Pavel Scheufler

Fotografii se věnuje již od mládí[4] a zájem o proměny všedního života v průběhu času ho brzy přivedl k dějinám fotografie.[5] Po studiích historie a archivnictví (FF UK Praha) a muzeologie se specializoval na dějiny fotografie se zaměřením na střední Evropu, zejména české země. V letech 1970–1988 byl odborným pracovníkem Muzea hlavního města Prahy, 1988–1997 odborným pracovníkem Národního technického muzea v Praze.

Roku 1982 začal vyučovat dějiny fotografie na Pražské fotografické škole, roku 1991 byl pedagogem na FAMU[6], od roku 1992 ve svobodném povolání. V roce 1984 se začal věnovat digitální fotografii[4] a o rok později digitalizaci jako způsobu uchování historických fotografií. Na toto téma uspořádal již v roce 1989 dvě samostatné výstavy.[6]

V současnosti se věnuje připomínání méně známých historických fotografů prostřednictvím knih, výstav a stálých expozic (např. v pražském technickém muzeu a Muzeu fotografie), provádí odborné konzultace k dějinám fotografie a uchování fotografických památek[4] (nabízí např. pomoc při určení historických fotografických technik, při digitalizaci historických snímků a negativů, při archivování a konzervaci fotografií, při hledání biografických údajů fotografů minulých generací a při vyhledávání historických snímků),[3] vyučuje dějiny fotografie na FAMU a na kurzech v Centru FotoŠkoda a účastní se projektů souvisejících se záchranou fotografického dědictví.[4] Jako zálibu rovněž fotografuje a příležitostně píše verše a povídky. Udržuje velkou sbírku historických i vlastních uměleckých snímků, z nichž mnoho prezentuje na svých webových stránkách.[5]

V letech 1992 až 2002 byl také veřejně činný jako člen Rady Českého rozhlasu, převážně ve funkci místopředsedy.[3]

Jako historik přispěl zásadním způsobem ke zmapování nejstarších dějin fotografie v České republice.[6] Má významný podíl na popularizaci počátků české fotografie a jejích průkopníků, jako byli Jindřich Eckert a Jan Nepomuk Langhans.[5] Připravil asi šedesát výstav a vydal přes čtyřicet knih, z toho devět monografií.[6]

Jeho otcem je etnograf Vladimír Scheufler. Jeho strýcem je spisovatel Jiří Scheufler.

• SCHEUFLER, Pavel. Praha 1848–1914. Praha: Panorama, 1984, 1986.
• SCHEUFLER, Pavel. Jindřich Eckert. Praha: Odeon, 1985.
• Pavel Scheufler, Pražské fotografické ateliéry 1939–1918 I, Praha 1987
• Pavel Scheufler, Přehled vývoje fotografie v Praze v letech 1839–1918. I. 1839–1889, učební texty FAMU Praha 1987
• Pavel Scheufler, Fotografické album Čech 1839–1914, Praha 1989
• Pavel Scheufler, Jižní Čechy objektivem tří generací, České Budějovice 1989
• Pavel Scheufler, Fotografie v Čechách 1839–1914, Praha 1990
• Pavel Scheufler, Stará Praha F. Fridricha, Praha 1992
• SCHEUFLER, Pavel. Historické fotografické techniky. Praha: IPOS ARTAMA, 1993. ISBN 80-7068-075-X.
• BIRGUS, Vladimír; SCHEUFLER, Pavel. Fotografie v českých zemích 1839–1999. Praha: Grada, 1999. ISBN 80-7169-902-0.
• SCHEUFLER, Pavel. Galerie c.k. fotografů. Grada: Odeon, 2001. ISBN 80-247-9044-0.
• SCHEUFLER, Pavel. František Krátký - český fotograf před 100 lety. Praha, Baset 2004. ISBN 80-7340-054-5
• BIRGUS, Vladimír; SCHEUFLER, Pavel. Česká fotografie v datech 1839-2019. Praha: Grada, 2021. 384 s. ISBN 978-80-271-0535-9.