Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst

Konstantin Hohenlohe-Schillingsfürst (1871)

Pocházel z významného německého rodu Hohenlohe, patřil k linii Hohenlohe-Schillingsfürst. Narodil se na zámku Wildegg jako šestý syn knížete Františka Josefa Hohenlohe-Schillingsfürsta (1787–1841) a jeho manželky Konstancie, rozené princezny Hohenlohe-Langenburg (1792–1847). Konstantin studoval ve Vratislavi a na rozdíl od svých starších bratrů vstoupil do služeb habsburské monarchie. V srpnu 1848 vstoupil jako kadet do rakouské armády, ještě téhož roku byl povýšen na poručíka a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech. Jako major se v roce 1859 stal pobočníkem císaře Františka Josefa, v roce 1864 dosáhl hodnosti plukovníka. Po smrti prince Karla z Lichtenštejna byl v roce 1866 jmenován provizorním nejvyšším císařským hofmistrem, v roce 1867 mu byla tato funkce potvrzena definitivně a setrval v ní třicet let až do své smrti, byl též plukovníkem císařských tělesných gard. Jako nejvyšší hofmistr měl mimo jiné na starosti správu císařských budov a podílel se na nové výstavbě na místě zrušených hradeb. V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské panské sněmovny a v roce 1870 dosáhl hodnosti generálmajora. Mimo aktivní vojenskou službu byl nakonec povýšen na polního podmaršála (1875) a generála jízdy (1884). V roce 1883 se stal rytířem Řádu zlatého rouna, dále byl nositelem uherského Řádu sv. Štěpána a rytířem Maltézského řádu. Řadu vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem pruského Řádu černé orlice, ruských řádů Sv. Ondřeje a Sv. Alexandra Něvského nebo rytířem velkokříže francouzské Čestné legie. V rámci svých aktivit v podpoře umění a kultury byl mimo jiné kurátorem Akademie výtvarných umění ve Vídni a Rakouského uměleckoprůmyslového muzea, angažoval se také jako člen řady spolků.

V roce 1859 se ve Výmaru oženil s princeznou Marií Paulinou Sayn-Wittgensteinovou (1837–1920), která patřila k nejbohatší německé šlechtě a ve Vídni aktivně podporovala umělce. Měli spolu šest dětí:

• 1. František Josef (1861–1871)
• 2. Konrád Maria Eusebius (1863–1918), rakouský ministerský předseda 1906, ministr vnitra 1915–1916, nejvyšší hofmistr 1917–1918
• 3. Filip Konstantin (1864–1942), původně státní úředník, později člen řádu benediktinů a profesor teologie ve Vídni
• 4. Gottfried Maxmilián (1867–1932), rakouský generál, velvyslanec v Německu 1914–1918
• 5. Volfgang Bedřich (1869–1883)
• 6. Marie Dorothea (1872–1954), manžel 1896 Vollrath hrabě z Lambergu (1866–1958)

Konstantinův nejstarší bratr Viktor princ Hohenlohe-Schillingsfürst (1818–1893) byl důstojníkem německé armády a v letech 1877–1893 předsedou pruské panské sněmovny. Další bratr Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst (1819–1901) byl nejprve ministerským předsedou v Bavorsku (1866–1870), poté německým velvyslancem v Paříži a nakonec říšským kancléřem Německého císařství (1894–1900).