Podmokelský poklad

Jako podmokelský poklad je označován depot velkého množství zlatých keltských mincí (duhovek), nalezený 12. června (někdy se uvádí i 11. června) 1771 v levém břehu Podmokelského potoka severně od vsi Podmokly na Rokycansku. Celkové množství mincí se vzhledem k okolnostem nálezu nepodařilo s přesností určit. Dle písemných zpráv bylo zachyceno asi 4 200 mincí, původní množství se odhaduje na nejméně 5 000 (či snad až 7 000) mincí o celkové váze 30–40 (podle některých odhadů až 50) kg. Poklad byl umístěn v bronzové nádobě spolu s nákrčníkem. Soubor byl do země uložen v době kolem poloviny 1. století př. n. l.

Pomníček označující místo nálezu podmokelského pokladu

Velká část pokladu, kterou si mezi sebe rozdělili místní obyvatelé, nakonec přišla do majetku knížete Karla Egona z Fürstenberka.

Ten většinu mincí nechal roztavit a zlato použil na ražbu dukátů, malá část zůstala uložená v knížecí sbírce na zámku v Donaueschingen a část se jako dar ocitla v různých soukromých i institučních sbírkách.

Bohužel na získání nálezu, o kterém se dozvěděl tak, že místní sedláci náhle bohatnou, vyslal drába Růžičku, který nevybíravým způsobem jako bylo veřejné mrskání, u některých nešťastníků i vsazení do hladomorny Křivoklátu, a mučením, se dožadoval vrácení nalezeného.

Po dohledání zbytku nálezu si tedy nechal narazit vlastní mince, a až poté jako odpustek zrušil na svém panství robotu. Traduje se, že i Růžička nepřišel zkrátka, a mincemi obdarovával své společnice. Dle odborných názorů ještě část pokladu někde v zemi v okolí je. Pochází totiž z doby zániku hradiště Stradonice