Václav Nekvasil

Vystudoval reálnou školu a s vyznamenáním absolvoval pražskou techniku. Převzal malou rodinnou firmu na asfaltovou lepenku. V roce 1868 se výhodně oženil a věno investoval do nákupu pozemků v Karlíně, díky čemuž dále zbohatl. Založil si zároveň stavební firmu v Karlíně. Setkal se s podnikatelem Čeňkem Daňkem a pod jeho vlivem (a to i po ukončení spolupráce s Daňkem) se zpočátku zaměřoval na stavbu průmyslových objektů (celkem 18 cukrovarů a 4 pivovary a sladovny). Později prováděl i veřejné stavby jako školy, například univerzitní areál v Praze na Slupi nebo Kadetní školu na Hradčanech i se zásobním skladem. Postavil také plynárnu v Libni či věznici Na Pankráci. Firma vyvíjela aktivity nejen v Čechách, ale i v dalších zemích Rakouska-Uherska a v Německu, například v Bavorsku stavěla železniční nádraží v Hofu,[5] další projekty realizovala v Haliči i na Balkáně. Postupně se stala jedním z největších stavebních podniků v Čechách. Od roku 1881 byl Nekvasil členem pražské Obchodní a živnostenské komory,[4][3][6] a vedl stavbu jejího novorenesančního paláce na nároží Náměstí Republiky (1895).

Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.[7][8] Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1889. Politicky patřil k staročeské straně.[9]

Patřil mezi inciátory konání Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891.[6] Byl mu udělen Řád Františka Josefa a titul císařského rady.[3]

Zemřel v březnu 1906.[3] Jeho syn Otakar Nekvasil byl rovněž činný jako stavební podnikatel a politik.[10]