Břetislav Bartoš

Během svých studií na pražské Akademii v letech 1909 až 1914 byl jedním z posledních žáků profesora Hanuše Schwaigera. V roce 1914 byl spoluzakladatelem uměleckého spolku Koliba (moravský protějšek pražské Umělecké besedy se kterou také vystavoval).

Bojoval v 1. světové válce jako legionář[2] v Itálii a ve volných chvílích maloval obrazy zachytávající momenty z fronty. Ilustroval také Slezské písně Petra Bezruče.[3] Zemřel velmi mladý na TBC.

V roce 2007 se uskutečnila první vernisáž zrekonstruovaného muzea ve Frenštátě. Výstavu zahájila dcera Břetislava Bartoše.[4]

V jeho dílech převažuje barva nad kresbou. Upřednostňoval její hutnost a plošný výraz. V barevnosti používal spíše střízlivé tóny hraničící až se zemitostí. V kompozici příliš neexperimentoval a ve svých dílech nechal dominovat vertikály tvořící střed obrazu tak, jak je typické u renesančních maleb Itálie.

Díla Břetislava Bartoše často mají symbolický podtext. Snažil se ve svých dílech vyjádřit sociální situaci a občas se objevuje i revoluční tematika. Zatímco ve svém raném období maluje spíše zbojníky, v pozdější fázi jsou hlavní představitelé jeho obrazů lidé z šachet a hutí. Velice typický je motiv rodiny vsazený do průmyslového prostředí.

• 
  Břetislav Bartoš – černá země (1920)
• 
  Břetislav Bartoš – Valaši (1922)
• 
  Břetislav Bartoš – italský legionář na hlídce
• 
  Břetislav Bartoš – letní krajina
• 
  Břetislav Bartoš – mladá matka
• 
  Břetislav Bartoš - Bratr Jan Čapek (1918)
• 
  opona „Rodina“ divadelního spolku Sokol ve Frenštátě pod Radhoštěm (1921)