Fürstenberská hrobka v Nižboru

Fürstenberská hrobka je podzemní hrobka knížecí rodiny Fürstenbergů ve středočeské obci Nižbor. Nachází se v lesoparku nad svahem nedaleko Nižborského zámku, se kterým ho spojuje ulice K Zámku, a obtáčí ji ulice Křivoklátská. V hrobce bylo pochováno 14 osob. Naposledy se do hrobky pohřbívalo v roce 1899.

Fürstenberská hrobka v Nižboru
Vchod do Fürstenberské hrobky v Nižboru
Základní informace
Výstavba1786
Poloha
AdresaČesko Česko
Souřadnice49°59′56,64″ s. š., 13°59′44,75″ v. d.
Další informace
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie
Součást hrobky

Hrobka pro českou větev Fürstenbergů byla vystavěna knížetem Filipem roku 1787 jako důsledek zákazu císaře Josefa II., který znemožňoval pohřbívat v kostelích. Stala se náhradou za pohřební kryptu pod kostelem Povýšení sv. Kříže na východní straně Nižborského zámku, kterou v letech 1734–1737 nechala zřídit kněžna Marie Anna z Fürstenbegu (1707–1756), rozená z Valdštejna. Právě prostřednictvím sňatku Marie Anny s Josefem Vilémem přešla panství Nižbor, Křivoklát a Krušovice z majetku rodu Valdštejnů na Fürstenbergy a ta se stala základnou jejich pozemkové držby v Čechách. Nižbor a Křivoklát drželi Fürstenbergové až do roku 1929. V 50. a 60. letech 20. století byla hrobka několikrát vykradena. V roce 2014 byla hrobka zrekonstruována a zároveň areál celkově upraven. V době rekonstrukce byly rakve s ostatky uloženy v kryptě zámecké kaple.

Popis

Schodiště do hrobky zakrývá rozměrná litinová deska o hmotnosti asi 250 kg s fürstenberským erbem a latinským nápisem SEPULCRUM PRINCIPUM DE FÜRSTENBERG. 1860. Hrobku samotnou tvoří malý horizontálně přepažený prostor. V horní části je jedna rakev – č. 14, v dolní části tři – zleva č. 11, 13 a 12. Umístění ostatních rakví není známo. Předpokládá se, že hrobka se původně skládala z několika podlaží. Rakev č. 12 je bílá, na boční straně ji zdobí rodový erb. Je jediná původní, ostatní byly nahrazeny novými při poslední rekonstrukci v roce 2014, kterou financovala rodina Fürstenbergů a Schwarzenbergů.

Trojboký růžový mramorový pomník, který věnoval kníže Filip Neri svému otci Karlu Egonovi I., stával až do roku 1824 na hrobce, ale pro celkovou sešlost byl rozebrán a uložen na zámku. Následně začátkem devadesát let 19. století byl opět vystaven v areálu hrobky. Vstupní brána sestávající z dvou pilířů byla vybudována koncem devadesátých let 19. století (ing. Jan B. Urban), železná vrata původně uzavírala knížecí zahrady při paláci ve Valdštejnské ulici na Malé Straně v Praze. Celému prostranství vévodí velký litinový kříž s pozlacenou figurou Krista, který byl odlit kolem roku 1860 v bývalých knížecích slévárnách v nedalekém Novém Jáchymově. Na novogotickém podstavci je nápis v němčině: Ich bin die Auferstehung und das Leben, wer an mich glaubt, der wird leben, wenn er auch schon gestorben wäre. Joh. 11. 25., to znamená Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. Jan 11. 25. V areálu se také nachází litinová figura andělíčka.

