Anna Bellmannová

Pocházela z významné zvonařské rodiny Bellmannů, kteří navázali na starý pražský zvonařský rod Kühnerů. Vlastnili dílnu v Široké – dnešní Jungmannově ulici 28, čp. 747 na Novém Městě v domě U tří zvonků a odlili mnoho zvonů pro pražské chrámy i venkovské kostely. Anna převzala vedení dílny zhruba v roce 1869[4] po svém bratru Karlu Ferdinandu Bellmannovi, který se orienoval na tiskařství, nakladatelství a fotografii.

V roce 1876 dílna zanikla.[4] Uvádí se taktéž rok 1873, kdy bylo rozprodáno veškeré vybavení dílny.[5]

Anna Bellmannová se nikdy neprovdala, je pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech v Praze, ve III. hřbitově.

Pokračovala v rodinné tradici zdobení pláště zvonu ornamentálními pásy s florálními motivy, používala německé nápisy s vlastní signaturou, ucha korun zvonů byla tvořena ženskými obličeji.

• 1868 – zvon do farního kostela v Střeziměři[4]
• 1870 – zvon umíráček pro zvonici u kostela Stětí sv. Jana Křtitele, Praha, Chabry[6][7]
• 1870 – zvon Michal – kostel v Domašíně[4]
• 1870 – zvon "poledník" – farní chrám v Bělici u Neveklova[4]
• 1870 – zvon pro Kostel svatého Gotharda[8]
• 1871 – zvon Křížek – kostel sv. Vojtěcha, Praha, Nové Město, přelitý ze zvonu odlitého roku 1554 Brikcím z Cimperka, v první světové válce zrekvírován[4]
• 1875 – zvon pro Kostel Nejsvětější Trojice, Praha, Podskalí[4]
• 1872 – zvon svatý Josef – kostel sv. Jakuba staršího v Jakubu u Kutné Hory. Původně zvon ze 16. století přelit Annou Bellmannovou.[9]