Karel Ferdinand Bellmann

Vyučil se zvonařem, v pobytové přihlášce pražského magistrátu se uvádí profese obchodníka. V roce 1855 převzal otcovu dílnu, která se nacházela v domě čp. 747/II v dnešní Jungmannově ulici 28 na Novém Městě, zvaném U Zvonařů nebo U tří zvonků. Dílnu podle některých pramenů vedl do roku 1869, kdy ji přenechal své mladší sestře Anně.[8] Jsou mu připisovány tyto zvony:

• 1857 zvon pro Starou Boleslav
• 1857 přelit zvon Vojtěch pro kostel sv. Jakuba v Hostivici
• 1861 zvon Mikuláš, Jílové u Prahy
• 1863 čtyři zvony pro Kostel svatého Cyrila a Metoděje, Praha, Karlín.[9]
• 1864 zvon Pavel, bazilika svatého Petra a Pavla, Praha

Další jím ulité zvony byly v Záběhlicích, Domašíně, Borotíně, Býšti a Pardubicích.[4]

Dne 1. března 1856 otevřel knihtiskárnu a obchod s barvami. Tiskařské zařízení získal z tiskárny C. W. Medau (Karel Vilém Medau – 1791–1866). Bellmannův podnik s názvem Artisticko-typografický ústav fungoval jako nakladatelství, produkoval kamenotisky a dřevoryt - v rámci podniku založil xylografický ústav, jeho závod zahrnoval také písmolijnu a zařízení pro stereotypii. Vydával a tiskl převážně česky psané knihy, později se věnoval umělecké litografii a světlotisku. V roce 1879 zakoupil pozůstalost po nakladateli Theodoru Mourkovi. Jeho tiskárna se nacházela v domě č. p. 56 na Starém Městě, (nároží Granátové a Křížovnické ulice – dnes Křížovnické a Platnéřské, dům Platnéřská 5). V roce 1884 přemístil podnik do protějšího domu č. p. 27 (dnes Platnéřská 7)[5] a současně závod rozšířil o oddělení pro reprodukční fotografii, do něhož spadala fotografie krajin, architektury, uměleckých děl a plánů.[6]

Jako prokurista pro něj pracoval jeho syn Arthur Maschka Bellmann, který se v roce 1885 stal společníkem a po smrti otce v roce 1893 převzal vedení podniku. Firma se v roce 1912 spojila s tiskárnou Alexandra Leopolda Koppeho. Roku 1913 pro ni postavil stavitel Václav Nekvasil novou budovu v Drtinově ulici čp. 557/10. Tiskárna fungovala až do roku 1925, kdy byla zakoupena firmou Melantrich.[5] Jako specialista na reprodukční techniky zde pracoval fotograf Josef Böttinger.[6]

Bellmann, ačkoliv neuměl česky, vydával česky psané knihy (především v rozmezí let 1855 -1865). Vydával literaturu náboženskou, poučnou ale také beletrii českou i světovou v českých překladech. V roce 1864 vydal Bibli českou s dřevoryty. Byl v kontaktech s českými literáty perzekvovanými za činnost v roce 1848 a pak se začínajícími májovci.

Po Karlu Vilému Medauovi převzal také redakci beletristického časopisu Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, kde v roce 1856 poprvé v němčině vyšla ve zkrácené verzi Babička Boženy Němcové s ilustracemi Josefa Mánesa.[10] Vydal i souborné dílo Jana Pravoslava Koubka. Seznam nejvýznamnějších Bellmannem vydaných českých děl je uveden v literatuře[5].

Karel Ferdinand Bellmann je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve III. hřbitově.[3]

Hrob rodiny Bellmannovy na Olšanských hřbitovech v Praze

• heslo Bellmann, Karel. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek III. S. 695.
• WIRTH, Zdeněk. Stará Praha: obraz města a jeho veřejného života v 2. polovici XIX. století podle původních fotografií. Praha: J. Otto, 1941. S. 58–59.
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Karel Bellmann, s. 180–181.
• Tiskárna Koppe - Bellmann, později Melantrich. In: BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál : technické stavby a průmyslová architektura Prahy : průvodce. 2. rozšířené. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 2007. ISBN 978-80-01-03586-3. S. 167.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Ferdinand Bellmann
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Ferdinand Bellmann na Wikimedia Commons