Hugo Karel František Salm-Reifferscheidt-Raitz

Působil jako statkář.[3] Pocházel z vlivného šlechtického rodu. Jeho otec Hugo Karel Eduard Salm-Reifferscheidt-Raitz byl moravským zemským hejtmanem. Bratr Siegfried Salm-Reifferscheid byl rovněž politicky aktivní. Sestra Augusta Salm-Reifferscheidt-Raitz se provdala za předáka české konzervativní šlechty Jindřicha Jaroslava Clam-Martinice.[1][4]

Po smrti otce se v roce 1888 stal Hugo Karel František hlavou rájecké větve rodu. Byl jí ovšem jen dva roky, do své smrti. Fakticky ovšem rodové panství vedl od roku 1878, kdy se otec stáhl z aktivního výkonu svých vlastnických práv. Zasloužil se o další rozvoj železáren v Blansku, kde se produkovala umělecká litina. V roce 1882 se stal předsedou moravsko-slezské zemědělské společnosti. Zasedal jako předseda přírodovědného spolku v Brně. Byl známý i jako mecenáš umění. Jeho manželkou byla od roku 1858 princezna Elisabetha z Liechtensteinu. Měli pět dětí, z toho dva syny. Mladší Karel Salm-Reifferscheidt-Raitz zdědil panství Budkov u Třebíče, starší Hugo Leopold Salm-Reifferscheidt-Raitz byl pokračovatelem hlavní rodové linie.[1][4][5]

Byl veřejně a politicky činný. V zemských volbách v roce 1878 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Reprezentoval velkostatkářskou kurii, II. sbor. Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1884. Uvádí se jako ústavověrný velkostatkář.[6]

Působil i jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách roku 1879 za velkostatkářskou kurii na Moravě.[7] Ve volebním období 1879–1885 byl zmiňován jako starohrabě Hugo Salm, statkář, bytem Vídeň.[8] Po volbách v roce 1879 ho Národní listy uvádí jako konzervativního velkostatkáře.[9] Podle jiných dobových zdrojů ovšem patřil k provídeňské a centralistické Straně ústavověrného velkostatku.[4][5]

V roce 1888, když zemřel jeho otec, byl povolán po něm do Panské sněmovny (nevolená horní komora Říšské rady).[4]

Zemřel v květnu 1890[5] ve svém paláci na Landstrasse ve Vídni následkem osýpky a s ní spojeného zánětu plic. Pohřební průvod se konal ve Vídni, pak mělo být tělo převezeno do rodinné hrobky v Sloupu.[4]