Seznam pochovaných osob
Litinový andělíček u Fürstenberské hrobky
  • 1. Karel Egon I., říšský kníže z Fürstenbergu (7. 5. 1729 Praha – 11. 7. 1787 Praha - Malá Strana)
  • 2. Filip Nerius Maria Josef, říšský kníže z Fürstenbergu (21. 10. 1755 – 5. 6. 1790 Praha - Malá Strana)
  • 3. Marie Josefa (9. 9. 1792 – 9. 9. 1792)
    • princezna, nedospělá dcera císařského podmaršálka Karla Josefa Aloise, (druhorozeného syna knížete Karla Egona I. (č. 1)) a Alžběty Thurn-Taxis.
  • 4. Marie Anna (27. 9. 1798 – 18. 7. 1799 Praha)
    • nedospělá princezna, sestra Marie Josefy (č. 3) Antonie (č. 5).
  • 5. Antonie (28. 10. 1794 – 1. 10. 1799 Praha)
    • nedospělá princezna, sestra Marie Josefy (č. 3) a Marie Anny (č. 4).
  • 6. Karel Gabriel Maria Antonín Josef (2. 2. 1785 – 13. 12. 1799)
    • syn Filipa Neria (č. 2) a Josefy Marie Benedikty z Fürstenbergu.
    • princ
  • 7. Marie Josefa z rodu Sternberg-Monderscheid (24. 6. 1725 – 16. 1. 1803 Praha - Malá Strana)
    • manželka Karla Egona I. (č. 1) a matka Filipa Neria (č. 2)
    • říšská kněžna z Fürstenbergu
  • 8. Leopoldina Filipa Karolina Marie Josefa (10. 4. 1781 Praha – 5. 6. 1806 Praha)
    • dcera Filipa Neria (č. 2) a Josefy Marie Benedikty (č. 9).
    • princezna
  • 9. Josefa Maria Benedikta z Fürstenbergu z říšské linie rodu (14. 11. 1756 – 2. 10. 1809 Loučín)
    • manželka Filipa Neria (č. 2) a matka Leopoldiny Filipy (č. 8).
    • kněžna
  • 10. Ludvík Egon z Fürstenbergu (17. 9. 1790 – 28. 9. 1813 Praha jako důsledek zranění v bitvě u Drážďan 27. 8. 1813)
    • syn Fridricha Josefa z taykovické větve a Marie Josefy ze Žerotína.
    • lantkrabě
  • 11. Františka Hypolita Berková, rozená lantkraběnka z Fürstenbergu (1592–1644 nebo snad 1650)
    • hraběnka, manželka Lva Buriana Berky
    • původně pohřbena v augustiniánské kapli u sv. Václava v Praze. Klášter byl začat používán jako trestnice, proto byly její ostatky převezeny a uloženy v Nižboru 5. března 1820.
  • 12. Marie Jindřiška Eleonora Žofie Amálie Karolína Františka (18. 7. 1823 – 9. 9. 1834)
    • dcera Karla Egona II. (1796-1854), (syna Karla Aloise a vnuka Karla Egona I. (č. 1)) a Amálie Kristiny Bádenské, sestra Maxmiliána Egona I. (č. 13) a Emila Egona (č. 15).
    • princezna
    • zemřela tragicky po pádu na schodišti na zámku Nižbor ve věku 11 let
    • jediná originální rakev
  • 13. Maxmilián Egon I. z Fürstenbergu (29. 3. 1822 Donaueschingen – 27. 7. 1873 Lány)
  • 14. Emil Egon Maxmilián Bedřich Karel Leopold Vilém František z Fürstenbergu (12. 9. 1825 Donaueschingen – 15. 5. 1899 zámek Leontýn)
    • třetí syn Karla Egona II. a Amálie Kristiny Bádenské, bratr Marie Jindřišky (č. 12) a Maxmiliána Egona I. (č. 13).
    • c. k. skutečný rada, major a. D., přidružený člen Rakouského arcidomu, doživotní člen panské sněmovny rakouské říšské rady ve Vídni, rytíř Zlatého rouna, majitel fideikomisního panství Králův Dvůr.
    • s manželkou Leontýnou z Khevenhüller-Metsch, vdovou po Maxmiliánu Egonovi I. z Fürstenbergu, měl syna Emila Egona Karla Lea Maxe (13. 1. 1876 Lány – 3. 9. 1964 Vídeň) a dvě dcery.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.