno v lihu nebo jiném konzervačním roztoku a je umístěno ve skleněném vzduchotěsně uzavřeném válci.
• Sbírka přírodních vláken – obsahuje sušená surová vlákna rostlinného původu umístěná v papírových krabičkách, či skleněných válcích.
• Sbírka dřevěných vzorků – obsahuje nejčastěji vzorky dřeva vyleštěné v podobě kvádrů.
• Fotografický herbář – obsahuje fotografická vyobrazení rostlin a jejich částí v reálném prostředí. Z hlediska metody zobrazení se dělí na:
  • černobílý – lépe zachycuje některé detaily;
  • barevný – nabízí obraz „skutečné“ reality.

  Kvůli ztrátě kvality barev u barevných fotografií se v poslední době s rozvojem moderní techniky používá digitálních fotografií uložených na datových nosičích. Výhodou je možnost rychlého zobrazení, snadné úpravy a možnost sdílení po internetu. Nevýhodou pak nižší rozlišení, než u klasické fotografie.

• Sbírka diapozitivů – obsahuje barevná či černobílá vyobrazení rostlin a jejich částí na diapozitivech. Užívá se hlavně při výuce botaniky. V současné době je v bohatších školách nahrazována sbírkou digitálních fotografií nabízených z počítače.
• Sbírka videa – zachycuje sledovanou rostlinu v jejím typickém habitu. Zachycuje též danou lokalitu, případně některé její vlastnosti. Dělí se na:
  • analogovou – v podobě videokazet a jiných podobných nosičů;
  • digitální – nejčastěji uloženou v počítači.
• Filatelistický herbář – je tvořen sbírkou známek seřazenou do kolekcí podle různých měřítek (např. herbář plodů, herbář orchidejí, herbář léčivých rostlin, atd.)

Herbářové sbírky jsou subjednotky herbáře, které bývají seřazeny systematicky.

• 17. stol. Herbář rostlin ze Sibiře a ruských stepí od Petra Simona Pallase, první herbář vytvořený Čechem.
• Herbář moravského misionáře Josefa Jiřího Kamela obsahující kolekci rostlin z Filipín, další herbář vytvořený Čechem.
• počátek 18. stol. Bečovského herbář – první český herbář Jana Františka Bečovského kněze Řádu křížovníků s červenou hvězdou.
• polovina 18. stol. Boháčův herbář – první regionální herbář (Klatovsko) Jana Nepomuka Boháče.
• 1818 Herbář Národního muzea. Hlavními sběrateli jsou Kašpar Šternberk, Jan Svatopluk a Karel Bořivoj Preslovi, Bedřich Berchtold, Filip Maxmilián Opiz a Václav Beno Seidl.
• 20. léta 19. stol. Do Národního muzea pořízen Haenkeho herbář – sbírky z Filipín, Mexika, Kalifornie a And.
• 1819 Výměnný ústav rostlin. Zakladatelem je F. M. Opiz, slouží pro výměnu herbářových položek a je první svého druhu.
• 19. stol. Centrální herbář Karlovy Univerzity. Vzniká z kolekce Jana Christiana Mikana – rostliny z Čech a okolí Rio de Janeira, kolekce Karla Bořivoje Presla – kapradiny (Polypodiophyta), hvězdnicovité (Asteraceae), bobovité (Fabaceae) a lobelkovité (Lobeliaceae) a kolekce rostlin Severní Ameriky pořízené Janem Palackým.

• 1762 Nejstarší známá slovenská herbářová sbírka mnicha Cypriána z Červeného Kláštora v Pieninách.

V současné době se v nachází v České republice 43 státních nebo veřejných herbářů.[1] Největším herbářem je herbář Karlovy Univerzity, obsahující 2 200 000 (2006) herbářových položek z celého světa.[2] Seznam největších herbářů v ČR[3].

• Normovaný pásek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu herbář na Wikimedia Commons
• Herbář v České terminologické databázi knihovnictví a informační vědy (TDKIV)
• Seznam herbářových sbírek v ČR 81 položek(1/2012)

• Botany.cz – abecední on-line herbář
• Botany.cz – on-line herbář dle biogeografických regionů
• w³ TROPICOS – herbář Missurijské Botanické zahrady
• Neotropicle Herbarium Specimen Archivováno 9. 7. 2007 na Wayback Machine – herbář Chicagského „Field Muzea“ zahrnující rostliny z neotropické říše
• Réseau des Herbiers de France