Karel Handzel
Karel Handzel, též Karel Rafael Handzel (24. října 1885 Ostrava[1] – 11. dubna 1948 Praha) byl moravský novinář, spisovatel a překladatel.
| Karel Handzel | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Karel Rafael Handzel |
| Narození | 24. října 1885 Ostrava  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 11. dubna 1948 (ve věku 62 let) Praha  Československo |
| Povolání | novinář, spisovatel, překladatel a redaktor |
| Národnost | moravská |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Žánr | povídka, črta, pohádka a překlad |
| Významná díla | Klimek Chachaři |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
Narodil se v rodině horníka Adalberta Handzela a jeho manželky Karoliny, rozené Mokrošové.[1] Byl nejstarší ze sedmi dětí. Vystudoval gymnázium v Ostravě, poté češtinu a němčinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; studia nedokončil a začal pracovat jako novinář a překladatel.
V době 1. světové války bojoval v Haliči, kde byl raněn. Byl zatčen jako politicky podezřelý, roku 1916 odsouzen a degradován. Poté byl znovu poslán na frontu, nejprve na haličskou pak na italskou.[2]
Po vzniku samostatného Československa začal spolupracovat s týdeníkem Velká Ostrava a sociálně demokratickým listem Duch času.
Dne 4. prosince 1921 se v Brně oženil s Eliškou Stoklasovou. Manželství bylo v červnu 1922 rozvedeno od stolu a lože a po necelém roce trvání rozloučeno v září 1922.[3]
Od roku 1923 působil jako redaktor vládního listu Československá republika, kam psal soudničky, fejetony a sloupky. V letech 1927–1948 byl členem Moravského kola spisovatelů. Od roku 1938 pracoval v ČTK, po 2. světové válce v tiskovém oddělení ministerstva informací.
Dílo
Těžiště Handzelovy beletristické tvorby leží v povídkách z ostravského a hornického prostředí (Světélka v přítmí, Klimek). Do jeho tvorby se promítla především skutečnost, že byl členem umělecké obce Koliba, která hlásala příklon ke slovanskému Východu, k tradici Velké Moravy, k lidovému umění a filozofii. Handzel sbíral, literárně stylizoval a posléze vydával pohádky, pověsti, pořekadla, přísloví; stal se také jedním z prvních sběratelů hornického folklóru. Působil také jako překladatel – překládal z polštiny, ukrajinštiny a litevštiny.
Příspěvky do periodik
Své příspěvky uveřejňoval v časopisech Světozor, Zlatá Praha[4] a dalších.[2]
Na pokračování vydal roce 1922 v ostravském deníku Duch času „filmový románek“ Ondruš a Heda, inspirovaný příběhy zbojníka Ondráše.[5]
Próza
- Z duševního ruchu polských žen – in: Ženský svět 5. 7. 1910
- U Lachů – Praha: Český lid, 1912
- Světélka v přítmí: deset povídek z krásné země. Praha: Emil Šolc, 1913
- Halabačky pro smíšky – ostravským nářečím.[6] Moravská Ostrava: vlastním nákladem, 1920.
- Havierské bojky – ostravským nářečím. Moravská Ostrava: v. n., 1920.
- Ovara z vojny – ostravským nářečím. Moravská Ostrava: v. n., 1920
- Klimek: Pohádka uhelné země – s původními dřevoryty Břetislava Bartoše. Praha-Karlín: Veraikon, 1920.
- Zvěsti z Moravy, Slezska a Slovenska – In: Kněhyně: umělecká revue. Přerov: 1921
- Chachaři: pět povídek – s původními dřevoryty B. Bartoše. Praha-Karlín: Veraikon, 1922.
Překlady
- Divadlo a jeho oběti: črty – Adolf Walewski: Praha: Jan Otto, 1910.
- Vlk, psi a lidé – Adolf Dygasiński. Praha: Jan Laichter, 1911
- Hořčičné semínko – Mychajlo Jackiv. Praha: J. Otto, 1911
- Ona a oni – Aniela Kallas. Praha: J. Otto, 1912
- Kolovrátek – Bolesław Prus. Praha: Alois Hynek, 191 2
- Ukrajinské klasy – [Samaritánka – Volodymyr Jaroš; Jeřábi – Mychajlo Jackiv; Tož darujme vodu – Marko Čeremšyna; Šťastná chvíle – Bohdan Lepkyj; Matčin Dopis – Andrij Verchovinec]; Oslí stín – Robert Reinick; přeložil Antonín Macek. Praha: Antonín Svěcený, 1913
- Odkaz srdce – Bolesław Prus. Praha: J. Otto, 1914
- Staška – Gabriela Zapolska. Praha: Josef Richard Vilímek, 1914
- Psovod – Józef Ignacy Kraszewski. Praha: J. R. Vilímek, 1915
- Živý telegraf – Bolesław Prus. In: Lípa: všeslovanská čítanka 1920 s. 185–186
- Z velkého domu – Kazimierz Tetmajer[6]
- Na vánoce – Wiktor Gomulicki
- Soud – Wladyslaw Reymont
- Moře rozdělilo – Ivan Lypa
- Kdo nepřítelem? – Lazdynų Pelėda
- Toník – Ragana Šatrios
- Otcové a děti – Jonas Basanovič
- Nevolnice – Stanisław Rossowski. In: Ženský svět 1910, s. 250
Překlady 3, 6 a 14 jsou z ukrajinštiny, 15–17 z litevštiny, ostatní z polštiny. Překlady 12–17 vyšly v edici 1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů.
Odkazy
Reference
- Digitální archiv ZA v Opavě. digi.archives.cz [online]. [cit. 2022-04-19]. Dostupné online.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
- Karel Handzel: Zvonivý nýt. Zlatá Praha. 14. 8. 1914, s. 522. Dostupné online.
- KRYSTNEK, Jiří. Ondrášovská pověst v literatuře české a polské [online]. [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
- FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 39.
Literatura
- Karel Handzel [w:] Nový velký ilustrovaný slovník naučný. svazek; číslo 8, nákl. Nebeský a Beznoska, Praha-Karlín 1932, s. 240
- Artur Závodský: Karel Handzel. Spisovatel Ostravska; (monografie), 1954
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- Slovník české literatury po roce 1945, Artur Závodský (autor monografie o K. H.)
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Handzel
- Obrázky k tématu Karel Handzel na Obalkyknih.cz
- Heslo na encyklopedii CojeCO
- Katalog Vědecké knihovny v Olomouci, báze SVK04, záznam 000000320
- Karel Handzel v informačním systému abART
