Karel Egon I. z Fürstenbergu

Karel Egon I. se narodil 7. května 1729 v Praze jako druhý syn Josefa Viléma Arnošta z Fürstenberg-Stühlingenu (12. leden 1699 – 29. duben 1762 Vídeň), zakladatele knížecí větve, a jeho manželky (sňatek 1723) hraběnky Marie Anny Valdštejnové z Vartenberka (22. únor 1707 – 12. listopad 1756), dědičky křivoklátského panství. Jeho starší bratr Josef Václav z Fürstenberg-Stühlingenu (21. březen 1728 Praha – 2. červen 1783 Donaueschingen) zdědil majorát knížecí linie s centrem v Donaueschingenu a stal se tak druhým vládnoucím knížetem z Fürstenbergu.

V letech 1744–1746 studoval na univerzitě v Lipsku a poté na královské rytířské akademii v Turíně.[1] V letech 1751–1766 zastával post rady u zemské vlády v Praze. V roce 1766 byl poslán jak hlavní císařský komisař k říšskému komornímu soudu ve Wetzlaru.[1] Po této misi mu byl v roce 1767 udělen Řád zlatého rouna.

V letech 1771–1782 zastával úřad nejvyššího purkrabí Českého království.[2] Přestože si nejdříve v této funkci vedl dobře a patřil ke stoupencům dvorských reforem, za pomalé provádění tolerančního patentu byl odvolán.[3]

Shromáždil knihovnu s asi 20 000 svazky, k nimž také sepsal pětisvazkový katalog.[4] Knihovna patří mezi největší a nejcennější šlechtické knihovny v Čechách. V současné době (od roku 1881) je umístěna na hradě Křivoklát. Svou bohatou sbírku přírodnin a uměleckých předmětů věnoval Královské české společnosti nauk, která je dnes ve správě Národního muzea.[4] Proslavilo ho výrazné humanitní cítění, podporoval řadu škol. Založil i první soukromou hospodářskou školu v habsburské monarchii.[1] Na svém panství v Podmoklech zrušil robotu v roce 1779, tedy několik desítek let před tím, než byla oficiálně zrušena v celém království. Jeho rozhodnutí charakterizoval citát karabáč nepatří na lidi a sotva na dobytek.[1]

Na jeho panství v Podmoklech byl v roce 1771 nalezen největší keltský zlatý podklad.[5] Z nálezu 42,5 kilogramu zlatých mincí, tzv. duhovek, část věnoval nejrůznějším numismatickým sbírkám, většinu však nechal přetavit na pamětní mince s vlastním portrétem. Na získání nálezu, o kterém se dozvěděl tak, že místní sedláci náhle bohatnou, vyslal drába Růžičku, který nevybíravým způsobem jako bylo veřejné mrskání, u některých nešťastníků i vsazení do hladomorny Křivoklátu, a mučením, se dožadoval vrácení nalezeného.^[zdroj?]

Zemřel v Praze na Malé Straně. Pohřben byl ve Fürstenberské hrobce v Nižboru.

Po smrti matky v roce 1756 zdědil křivoklátské panství, které zahrnovalo velkostatek Křivoklát, Krušovice, Nižbor, Skřivaň, Podmokly, Všetaty a na mladoboleslavsku statky Dobrovice a Loučeň. V roce 1779 založil architektonicky zajímavý Dvůr Karlov, který je dnes památkově chráněn. V roce 1782 zavedl na křivoklátském panství novátorské pěstování jetele a řepky.

Setkání Královské české společnosti nauk se často odehrávala v jeho paláci (dnes polské velvyslanectví) na Malé Straně, který dokonce dostal přezdívku Chrám múz.[4]

Oženil se 25. června 1753 s Marií Josefou ze Šternberka (24. červen 1735 – 16. leden 1803 Praha), dcerou Františka Filipa ze Šternberka (21. srpen 1708 Praha – 9. leden 1786 Vídeň), nejvyššího hofmistra Marie Terezie a jeho manželky (sňatek 18. duben 1731 Vídeň) Marie Leopoldiny ze Starhembergu (pokřtěna 26. srpen 1712 Vídeň – 22. březen 1800 Vídeň). Narodily se jim 3 děti:

• 1. Josef Maria Václav (16. 8. 1754 – 14. 7. 1759)
• 2. Filip Nerius Maria (21. 10. 1755 Praha – 5. 6. 1790)
  • ∞ (1779 Donaueschingen) jeho sestřenice Josefa Johanna Benedikta z Fürstenbergu (14. 11. 1756 – 2. 10. 1809), jejich děti:
    • 1. Karel Gabriel Maria Josef (2. 2. 1785 – 13. 12. 1799 Praha)
    • 2. Josefa Maria Filipína (5. 3. 1780 – 10. 3. 1780)
    • 3. Leopoldina Filipina Karolína (10. 4. 1781 – 7. 6. 1806 Praha)
      • ∞ (20. 10. 1799 Praha) Viktor Amadeus z Hessen-Rotenburgu (2. 7. 1779 Rotenburg – 12. 11. 1834 zámek Zembowitz)
• 3. Karel Josef Alois (26. 6. 1760 – 25. 3. 1799 Liptingen)
  • ∞ (4. 11. 1790 Praha) Alžběta Alexandrina z Thurnu a Taxisu (30. 11. 1767 – 21. 7. 1822), jejich děti:
    • 1. Karel Egon II. (28. 10. 1796 Praha – 22. 10. 1854 Bad Ischl)
      • ∞ (19. 4. 1818 Karlsruhe) Amálie Kristýna Bádenská (26. 1. 1795 Karlsruhe – 14. 9. 1869 Karlsruhe)
    • 2. Marie Leopoldina (4. 9. 1791 Praha – 10. 1. 1844 Kupferzell)
      • ∞ (20. 5. 1813 Heiligenberg) Karel Albrecht z Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürstu (29. 2. 1776 – 15. 6. 1843)
    • 3. Marie Josefa (* a † 9. 9. 1792)
    • 4. Antonie (28. 10. 1794 – 1. 10. 1799)
    • 5. Marie Anna (17. 9. 1798 – 18. 7. 1799)

Jeho portrét z okruhu Franze Caspara Fahrenschona z doby kolem roku 1770 je vystaven na hradě Křivoklát.[6] Ve sbírkách hradu se nachází i jeho pozdější méně zdařilá kopie.[7]