Karel František z Lichtenštejna

Princ Karel z Lichtenštejna (litografie, 1820)

Pocházel z knížecí rodiny Lichtenštejnů, patřil k mladší linii označované jako karlovská sekundogenitura, kterou založil polní maršál Karel z Lichtenštejna (1730–1789). Narodil se ve Vídni jako starší syn prince Karla z Lichtenštejna (1765–1795), který zahynul v souboji, matkou byla hraběnka Marie Anna Khevenhüller-Metsch (1770–1849), dcera nejvyššího dvorského maršálka Františka Antonína Khevenhüllera. Karel František měl ještě mladšího bratra Leopolda (1792–1800), který zemřel v dětství. Otce ztratil v pěti letech, do jeho plnoletosti zajišťovala správu majetku poručnická správa. Po otci zdědil na jižní Moravě rozsáhlé panství Moravský Krumlov, poručníci pak v roce 1802 přikoupili od zadlužených Žerotínů panství Velké Losiny na severní Moravě.

Karel studoval soukromě, v roce 1810 vstoupil do armády a zúčastnil se napoleonských válek, mezitím jako plnoletý převzal správu zděděných majetků na Moravě (Moravský Krumlov, Velké Losiny). V roce 1813 dosáhl hodnosti rytmistra, v roce 1819 po sňatku z armády odešel a věnoval se správě majetku. V roce 1824 znovu vstoupil do armády a rychle postupoval v hodnostech ( v roce 1826 byl majorem a v roce 1829 plukovníkem). V roce 1834 dosáhl hodnosti generálmajora a v letech 1836–1842 byl ředitelem jezdeckého ústavu v Salcburku. Od roku 1842 byl členem dvorské válečné rady a v roce 1844 byl jmenován polním podmaršálem. V letech 1849–1865 zastával funkci nejvyššího hofmistra císařského dvora a v roce 1851 byl povýšen do hodnosti c. k. generála jízdy.

Mimo jiné byl c.k. tajným radou a komořím, v roce 1861 byl jmenován dědičným členem rakouské panské sněmovny. V roce 1852 se stal rytířem Řádu zlatého rouna (spolu se svým zetěm knížetem Ferdinandem z Trauttmansdorffu).

I když byl svými funkcemi vázán k trvalému pobytu ve Vídni, věnoval se správě svých majetků na Moravě a řadu úprav na zámku i v parku podnikl například ve Velkých Losinách. V roce 1853 přikoupil za 400 000 zlatých velkostatek Budkov, který byl určen jako majetkové zázemí pro nejmladšího syna Rudolfa. V roce 1858 do rodového majetku přibyl ještě velkostatek Hostim.

Zemřel ve Vídni, pohřben je v rodové hrobce v Moravském Krumlově.

V roce 1819 se oženil s hraběnkou Františkou (Fanny) Bruntálskou z Vrbna (1799–1863), c.k. palácovou dámou, dcerou nejvyššího komořího Rudolfa Bruntálského z Vrbna. Měli spolu devět dětí, po vymření mužského potomstva karlovské linie přešly velkostatky Moravský Krumlov, Hostim a Budkov na spřízněné rodiny Kinských, Trauttmansdorffů a Salmů, Velké Losiny převzala vládnoucí knížecí linie.

• 1. Anna (1820–1900), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1841 Ferdinand kníže Trauttmansdorff (1803–1859)
• 2. Terezie (1822–1825)
• 3. Eleonora (1825–1826)
• 4. Karel Rudolf (1827–1899), c. k. plukovník, člen panské sněmovny, 1861 povýšen na knížete
• 5. Františka (1830–1831)
• 6. Alžběta (1832–1894), manžel 1858 Hugo Karel kníže Salm-Reifferscheidt (1832–1890)
• 7. Františka (1833–1894), manžel 1865 Josef princ z Arenbergu (1833–1896)
• 8. Marie (1835–1905), dáma Řádu hvězdového kříže, manžel 1856 Ferdinand Bonaventura kníže Kinský z Vchynic a Tetova (1834–1904)
• 9. Rudolf (1838–1908), c. k. generál jízdy, císařský nejvyšší hofmistr 1896–1908